Tip:
Highlight text to annotate it
X
# Znám jedno místo,
kde toužím žít. #
# Městečko mně rozmilé. #
# Sídlo Mohawků a G.E. #
# Jmenuje se Schenectady. #
# Tam jsem se narodila
a tam zemřu. #
# Tam budu mít svůj první domov. #
# Tam si pořídím dítě,
nebo to aspoň zkusím. #
# Sladké Schenectady #
# A až mě pohřbí,
až zemřu, #
# Červíčci ze severu
mi spapají hlavičku. #
Je 7:45. Krásné, libé ráno
22. září v Schenectady.
A je první podzimní den.
A vzhledem k tomu
tu máme Elke Putzkammerovou,
profesorku literatury
z Union College,
abychom si promluvili
o podzimu v poezii a literatuře.
- Dobré ráno, profesorko.
- Ahoj, Alexi.
Takže jak to je?
Proč tolik lidí píše o podzimu?
Myslím, že je na něj nahlíženo
jako na začátek konce.
Pokud rok vezmeme jako život,
pak září, začátek podzimu,
je, když květy zajdou
a všechno začne umírat.
Je to melancholický měsíc
a možná právě proto
i docela krásný.
Mohla byste nám něco přečíst?
Velice ráda.
Kdo nemá žádný dům teď,
nebude ho mít nikdy.
Kdo je sám, zůstane sám.
Bude sedět, číst si,
po večerech psát dlouhé dopisy
a procházet se po bulvárech,
tam a zpátky, nesoustředěně.
A suché listí poletuje.
Docela kruté, nemyslíte?
Možná. Ale pravdivé.
Mami, hotovo.
Dobře.
- Dobré ráno.
- Dobré ráno.
- Nechtěla jsem tě vzbudit.
- Díky.
Nevzbudila, já jen...
nemohl jsem vstát.
Cadene, vezmeš to?
To je Maria, nechci to vzít.
Cadene!
Och, to je divné.
Mami, moje hovínko
není v pořádku?
Ne, zlatíčko, jen je zelené.
Asi jsi snědla něco zeleného.
Nesnědla. Co je mi?
Musím to vzít, Olive.
Budeš v pořádku, neboj.
Ale mami!
Hned se vrátím, Olive.
Nic, jen jsem utírala zadek Olive. A ty?
Zemětřesení v Kašmíru...
No to si děláš prdel!
...zabilo přibližně 73000...
Necítím se dobře.
Proboha!
...ve Washingtonu D.C.,
dnes je 15. října.
Umřel Harold Pinter.
Byl starý, ne?
Ne, počkej, vyhrál Nobelovu cenu.
- Mami.
- Co je, zlatíčko?
Chceš ještě vidět moje hovínko?
- Jsi si jistá, že je v pořádku?
- To je dobrý, Olive. Spláchni to.
Co když je to živé?
Co když to zabiju?
- Je to zelené jako kytky.
- Není to živé.
Vzpomínáš si na produkci
Mechanického číšníka?
Dělal jsem ji na Albanifestu.
Sněz si ovesnou kaši.
Chci arašídovou pomazánku a pudink.
Tady nejsi v restauraci.
Nechci ovesnou kaši.
Dobře, fajn.
- Mami, promiň.
- V Turecku se objevila ptačí chřipka.
Ve státě Turecko (Turkey),
ne v krocanech (turkeys).
Můžu se dívat na televizi,
než půjdu do školy?
Pod povrchem
se skrývá cosi tajemného,
roste jako neviditelný virus myšlenek.
Ale jste jím proměňováni...
- Mléko je prošlé.
- Dobře.
Ježíši!
- Tohle radši sněz.
- Sním.
Jo.
Jak jsem měla vědět,
že mi položíš tuhle otázku?
Veselý Halloween, Schenectady.
A na jak dlouho jsi byl v New Yorku?
Zemřel první černý
absolvent Alabamské univerzity.
Vivian Malone Jones.
Mrtvice, věk 63.
Do prdele!
Bože! Pomozte mi někdo!
Adele, pomoc!
Cadene, co se stalo?
Holil jsem se a ta věc vystřelila!
Bože můj!
Ježíši, tvoje hlava.
Kurva!
Panebože, nemůžu to otočit.
Počkej.
- Mami, tatínek je od krve.
- Jo.
Zůstane tam jizva?
Pravděpodobně.
Vypadá to jako zástěrka.
- Radši bych neměl jizvu.
- Jo.
Ten chlap mě rozčiluje.
Je tu každý týden,
přesný jako hodinky.
Tak to by mělo...
Podíváme se...
- Co?
- Nějaké problémy se stolicí?
Je trochu žlutější než obvykle. Proč?
Jo, měl byste zajít za oftalmologem.
- Neurologem?
- Cože? Ne.
Oftalmologem.
Řekl jsem oftalmologem.
Slyšíte to?
Jo.
A dneska je úterý.
Mami, je dneska úterý?
Ne, zlatíčko, je pátek.
Co přesně ti řekl?
Že se mi panenky správně...
neotvírají a neuzavírají.
Nerozšiřují.
- Ne.
- Jo.
- Nemyslím, že řekl tohle.
- Ano.
- To neřekl.
- Je to tou ránou do hlavy?
Neví, možná.
Řekl, že si to nemyslí,
ale možná. Ale neví.
- Ale možná. Kdo ví?
- Dobře, Cadene, chápu to.
- Neví.
- Promiň. Jsem trochu úzkostlivý.
Musel jsi dostat injekci, tati?
Ne, zlatíčko.
Tak začínají jen ošklivé věci.
Musím dostat já injekci?
Samozřejmě ne.
Řekl jsi mu, že mám zelená hovínka?
- Zkurvený načasování.
- Zavolej instalatéra... Hej!
- Promiň. Mám generálku.
- Do prdele.
Hej, no tak.
Promiň, promiň.
Všichni promiňte.
Kdy budu muset dostávat injekce?
To bude za opravdu dlouho, zlatíčko.
Za milión let?
- Vzpomínáš si, co říkal dr. Woodman...
- Tati, co je to instalatér?
- To je pán...
- Nebo paní, táto.
Správně. To je pán nebo paní,
který opravuje umyvadla a záchody a...
- Víš, co jsou to trubky?
- Ne.
- Ahoj, Jime. Měl jsem nehodu.
- Jak se na ně hraje?
To jsou jiné trubky, zlatíčko.
Dobře, čau.
V domech jsou trubky,
a jsou vyrobeny...
Jsou jako tunely
a jsou ve zdech,
a pod podlahou a všude.
- A...
- Co se děje, miláčku?
- Úplně všude?
- To je v pořádku, zlatíčko.
Jenom v nich teče voda
z umyvadel a záchodů.
Jako v tvém těle.
Máš žíly.
- Kapiláry.
- Kapiláry naplněné krví.
Já mám krev? Já nechci krev.
Já nechci mít krev.
- Co to děláš?
- Zkouším vysvětlit intalatéřinu.
- Tak přestaň.
- Tohle teď nemůžu.
Nemusíš se bát, nemáš krev.
Neříkej jí, že nemá krev.
- Cadene, nech toho.
- Nechci mít krev!
Dík, že jste mě vzal hned.
Je to tou ránou do hlavy?
Ne.
Mohlo by být, měl byste
zajít za neurologem.
- Neurologem?
- Mozkový specialista.
Vím, co znamená neurolog.
Když jste se tak ptal...
Myslel jsem, že jste řekl urolog.
Proč bych měl zajít za neurologem?
Jen na prohlídku.
Koneckonců oči jsou částí mozku.
To není pravda, ne?
Proč bych to říkal,
kdyby to nebyla pravda?
Nezdálo se mi to správné.
Myslíte morálně v pořádku,
nebo správné jako přesné?
Nevím.
Asi přesné?
Zajímavé.
Když vykopneš, chlapče,
chci vidět 70-yardový kop.
A jdi přímo skrz hřiště pod míčem.
A když někoho srážíš,
tref ho nízko a tref ho tvrdě,
protože to je důležité, chlapče.
V hledišti je spousta důležitých lidí.
A první věc, kterou...
Bene?
Bene, kam jsem to...?
Bene, jak jsem to...?
Willy, půjdeš nahoru?
Willy?
Willy, odpověz!
Willy! Ne!
Sakra.
Claire, jsi v pořádku?
Co se to děje?
Takové problémy
se nám už nesmí stávat.
Já vím, Cadene. Omlouvám se.
Zvládneme to.
- Bože můj!
- Jsi v pohodě?
Jo, myslím, že ta paruka...
Paruka mi zachránila život.
- Jo.
- Je to dobrý, fakt.
To bylo dobré, Tome.
- Jo?
- Jo.
Zkoušel jsem něco jiného.
Naboural jsem jinak.
- Rozpolceně.
- Jo, viděl jsem. Líbilo se mi to.
Zkus myslet na to, jak si ten
mladík hrající Willyho Lomana
myslí, že jen předstírá,
že je na konci života plného beznaděje.
Ale tragédie je v tom, že my víme,
že ty, ten mladý herec,
skončí právě na tomhle bezútěšném místě.
Dobře.
Skvělý.
Zkusíme to znova.
Jak dlouho, Davide?
Čtvrt hodinky.
Máš něco?
Tak co teď?
- Ahoj.
- Ahoj.
Hledám signál.
Tady je signál dobrý,
kupodivu.
To je fakt podivné.
No jo, mobily jsou šílený.
Tak zatím.
Jo.
Jo, doktor Heshborg říkal,
že mám jít za doktorem Scorianem.
Nefungují mi panenky.
Myslím, že mám krev ve stolici.
V té stolici v kanceláři?
Když jsem čekala Olive.
Jaké to bylo?
Nevím.
Plné ***ěje.
Jako by se něco mělo změnit.
- Něco se změnilo, ne?
- Jo.
- Jo, samozřejmě.
- Skvělé období.
Řekla bych, že ne tolik,
kolik jsem doufala.
Promiň.
Říkat to je hrozné.
Tady se neříká nic hrozného,
pouze pravda a lež.
Můžu říct něco strašného?
Ano, prosím, do toho.
Představovala jsem si,
že Caden zemře.
Mohla bych začít znovu, čistá.
Vím, že to je... špatné.
- Cadene, máte z toho hrozný pocit?
- Jo.
Dobře.
Vevnitř je to úplná noční můra.
To mě mrzí.
Čtu Proces.
- Jo?
- Jo.
- Líbí?
- Je úžasný.
Jsem tak blbá,
že jsem tu knížku neznala.
- Byl slavný, jen co vyšel.
- Jo.
Nejsi blbá.
A pak řekl:
"Ve skutečnosti, Hazel,
jsi velice bystrá a máš nádherné oči."
Ve skutečnosti, Hazel,
jsi velice bystrá.
Opravdu?
A máš nádherné oči.
Opravdu?
Jsi tak milý.
Pak mám říct co?
- Nemůžu říct, co pak řekneš.
- Proč?
Protože je to oplzlé.
Mohl byste na chvíli odejít?
Poslužte si.
Už jsem viděl nahý kluky.
Můžu se ti vyčůrat do umyvadla?
Jo, jasně. Asi jo.
Máme vyprodáno.
Skvělé.
Nádhera.
Díky.
Jaká byla generálka?
Strašná.
Máme 560 nastavení světel.
Nevím, proč to dělám tak složitě.
Protože to je tvůj styl.
Jo.
Nakonec to zvládneme.
To je opravdu krásné.
Cadene, je mi to líto, já...
Nemůžu večer přijít.
Je mi to líto.
Musím připravit dvě plátna
na zítřejší odeslání.
Je to premiéra.
Já vím. Kéž bych mohla přijít.
Přišla bych, kdybych mohla.
Musím se připravit.
Musím se připravit.
Nevím, co si vezmu na sebe.
Musím vymyslet, co si vezmu.
Chlapče, chlapče.
Willy?
V pořádku, vrátil jsem se.
Dneska jsem byla příšerná.
- Ještě k tomu... Promiňte.
- Čau, Tome.
Jsem tak oteklá a obludná.
Ne, vypadáš dobře.
Byla jsi skvělá.
- Jsem skutečně spokojený.
- Jsi v pořádku?
Promiň, trochu mě bolí hlava.
Jen jsem ti chtěla
za všechno poděkovat.
Byl jsi naprosto úžasný.
Bez tebe to půjde do háje.
- Budu poblíž.
- Jsem taková naivka.
Dobře. Půjdu se opít.
Dobře, Claire.
Drahoušku.
Dobrá práce.
Bez obav, zlepším se.
- Skvělá práce.
- Bez obav, zlepším se.
Čauky.
Radši jsem přišla dřív.
Ahoj, chceš... si sednout?
Jo, díky.
Kde máš ženušku?
Musí pracovat.
Za dva týdny má v Berlíně výstavu.
Pojedeme tam skoro na měsíc.
- Proč tě mám tolik ráda?
- Nezkoušel bych hádat.
Já taky ne.
Opíjíš se, příteli?
Víš jak, občas.
Nechce se ti teď?
Se mnou, v autě?
Bývám tak nějak...
"takový", když se ožeru.
Co znamená "takový"?
No, víš...
rozhozený.
Co znamená "rozhozený"?
Ty víš!
Rozhozený. Nadržený.
Aha.
To by se mnou v kombíku
mohlo být nebezpečné.
Jo, to by mohlo.
S tebou není vůbec žádná sranda.
Kdy sem přijdou ty recenze?
Nevím.
...dvě děti a...
jedno takové, druhé takové,
a dvě koťátka.
Ahoj.
Ahoj, Cadene. Jak to šlo?
- Ahoj.
- Ahoj.
Je pozdě.
Maria se zastavila,
aby mi dělala společnost.
A zapomněli jsme se.
Už mám hotovo.
Ale mrzí mě,
že jsem propásla tvou hru.
Mrzí mě to, ale jak to šlo?
Skvěle. Je to bomba.
Máme výborné recenze.
Times napsaly, že jsme skvěle obsadili
mladé herce do rolí Willyho a Lindy.
- To je úžasné, Cadene.
- Výborné.
Nemůžu se dočkat, až to zítra uvidím.
Teda... dneska.
Je to skvělé.
Už je fakt pozdě.
Brzo.
Brzo.
Je pozdě.
Taky bych to ráda viděla.
Můžeme Marii sehnat lístek?
Jste ožralé.
Asi trochu.
Však víš... já nevím.
Ale... jsi s tím spokojený?
Jo. Jo.
Chci, abyste to viděly.
Abych věděl, co si myslíte.
Nezáleží na tom, co si myslím.
Přesně tak. Jde jen
o tvoje umělecké zadostiučinění,
Cadene.
Blahopřeju.
Jo.
Tenhle dům se mi vždycky líbil.
Ano, je to nádherné místo.
Nikdy jsem nedokázala představit,
že bych si ho mohla dovolit.
Majitelé ho teď chtějí prodat.
Je to děsivé rozhodnutí.
Nikdy mě nenapadlo,
že bych si sama koupila dům.
Ale víte, je mi 36
a zajímalo by mě, na co čekám.
Koupě domu je vždycky děsivá.
A obzvláště, když je tu ten oheň.
Nicméně je prostorný,
204 metrů čtverečných.
A to bez částečně
rozestavěného sklepa.
Já nevím.
Asi bych měla jít.
Ideální velikost pro člověka,
který je sám.
Líbí se mí, opravdu.
Jen mám starosti,
abych tu neuhořela.
Jak člověk zemře,
to je důležité rozhodnutí.
Seznamte se s mým synem.
Dereku!
Derek od rozvodu bydlí ve sklepě,
pokud to nevadí.
Ahoj, mami.
Pojďme, mami.
Dejte mi chvilku.
Nikdy...
Odpusť mi, drahý.
Nedokážu plakat.
Nevím, čím to je,
ale nedokážu plakat.
Připadá mi, jako bys
byl jen na další cestě.
Pořád tě čekám.
Cos to udělal?
Hledám a hledám
a nerozumím tomu.
Dnes jsem zaplatila
poslední splátku za dům.
Jsme svobodní a bez závazků.
Jsme svobodní. Jsme svobodní.
Výborně.
Bravo!
Skvělá práce.
Byl to úspěch.
Myslím, že to bylo úžasné.
Proč ti staří lidé vypadali tak mladě?
Byli tak vybráni, tati.
Vysvětlím ti to později.
Nepřipadá mi nejlepší
předělávaní staré hry někoho jiného.
Není v tom nic osobního.
Lidé z divadla odcházejí s pláčem.
Fajn. Buď pitomou loutkou
maloměšťáckých, modrovlasých
regionálních přispěvatelů.
- Nepřipadalo ti to dlouhé?
- Ne.
Co za sebou zanecháváš?
Chováš se, jako bys na to měl věčnost.
Když jste mrtví,
čas neexistuje. Svět je...
Nevím.
Spala jsem asi tři hodiny.
Oba jsme unavení.
Ne, tulila jsem celou noc s Olive.
Bylo to skvělý.
Dobré ráno.
Dobré ráno, Cadene.
Myslím, že mám artritidu.
Zapálení přátelé.
Pojedu.
Ne, vím to přesně.
Dobře, budu. Zavolám později.
Já vím, máš pravdu. Čau.
Mám ztuhlé klouby.
Kdo to byl?
Maria.
Mluvili jste spolu před třemi hodinami.
Cadene, myslím,
že do Berlína pojedu sama s Olive.
Myslím, že by nám to mohlo prospět.
Kriste.
Dobré ráno, mládeži.
Proč nechceš...
Proč nechceš, abych jel?
Myslím, že by to mohlo být dobré
pro nás oba - být sami.
Co čekáš, že ti na něco
takového řeknu?
- Mám ti zapnout bundu?
- Jo.
Co to máš na obličeji, tati?
To jsou uhry.
Říká se tomu sykóza.
Píše se to jinak než psychóza,
ale zní to podobně.
Nevím, co to znamená.
Jistěže ne.
Jsou dva druhy psychóz.
Jinak se píšou.
P-S-Y je, když jsi šílená.
Jako máma.
S-Y znamená ty ošklivé věci
na mém obličeji.
Ale můžeš mít obojí.
Můžu, ale nemám.
Můžu se tě na něco zeptat, Ad?
Zklamal jsem tě nějak?
Nevím, co dělám.
Jenom chvíli strávíme odděleně.
Promluvíme si, až se vrátím, ano?
V každém se zklameš.
Čím víc někoho znáš,
je to...
Všechno to kolem romantiky a lásky
je stejně jenom projekce, ne?
Já ti nevím.
Omluvám se. Promiň.
Miluju tě.
Nevím, co to dělám.
Nevím.
Promluvíme si, až se vrátím.
Dobře?
Flurostatin TR
vám umožní žít život naplno,
když musíte čelit výzvám chemoterapie.
Požádejte svého lékaře, pokud je
pro Vás Flurostatin TR to pravé.
...budu v prvním vlaku z Palookaville.
Zázračný kartáč
dokonale vyčistí láhve...
Vstáváme...
Zvedněte nohy...
# Už se to nedá zvládnout, #
# když se ti neotevře padák. #
# Padáš dolů, jdeš k zemi. #
# Spadneš a pak umřeš. #
# Možná někdo zapláče. #
# Ne však tvoje bývalá nevěsta. #
Jsem osamělý.
Ano. Něco jiného?
- Jsem raněn.
- Ano. A?
Adele měla pravdu.
Nedělám nic skutečného.
Co by bylo skutečné?
Bojím se, že umřu.
Nevím, co se mnou je.
Chci vykonat něco důležitého,
dokud jsem ještě tady.
Nastal čas to udělat.
Mám knihu, která by mohla
pomoci zlepšit váš stav.
Zlepšit?
Jmenuje se "Jak zlepšit svůj stav".
- Kdo ji napsal?
- Já. Všechny tyhle.
To jsem nevěděl.
Ano. Vskutku.
Ve výsledku... Kočky žerou krysy...
Ve své vlastní kanalizaci...
Já jakožto obnažený nerv.
Umělé poševní šťávy...
Hluboká vráska...
Bude to 45 dolarů.
MILIÓNY PRODANÝCH VÝTISKŮ!
Divadelní režisér Caden Cotard říká:
"Změní mi to život!"
Pětka. Pětka.
Pětka.
Několik pětek.
To není dobré.
Používejte zubní niť.
Přijďte za tři měsíce.
Šestka. Šestka. Šestka.
Dám vám doporučení k periodontologovi.
Pravděpodobně vám udělá operaci dásně.
Haló?
Ahoj, jsem rád,
že jsem tě konečně zastihl.
Haló, kdo je to?
Caden.
Ellen?
Caden. Nemůžu se dočkat,
až tebe a Olive 12. uvidím...
Ne, musím jít. Promiň,
máme večírek. Jsem slavná.
Bav se!
911, jaký máte problém?
- Jsem nemocný! Jsem nemocný!
- Madam?
STYL NA DOVOLENOU
Je skvělé být Adele
"Když se dívám, vidím. Když vidím,
maluju. Je to takhle prosté."
Pane Cotarde?
Pane Cotarde!
Pane Cotarde!
Měl jste nějaký druh záchvatu.
Co to znamená?
Vypadá to na nějaké synaptické
odbourávání plísňové příčiny.
Autonomní funkce nefungují.
Ztratil jste schopnost
vytvářet sliny, plakat, atd.
Je to vážné?
Nevíme. Ale ano.
Zapíšeme vás do programu
biologické zpětné vazby.
Mohl byste se to naučit
ovládat vědomě.
PŘEDEHRA
Mohli bychom někam zajít.
Mohla by být zábava.
Mohlo by to být podivné.
Mám ráda podivnosti.
Mám ráda tebe. Chápeš?
Nechci, aby ses cítil nepříjemně.
Dobře, tak chci,
aby ses cítil nepříjemně.
Tak co s tím uděláme?
Chceš jít ke mně, Cotarde?
Tentokrát tě nenechám vyklouznout
a neřeknu jen: "Nevadí."
Adele je jenom na dovolené.
Co odjela, nezavolala. Už je to rok.
Je to týden.
Koupím ti kalendář.
Dobře.
Jen na jeden drink.
Útržky do alba.
Nemůžu, opravdu nemůžu
moc pít, kvůli svému stavu.
Dala jsi do toho něco?
Jestli je to potřeba.
Považuj to za vyřízené.
Ťuk.
Nápoj lásky číslo 69.
Dobré.
Způsobilo to, že mě chceš políbit?
Tak nějak.
Pověz proč.
Protože cítím velkou touhu.
Popros dívku. Do toho.
- Prosím, Hazel.
- Na kolena.
Cože?
Chci, abys mě o polibek
poprosil na kolenou.
Jen pro zábavu.
Proč tohle dělám?
Pro zábavu, miláčku.
Pomůžeš mi zapomenout
na moje trápení?
Ach, chlapečku.
Ani netušíš.
- Co je?
- Nevím.
- Co se děje?
- Já nevím, promiň.
Promiň.
- Copak?
- Nevím, já prostě...
Jsem prostě strašně zmatený.
Promiň.
Jsem vážně...
Jsem vážně nemocný.
Myslím, že umírám.
Mám dítě a jsem ženatý.
Myslela jsem, že by tohle
mohlo něco změnit, víš?
Bavil jsem se a myslím,
že jsi velmi milá.
Říct teď tohle nebylo
nejvhodnější, Cadene.
Měl bys jít.
Tady Hazel. Jestli chcete,
nechte zprávu. Jsou to vaše peníze.
Ahoj. Už jsem tě
nějakou dobu neviděl,
tak jsem si řekl,
že zavolám a řeknu ahoj.
Ahoj, Hazel.
Teď. Teď. Buď tady teď.
Olive mě požádala,
abys nečetl její deník.
Omylem ho nechala pod polštářem.
První deníček
Vážený pane Cotarde,
je mi potěšením informovat Vás,
že jste získal
MacArthurovu Cenu pro rok 2009.
Chováme ***ěji, že využijete
svou čerstvě získanou finanční svobodu
k vytvoření něčeho
neochvějně ryzího,
hluboce nádherného
s trvalou hodnotou
ku prospěchu veřejnosti
i celého světa.
Získal jsem MacArthurův grant.
- Jo, spousta peněz.
- Víte, co s nimi uděláte?
Divadelní představení.
Něco velkého, pravdivého a silného.
Konečně můžu do něčeho
dát své pravé já.
Co myslíte, že je vaše pravé já?
To ještě nevím.
MacArthurovi se říká
"grant pro génie"
a chci si ho zasloužit.
To je úžasný. Boží požehnání.
Teď musíte objevit své pravé já, že?
Jo.
Chtěl jsem se zeptat,
v kolika letech děti začínají psát...?
Mám tu naprosto brilantní román,
který napsal čtyřletý.
- Skutečně?
- "Mrkáček" od Horace Azpiaza.
- To je roztomilé.
- Těžko.
Mrkáček je zlovolný antisemita.
Příběh sleduje jeho vstup do klanu,
jeho pád do fetišisticko-
pornografického průmyslu
a jeho definitivní degradaci
rukama černého bývalého trestance
jménem Eric Washington
Jackson Jones Johnson...
- Napsáno čtyřletým?
- Jefferson.
No teda.
Napsáno čtyřletým?
Apiazu se zabil, když mu bylo pět.
- Proč se zabil?
- Nevím. Proč vy?
Co?
Ptala jsem se, proč vy?
No, já nevím.
Jo, chtěl bych přenést
produkci do New Yorku.
Aby to viděli lidé,
víte... na kterých záleží.
Čím dříve, tím lépe.
Tohle divadlo je v centru.
V srdci divadelní čtvrti,
takže skvělé pro představení.
- Jo?
- Jo, bezpochyby.
Tady to je.
K čemu to sloužilo?
Pro hry.
Myslíte divadelní hry?
Jo, jo. Shakespeare.
Král Lear.
Bouře.
Mým záměrem je vytvořit
impozantní divadelní hru.
Nekompromisní, poctivou.
Tohle pokládám za divadlo.
Počátek myšlení.
Je to... ještě nevyslovená pravda.
To, co člověk cítí,
když dostane pěstí.
Je to láska v celé své komplikovanosti.
Víš, chci abychom se všichni,
jak herci, tak návštěvníci,
takříkajíc smočili ve stejné lázni.
Židé tomu říkají mikve.
Protože koneckonců
jsme všichni na stejné lodi.
Chápeš, koupel...
ve společné menstruační krvi
a poluci.
To se pokusím dát lidem.
Váš salát.
- Vaše polévka.
- Díky.
- Děkujeme.
- Dobrou chuť.
Co to děláš?
Vyvolávám slinění.
Trénink biologické zpětné vazby.
Takže pomůžeš mi?
Na pokladně?
Ne, jako moje asistentka.
Nevím, jestli s tebou
dokážu pracovat.
Jsem naštvaná.
Chci to vrá*** do původního stavu.
Mohla by to být zábava.
Chybíš mi.
- Opravdu rušivé.
- Já vím.
Milý deníčku, díky,
že jsi můj nový nejlepší kamarád.
Jmenuju se Olive Cotardová
a jsou mi čtyři roky.
Mám ráda čokoládu
a moje oblíbená barva je růžová.
Tohle je růžové.
Jo, to je dobré.
Další.
Začneme tím,
že budeme mluvit otevřeně.
A z toho vznikne pořádné divadlo.
Začnu.
V poslední době jsem
hodně přemýšlel o smrti.
Budeš v pořádku, drahoušku.
Cením si toho, Claire.
Jsi v pořádku, chudáčku.
Jo, bez ohledu na to,
jak dopadne tahle konkrétní věc,
budu umírat.
A ty taky.
A vy všichni.
A právě to chci prozkoumat.
Všichni se řítíme vstříc smrti.
Zatímco tu jsme,
v tuto chvíli naživu,
všichni víme, že zemřeme,
všichni tajně doufáme, že ne.
Vynikající.
Je v tom všechno.
To jsou Karamazovi.
- Přestaň.
- Jen se ptám.
- Jsi tak nepříjemný.
- Ty jsi nepříjemná.
- Nechceš mi snad překážet.
- Že nechci?
Ahoj, Claire.
- Ahoj.
- Hazel.
Já vím, já vím. Hazel.
Jsi pokladní.
Jo, jsem pokladní.
Jak se máš?
Výborně. A ty?
Jo, jo, jsem v pohodě. Díky.
Vlastně tu mám schůzku s Cadenem.
Znáš pana Cotarda, ne?
Jo, vzpomínám si na něj.
Jo, čekám...
- Ahoj.
- Ahoj, Cadene.
Ahoj, Cadene.
Ahoj, Hazel. Ahoj, Claire.
Ahoj.
Tohle je Derek.
- Ahoj, Dereku.
- Ahoj, Dereku.
Ahoj, Dereku.
Ahoj.
No, necháme vás být.
Rád tě zase vidím.
Mějte se.
Proč se ukláním? Dobře, čau.
Ta bylo trapné.
Jo, asi jo.
Líbí se ti plnovous...?
Takže mohl bys mi říct,
co ode mě chceš?
Jako od mé postavy.
Postupem času
ji společně vypracujeme.
Možná zkusíme najít
skutečnou osobnost
a pak ji vytvarujeme.
Ta Hazel je docela zajímavá.
- Víš, jako... Proč...?
- Tak nějak...
Proč ve svém věku
pořád pracuje na pokladně?
Nevím.
Možná není zas tak zajímavá.
Možná se chce stát herečkou,
ale nedokáže se odhodlat.
- Jo, promluvíme si o tom.
- Jsem tak rozechvělá.
Fakt? Proč?
Protože si myslím,
že to je... odvážné.
A mám pocit, že budu
součástí nějaké revoluce.
Pořád přemýšlím o Artaudovi,
o Poslední pásce,
a o Grotowskim, proboha.
Nevím, co dělám.
Ale to je tak osvěžující.
Vědění, že nevíš, je prvním
a nejzákladnějším krokem
k vědění, víš?
Já nevím.
Jsem na tebe hrdá.
Dík.
- To neříkej, ne mně.
- Promiň.
Včera mi umřela maminka.
Bože můj! To je mi líto.
Proč jsi šla ven?
No... jsem taková.
Takže...
Byla to příjemná schůzka.
Bože, já jsem řekla "schůzka"?
Promiň, jsem tak blbá.
Jenom přeřeknutí.
Jo, takové freudovské, že?
Nevím, jaké je freudovské.
Jít na schůzku, víš?
Jako "jít na schůzku".
Aha.
Tam potkala Ralpha Keena.
Zamilovali se do sebe, vzali se,
a brzy se jim narodilo
první dítě, Claire.
Bývala jsem děťátko.
Claire Elizabeth Keenová
byla veselé dítko...
- Je mi to líto.
- ...matkou nevýslovně milované.
Učinila své rodiče hrdé
svou zdvořilostí
a gymnastickým ***áním.
Bože, jsi tak krásná.
Když jí bylo malé Claire sedm,
propadla vášni pro herectví.
Účinkovala téměř
v každém školním muzikálu,
hrála Ado Annie v Oklahomě,
Adelaide ve Frajerech a sazích,
a Marii v Za zvuků Hudby.
Musím tě opíchat.
Musím.
Nebude jiné, nežli tebe.
Chtěl bych si koupit lístek, prosím.
- Dobře, zastav.
- 40 dolarů.
Nejsme...
Musíme pátrat.
Chápete,
objevit podstatu každé bytosti.
Potřebuju s každým
z vás pracovat zvlášť.
Davisi, začnu s tebou.
Líbil se mi začátek.
"Davisi, začnu s tebou"?
Je rozdíl mezi tím,
když mě zvýhodňuješ,
nebo když předstíráš,
že jsme si nikdy nepotkali.
Máme Ariel. Myslím, že lidé tuší,
že jsme spolu šukali.
Promluvíme si o tvé postavě,
až uložíme Ariel, dobře?
Dobře.
KVĚTINOVÁ DÍVKA
Myslím, že jsem udělala pokrok.
Ta postava je tak nádherná.
Jo, musím jít najít svou dceru.
- Tvá dcera je tady.
- Svoji skutečnou dceru.
Cože?
Chci říct, svou první dceru, Olive.
Musím ji jít najít.
Prosím, nedělej nám to!
Je potetovaná.
Je potetovaná.
Každý je potetovaný.
O tomhle jsem nevěděl.
Máš zodpovědnost.
Jo, budu rychlý.
Udělám to rychle.
Nadbytečnost je prchavá.
Život směřuje na jih.
Existuje pouze současnost
a já jsem pořád s tebou.
Pro názornost: Podívej se doleva.
Ahoj.
Když jsi skončil, uvolnilo mě to.
Takže taky cestuju. Jupí!
Nejsem si jistý,
jestli tu knihu chápu.
Ale ona chápe tebe.
Jsi teď skoro k nepoznání.
Děkuju.
Ukazuji ti svou nohu.
Stojím blízko
a ty vdechuješ můj parfém.
Nabízím ti svou zralou květinu
a ty ji odmítáš.
Tato kniha je u konce.
Ahoj.
Neumím německy.
Jo, jo.
Mohu Vám pomoci, pane?
Hledám Adele Cotardovou.
Adele Lackovou.
Nesmíme sdělovat adresy,
ani jiná osobní data.
Jsem její manžel.
Ne, nejste její manžel,
ti se jmenují Gunther und Heinz.
- Jsem otec její dcery Olive.
- Chápu.
Je mi líto, nemohu Vám pomoci.
Milý deníčku,
Německo je nádherné.
Mám tu spoustu přátel.
Moji noví tátové jsou skvělí a mužní
a jsou vynikajícími divadelními režiséry.
Zdravím.
Přišla jste vy?
Jo.
Bydlím s Adele a Olive
a Guntherem und Heinzem
a Uschi a Brittem.
Jsem chůva všech.
Chci vidět svou dceru.
Jo, oni mě poslali.
Oni?
Kdo jsou oni?
Kdo jsou kurva Uschi a Britt?
Usnesli se, že není správný čas...
Oni se usnesli? Kdo se usnesl?
Potetovali ji.
To jsem byla já.
Olive je můj projekt.
Do prdele, jsou jí čtyři!
Do prdele, jsou jí čtyři roky!
Teď už jí je skoro 11.
Je mou múzou.
Miluju ji...
Nemiluješ ji!
Kde je?
Co jsi provedla mé dceři?
Ach, Bože!
Smrt přichází rychleji, než myslíte.
Doktore Williamsi,
to byl váš poslední pacient.
Jennifer, přestaňme s tou šarádou.
Nevím, o čem mluvíte.
Ve skutečnosti máte
románek mimo scénu.
- Hmatatelné, co?
- Dobře.
Kdo vám to řekl?
Není to dobré.
Není to dobré, jasně.
Jste herci, co hrají herce.
Jste ve scéně,
nenatáčíte ji jenom.
Jste ve scéně.
Přesně tak...
Když mu tohle říkáte,
uvědomujete si, že vás taky přitahuje.
A jak mu to dáte vědět.
A vina, kterou cítíte,
když mu říkáte,
že o tom ví i někdo jiný.
Tati, to je moje.
Tatínek si teď nemůže hrát, zlatíčko.
Tatínek už s námi není, miláčku.
Musel najít sám sebe.
Pořád mě trochu tlačí na špičce.
Přesvědčte ho.
Přesvědčujete ho.
Přesvědčte.
Nekoupím je.
Pane, vy jste koňská prdel.
Prostě mi dejte tu blbou botu.
O dvě velikosti...
Tome, nedělej ze sebe někoho jiného
jen proto, že ti řeknu,
abys změnil způsob hraní.
A tohle začalo dnes?
Nikdy předtím?
OK. Dobře.
Můžete se obléknout.
Jste lékař, ne?
Takže umírám?
Můžete mi to říct?
Ne.
Ne?
Nemůžete mi to říct?
To vám nemůžu říct.
Nemůžete mi to říct,
i když mi to nemůžete říct?
Ne.
Nemůžete mi to říct,
protože nesmíte?
Ne.
MRKÁČEK
Cadene!
Co ty tady?
Přemýšlela jsem,
jestli na tebe nenarazím.
Vypadáš skvěle.
Díky.
Máš nový účes?
Jo, už nějakou dobu.
Co děláš v New Yorku?
Jsem tu s Derekem a klukama.
Minidovolená.
Klukama?
Jo, myslela jsem, že to víš.
Kolik jim je?
Pět.
Dvojčata.
Robert a Daniel a Alan.
Ano.
To jsou pěkná jména.
Kde jsou?
Derek je vzal
do přírodovědeckého muzea,
takže můžu nakupovat.
Tak ráda tě vidím, Cadene. Já...
Jak to jde?
No víš...
Byl jsem s Claire.
A máme dceru.
Ale teď spolu nejsme.
A co ty?
Dobrý.
Mám skvělou práci, dělám čočky.
Čočky. Úžasný.
Nosíš laboratorní plášť.
- Ráda jsem tě viděla.
- Rád jsem tě viděl, Hazel.
Hej! Hej!
- Mám tě.
- Pusť mě.
Mám Marii strašně ráda.
Je mi otcem mnohem víc,
než kdy byl Caden
s tím svým chlastem
a neblahým tělesným pachem
a hnijícím chrupem.
Cítím k němu jenom nechuť
a možná i lítost.
Ale Maria!
Chci se vrá***.
Chci se o tebe a Olive postarat.
Ariel. Ariel. Do prdele!
Ariel.
Ne, ne, je pozdě.
Prosím.
Haló?
Dobře.
Můj otec zemřel.
Miláčku.
Říkali, že jeho tělo
bylo plné rakoviny
a že to nevěděl.
Že přišel, protože ho bolel prst.
Říkali, že strašně trpěl.
A že...
Že se mě dovolával, než zemřel.
Říkali, že...
Že říkal, že lituje svého života.
A říkali, že říkal spoustu věcí.
Nepočítaně.
Říkali, že to byla nejdelší
a nejsmutnější předsmrtná řeč,
jakou kdy slyšeli.
Zbylo z něj tak málo,
že museli rakev vyplnit
vatovými tampóny,
aby v ní nerachtal.
Upřímnou soustrast.
Děkuji.
- Omluvíte mě na chvíli?
- Samozřejmě.
Musím na toaletu.
V pořádku.
Bůh žehnej Vám i vaší rodině.
I Vám.
Omluvíte mě?
Tady Hazel. Jestli chcete,
nechte zprávu. Jsou to vaše peníze.
Promiňte!
Cadene?
Ahoj, Dereku.
Další zprávy:
Německý farmaceutický gigant
vyhrál soudní při s pacienty,
v níž čelil nařčení,
že lék proti artritidě
způsobuje poškození chromozomů...
Mohla bys...
Řekni mi, co mám dělat.
Pákistánská vláda dnes...
Cadene, každý si musí vyřešit
svůj vlastní život, víš?
Chci jenom,
aby ses na mě dívala jako dřív.
Zlato, už nemůžu.
Mrzí mě to.
Všechno jsem podělal,
a nemám už žádnou odvahu.
A mrzí mě to.
Cadene.
Já jsem v pohodě.
Nechci, abys byla v pohodě.
Teda... chci, ale...
Ničí mě to.
Pomůžu ti z toho,
jak budu moct.
A já ti z toho taky pomůžu.
Já jsem v pohodě.
Mám Dereka.
Dobře, pojedu.
Miláčku, už běžím.
Milý deníčku,
dnes jsem pocítila
mezi nohama vlhkost.
Maria mi vysvětlila,
že teď jsem ženou.
Být ženou je úžasné,
když mě vede Maria.
Olive?
Olive!
Olive, tady táta.
Olive, tady táta.
Olive, tady táta!
Do prdele, nečum na mě!
Olive!
Pusť mě!
To je moje dcera!
Nech mě!
Nespokojím se s ničím jiným,
než s brutální pravdou.
Brutální. Brutální.
Každý den vám dám papírek.
Řekne vám, co se vám ten den přihodí.
Ucítíte bulku v prsu.
Podíváte se na svou ženu
a nepoznáte ji. A tak dále.
Cadene!
Co?
Kdy sem pustíme diváky?
Už je to 17 let.
Dobrá, ani sám sebe
z toho nevynechám.
Budu mít někoho,
kdo bude hrát mě,
aby se ponořil do temné,
opovrženíhodné hlubiny mé osamělé,
zmrvené existence.
A ten taky dostane poznámky.
A tyhle poznámky budou
shodné s poznámkami,
které denně přijímám
od svého boha!
Do práce!
máš kocovinu
na ničem už nezáleží
tvoje žena prodělala potrat
neustále si odpíráš, co chceš říct
včera v noci jsi byla znásilněna
dnes jsi přišla o práci
Vyhodili mě.
Způsobila jsem zánět spojivek.
Bože!
Neumyla jsem si ruce.
Měla jsem infikované ruce.
- Bože.
- Jsem taková blbá kráva.
Ta zkurvená soukromá
křesťanská škola nás vysaje.
Není zrovna levná.
To je Derekova záležitost.
Já v ty sračky nevěřím.
Snažíš se být dobrým člověkem.
O ničem jiném to není.
Máš pro mě něco, Cadene?
Asistenta už mám.
Ještě tu nemáme pokladnu, ale...
Prosím, Cadene. Já...
Prosím, Cadene.
Sammy Barnathan?
Tohle je Sammy Barnathan.
Nemám resumé,
ani fotky.
Nikdy jsem nepracoval jako herec.
Dobře.
Proč jste tady?
Sledo...
Sledoval jsem vás 20 let.
O tomhle konkurzu vím,
protože vás sleduji.
A sledováním jsem se
o vás naučil všechno.
Takže mě vemte
a uvidíte, kdo skutečně jste.
Hra na schovávanou.
Dobře.
Hazel, už nepotřebujeme
mluvit s nikým jiným.
Tenhle chlap mě má zmáklýho.
Okamžitě ho obsadím.
A pak se zajdeme někam napít.
A zkusíme vyřešit,
co mezi námi je.
Proč jsem brečel.
Protože jsem nikdy
k nikomu necítil to,
co cítím k tobě.
A chci tě šukat,
dokud nesplyneme v chiméru,
mýtické stvoření
s penisem a ***ínou
věčně spojenými,
s dvěma páry očí, které se dívají
jen na sebe navzájem,
a se rty stále se dotýkajícími.
Jen s jedním hlasem,
který šeptá sám k sobě.
Dobře.
Máte tu roli.
Šedé jsem tvoje hovno ještě neviděl.
To je novinka.
Hodný chlapec.
Kdy bude otvíračka?
Až to bude připravené.
Potřebujeme dovnitř.
Tady je to na nic.
Promiňte.
Přemýšlel jsem,
že bych to nazval Simulakrum.
Nevím, co to znamená.
Dostanu niklák,
když už si nebudu hrát
se svými čůránkami?
Jo.
A co třeba
Nejasné světlo lásky a žalu?
Nejsem si jistá.
Claire, chci,
aby jsi hrála sama sebe.
Sammy se k tobě
nastěhuje místo mě.
To...
Bude pro mě čest hrát
tvého manžela, Claire.
Jsi úžasná herečka.
Ne, viděl jsem, jak jsi loni
hrála Bernardu Albu v Kolotoči.
Jo?
To byla veselá hra.
Emocionálně byla obtížná,
ale zatraceně naplňující.
Navíc mě těšilo pracovat
s tolika herečkami.
Začnu přemýšlet sama o sobě.
Začne, jo?
Claire Keenová.
Proč jsme opustili Adele, Cadene?
Ona opustila nás.
Víš to líp, než kdokoli jiný.
Kromě mě.
Je to vynikající umělkyně.
Nejlepší žijící umělkyně.
Chci říct, nikdo jiný
nevyjevoval pravdu jako ona.
Taky měla pěknou kundičku.
Jak víš tohle?
Přečetl jsem si to.
Beztak...
Nevím ani, kde je.
Možná má v New Yorku podnájem.
Možná dělá retrospektivu
v uměleckém centru.
Možná,
maličký.
Proč mi to dáváš?
Budu tě tam sledovat
a dívat se,
jak ze sebe ztratíš ještě víc.
Výzkum.
Chápeš, kvůli roli.
Parťáci?
Malé zázraky:
Obrazy Adele Lackové
Smrt v rodině.
Bůh nám poskytuje útěchu.
Počkejte. Počkejte, prosím.
Počkejte, prosím.
Žádal jsem vás,
abyste počkal s tím výtahem.
Omlouvám se, zmáčkl jsem tlačítko,
- ale myslím, že už bylo pozdě.
- Nezmáčkl jste ho.
Dobrou noc.
Jo, díky.
Jste Ellen?
Cože?
Jste Ellen Bascombová?
Cože?
Mám dát Ellen Bascombové
klíč od pokoje 31Y.
Ano, já jsem Ellen.
Říkala, že byste měla hned začít.
A nezapomeňte vyměnit povlečení.
Dobře, díky.
Ale drahoušku.
Adele?
Adele?
Ahoj, Ellen.
Buď tak hodná a vyměň
povlečení a vyhoď odpadky.
Tvoje peníze jsou pod toasterem.
Líbá Adele.
P.S. Taška s věcmi
pro Goodwill v šatníku.
Vezmi si, co chceš.
Byl jsem na procházce.
Musel jsem přemýšlet.
Celou noc?
Divně smrdíš.
Ty používáš rtěnku?
Ne.
Jako co smrdím?
Jako nemocný?
Jako starý člověk?
Nevím.
Jako plíseň a čistící prostředky.
Jako bys menstruoval.
Já nevím.
Menstruoval?
To mi řekni ty.
Nemenstruuju.
Tak nevím, jak můžu být cí***,
jako bych menstruoval.
To jsem nevěděla.
Nemám ráda toho chlapa,
který tě hraje.
Nemáš ráda Sammyho?
Proč? Myslím, že je dobrý.
Měl bys ho vyhodit.
Jdi do prdele! Je mi 45.
Už mám dost těchhle sraček.
Nevyhodím ho, on je ve hře
kromě tebe to nejlepší.
Jede po mně.
Sahá mi při zkouškách na zadek.
Je to tvůj manžel.
Sakra, on není můj manžel.
Ty jsi.
Co je to do prdele s váma?
Jdu na zkoušku.
Jde o tu hru. Dostáváme se tady
k něčemu opravdovému.
Výborně, lidi.
Krása, Sammy.
- Cadene? Přestávka?
- Jo.
Co je?
Cítím, že Hazel potřebujeme tady.
Je tu velká část Cadena,
kterou bez Hazel
nedokážu prozkoumat.
Asi jo.
Budu mít postavu?
Jo.
Hurá.
Ahoj, Ellen.
Pašácká práce včera večer.
Mohla bys znova
vyměnit povlečení?
Měli jsme tu šukačku
a je od pižma a potu.
Líbá A.
Ahoj, Adele.
Opravila jsem skříňky.
Jen jsem ti chtěla říct,
že jsem vyhrála MacArthurův grant.
A vytvářím hru,
která snad bude ryzí a pravdivá.
Ať se ti daří, Ellen.
Byl jsem na procházce.
Musel jsem přemýšlet.
Cadene, co děláš po nocích?
Mám právo to vědět.
Chodím do bytu Adele.
A uklízím tam.
Máš vůbec ponětí,
čeho jsem se kvůli tobě vzdala?
Kvůli tomuhle? Kvůli tobě?
Kvůli tobě?
Mohl bys prosím otevřít?
Tohle vypadá vážně.
Jdu nevhod?
Co se děje, Hazel?
Jen jsem ti chtěla říct,
že ta herečka, která mě má hrát,
je připravena začít dneska.
To je skvělý.
Ještě toho trochu tady...
Dvě Hazel.
Dobře, budu to brát jako narážku.
Možná bys měl umýt i její záchod.
Možná to udělám.
To je konec.
Ne, Claire!
Na tebe nemluvím.
Já neřekl, že umyju záchod Hazel.
- To byl on.
- Ale myslel sis to!
Myslel jsem si to,
ale neřekl jsem to.
Mám nabídku dělat hru
Pan Jehlička v kupce sena.
A vezmu ji.
Chci, aby ses odstěhoval z bytu.
Z toho skutečného.
Tenhle si můžeš nechat.
Claire!
Ježíši.
Claire!
Ahoj, budeme potřebovat
náhradu za Claire.
Claire!
Já to neřekl!
Už jsem zažádala
o náhradu za Claire.
Obávám se,
že se budu muset hnout dál.
Jen tak?
To nedáš chlapovi ani šanci?
Nejsem holka, co dává šance.
Jsem holka, co má ráda zábavu.
Pokouším se být zábavný, vidíš?
Promiň.
Moje psycholožka říkala,
že máš komplexy.
Kdysi tě bavily Jehličkovy komplexy.
- To bylo předtím, než mi psycholožka...
- Tohle je moje poslední krabice.
- Ahoj.
- Ahoj.
Od začátku?
Ach, Jehličko,
měl jsi takový potenciál.
Ale obávám se,
že se budu muset hnout dál.
Promiň.
Ach, Jehličko,
měl jsi takový potenciál.
Ale obávám se,
že se budu muset hnout dál.
Jen tak?
To nedáš chlapovi ani šanci?
Nejsem holka, co dává šance.
Jsem holka, co má ráda zábavu.
Kdysi tě bavily Jehličkovy komplexy.
To bylo předtím, než mi psycholožka...
Tohle je lež.
Pojď sem.
Pokouším se být zábavný, vidíš?
Říkala, že tvá nenávist k ní...
Wille!
Zazdi to.
Celé.
Claire!
Ach, Jehličko...
Dobrá.
To s tím grantem je výborné.
Hele, zařídila jsem zvláštní
vchod do ložnice, jestli chceš.
Rádi bychom, abys zůstala, a nemusela
se ploužit celou cestu do Queens.
Jen mě to napadlo.
Líbá A.
Oliviny věci
Milý deníčku,
bojím se, že jsem vážně nemocná.
V takových časech člověk
přemýšlí o věcech minulých.
O kusu oblečení z mládí.
O zelené bundě.
O procházce se svým otcem.
O hře, kterou jsme hráli.
Předstírali jsme pohádkové postavy.
Já jsem víla.
Jmenuji se Lauralee.
Ty jsi skřítek,
jmenuješ se Teetery.
Předstíraje pohádkové postavy,
sváděli jsme souboje.
A já řekla:
"Nebij mě, nebo zemřu."
A tys mě praštil znova,
a já řekla:
"Teď musím zemřít."
A tys řekl:
"Ale mně se bude stýskat."
A já řekla: "Ale já musím.
A ty budeš muset čekat
milión let, než mě znovu spatříš.
Budu zavřená v krabici
a vystačím si jenom
s maličkou sklenicí vody
a spoustou maličkých kousků pizzy.
A ta krabice bude
mít křídla jako letadlo."
A ty ses zeptal:
"Kam tě odnese?"
"Domů," řekla jsem.
Tohle je na poslouchání.
Takže slova...
anglicky tady, jo?
Umírám.
Maria ti to určitě řekla.
Do těch vytetovaných květin
se dostala infekce a umírají.
Takže já taky.
Takový je život.
Za to může Maria.
Ta ti to udělala.
Maria mi dala smysl života,
když jsi nás opustil.
Ty květiny mě vymezily.
Tvá matka a Maria tě odvedly.
Celá léta jsem se tě snažil najít.
Neopustil jsem tě.
Chci si s tebou promluvit
o tvé homosexualitě.
Nejsem homosexuál.
Maria říkala, že to popřeš.
Je to lhářka.
Lže ti.
Sváděla jsem stejný zápas,
když jsem se zamilovala do Marie
a začaly jsme provozovat
drsný a žhavý sex.
Maria je tvoje milenka?
Jistě, ukázala mi mé já.
A mou ***ínu i svou.
Nemáš ponětí, jak je zlá.
Musím ti odpustit, než zemřu,
ale nemůžu odpustit někomu,
kdo nežádá o odpuštění.
- Já jen chci...
- Nemám čas.
Musíš mě poprosit o odpuštění.
Můžeš mi někdy odpustit?
Co?
Že jsem tě opustil.
Že jsem tě opustil,
abych měl anální sex
se svým homosexuálním
milencem Ericem.
Řeknu to.
Že jsem tě opustil,
abych měl anální sex
se svým homosexuálním
milencem Ericem.
Ne.
Ne, nemůžu.
Je mi to líto.
Doufám, že jsi šťastný, ty teplouši.
Nejsem šťastný.
SKLADIŠTĚ Č. 2
Už jsem vám to říkal.
Není to hra o randění.
Je o smrti.
Každý sám. Pohyb!
Nemusí na ně řvát.
Je to hra o randění.
Není jen o smrti.
Je o všem.
O randění, rození, smrti,
životě, rodině...
O tom všem.
Tohle nevypadá opravdově.
Cože?
- To není opravdové.
- Neslyším tě.
SKLADIŠTĚ 2
Dobré ráno, Haze.
Ahoj, Cadene.
Jaká byla noc?
V pohodě. A tvoje?
Phillip má koliku.
Byla jsem vzhůru celou noc.
- To mě mrzí.
- To mě mrzí.
Jsou tu všichni?
Sammy tu není.
Volal Jimmy a...
Říkal, že mají nějaký
problém s metrem.
Omlouvám se.
Ahoj, Hazel.
Ahoj, Sammy.
Sammymu se líbíš.
Potřebuju, abys postavil tohle.
Tohle je jenom fasáda.
Je to byt Adele.
Bude tam vystupovat Ellen.
Interiéry ti dám potom.
Pár dní?
Millicent Weemsová?
Cadene, tohle je...
Hazel, co si myslíš o tomhle názvu?
Neznámý, nepolíben a ztracen?
Každopádně...
tohle je Millicent Weemsová.
Posaďte se.
Jak vám jde uklízení?
Velice dobře.
Protože tahle role si to vyžaduje.
Hrála byste uklízečku.
Hrála jsem uklízečku Eggu,
v Heddě Gablerové v Kolotoči.
Výborné. Dobře.
A paní Dobsonovou ve hře
Scrub-A-Dub v divadle Pantages.
Jste podivně podobná
mé představě té postavy.
Těší mě být podivně podobná.
Všem se omlouvám.
Maurici, co se děje?
Omlouvám se.
Máme tu pár nováčků.
Ještě nejsme sehraní.
Můžeme pokračovat?
Ano.
Promiň.
Jste Ellen?
Jste Ellen Bascombová?
Sakra.
Nápovědu, prosím.
"Cože?"
Jasně.
Cože?
Mám dát Ellen Bascombové
klíč od pokoje 31Y.
Ano, já jsem Ellen.
- Ale drahoušku.
- Ten klíč nepasuje.
Budu tam za moment.
- Slyšela jsi to?
- Co?
Cadene, kazíš scénu.
Ten klíč nepasuje.
Já mám otevřít ty dveře.
Vydrž.
Jsi tam?
Nikdo tam není.
- Adele?
- Cadene!
Jsem ve sprše.
Budu venku za chvilku.
Jestli chceš kafe, uvařím vodu.
Koukal ses na ten
nový obraz na stojanu?
Co si o něm myslíš?
Dík za tu ranní šukačku.
Takhle lidi nechodí.
Co? Příliš...?
Ne, prostě choď přirozeně.
Sleduj. Sleduj tohle.
Musím jít.
Sleduj.
Kde jsou Hazel a Sammy?
Sammy!
Sammy! Sammy!
Ahoj, Cadene.
Co to děláš?
Byl jsem tebou.
Ty máš rád Hazel.
Já mám rád Hazel.
Tahle Hazel pro tebe neexistuje.
Jestli chceš mít rád Hazel,
zaměř se na tamtu.
To jsem se mu pokoušela říct.
Vždyť se nic nestalo, Cadene.
Stejně máme přestávku.
Deset minut, všichni!
- Hazel.
- Co je?
On se ti snad líbí?
Jo, připomíná mi tebe.
Já jsem já.
Nepotřebuješ nikoho,
aby ti připomínal mě.
Neboj se, Cadene.
Tebe mám ráda víc.
Fakt.
Se Sammym je sranda.
Se mnou je sranda.
Ne, drahoušku, není.
Vydrž chvilku.
Ano?
To je Caden Cotard?
Ano.
Tady strážník Melnin
ze Schenectadské policie.
S lítostí vám musím oznámit,
že se vaše matka
stala obětí vloupání.
Co to znamená?
Je mrtvá.
Stál tam s námi můj otec?
Nevím, jak vypadal.
Je mrtvý.
Takže asi vypadal mrtvě.
Tak to pravděpodobně nebyl on.
Byl vysoký.
No nic.
Díky, že jsi šla se mnou.
To je v pořádku.
Požádal jsem o to Hazel,
ale neměla čas,
a ty jsi druhá nejlepší.
Tedy... nechci říct,
že jsi druhá nejlepší,
ale protože ji hraješ,
utěšuje mě to.
Dává to smysl?
Ať je to jakkoli,
mimo scénu nejsi jako ona.
Ale hraješ ji výborně.
Zmínila se Hazel,
co dnes večer dělá?
Protože jsem jí volal domů
a její manžel mi řekl,
že se vrátí pozdě.
Připadalo mi to zvláštní,
protože říkala,
že Phillip je nemocný.
Šla na večeři se Sammym.
To je zajímavé.
Má mít rád mě.
Musím si s ním znova promluvit.
Omluvíš mě?
Musím jít na toaletu.
Nezapomeň si telefon.
Díky, Yammy.
Tady Hazel. Jestli chcete,
nechte zprávu. Jsou to vaše peníze.
Můžeš zůstat v pokoji rodičů.
Myslel jsem, že to někdo uklidil.
Kdo?
Nevím. Někdo.
Tohle je můj pokoj.
Můžeš přespat tady.
Kde budeš spát ty?
V obýváku na gauči.
Nechceš spát se mnou?
Je to jenom sex.
Dobře.
Pokud ti to nevadí.
Jak můžeš být taková?
Svlékám se každý den.
Před někým je to jiné.
Nechápu proč.
Možná proto, že máš krásné tělo.
Možná ti to usnadňuje.
Jo, možná to tak bude.
Chceš šukat?
Chci. Ty chceš?
Svlékni se.
Promiň.
Jsem strašně osamělý.
Nevím,
co je špatně. Já prostě...
Promiň.
Rozumíš?
Chci říct...
dokážeš porozumět osamělosti?
Jo. Teda...
Já nevím. Já...
Většinou jsem v pohodě.
Šukání může pomoct.
Promiň.
V pořádku, nezlobím se.
Svlékni se.
Jsi velmi krásná.
Dík.
Někdy si přeju,
abych byl taky tak krásný.
Přeješ si být ženou?
Někdy mi připadá,
že by mi to šlo líp.
Zajímavé.
Je to trochu otrava
v mnoha ohledech.
Líbí se ti chlapi?
Ne.
Miluju jenom ženy.
No, začíná mi být zima.
Jsi krásný, Cadene.
Díky, žes to řekla.
Pojď do postele, krásný Cadene.
Neměla jsem včera chlastat tolik piva.
Co s tím hodláš udělat?
Co uděláš ty?
- Prokrista.
- Dobře, Rolande.
Díky, Cadene.
Musíme ho vyhodit.
Nemusíme ho vyhodit.
Jeremy to hraje jen pro nás.
Řekni mu, ať si promluví
s Donnou a uvidíme.
Sammy příliš vysvětluje.
Vyznívá to jako výklad.
Musí to zkrá***,
jako: "Jeremy, pořádně."
Cadene, můžeme na chvilku zastavit?
Jistě.
Jestli Hazel miluje Sammyho
a Caden miluje Hazel,
mohla by vzniknout skvělá situace,
kdyby mi Caden řekl:
"Je zjevné, že mě nahradil."
Pak by se mohla Hazel rozplakat,
nebo se rozzlobit.
Nevím jistě co, ale zní to...
- To se nestalo.
- Ale Hazel by to mohla udělat.
Ale Hazel to neudělala, Tammy.
Cadene, co si o tom myslíš?
Mám pocit,
že bychom to mohli zkusit.
- Skvělý.
- Kurva!
Zkusme to.
Mohlo by se to odehrát
u režisérského stolu.
Do prdele!
Tammy má pravdu.
Nechápu, proč jsi se Sammym.
Je hodný, je volný
a šuká mě bez pláče.
Odkdy jsi volná ty?
Derek mě opustil - kvůli tobě.
Kdy?
Jak to žes mi to neřekla?
Já nevím, Cadene.
Jak se stane hromada věcí?
Kurva.
Musím propustit herce,
který představuje Dereka.
Jak se jmenuje?
Cože?
To byla tak romantická reakce.
- Jsem dojata.
- To nebyla reakce.
- Dereka hraje...
- Přišlo mi to na mysl.
Máme obrovské problémy s rozpočtem.
Joe.
Přestaň. Jo? Ne, prostě přestaň.
Nemám ráda Tammy
a není vůbec jako já.
Jak ji teda můžeš mít rád?
Je ti podobná.
Joe Abernathy.
Ne, není.
Nabídla mi sex.
Abernathy?
Jo.
Bylo to dobré?
Bylo to pěkné.
Jsem jenom upřímný.
Bylo to pěkné.
Neotřásla se zem.
- Brečel jsi?
- Ne.
Děláš pokroky.
Dobře, předtím jsem trochu brečel.
Hazel, byla jsi vždy mojí součástí.
Copak to nevíš?
Dýchám tvé jméno
každým výdechem.
Co to děláme?
Nevím.
To je to místo, kde jsem
byla s Derekem a dětmi.
Jo, máme skoro...
Cadene!
Cadene!
Cadene!
Cadene, podívej se na mě.
Co to děláš?
Sammy, zůstaň, kde jsi.
Jdu nahoru.
Není o čem mluvit, Hazel.
Není to tvoje chyba.
Co to děláš?
Neustále jsem tě sledoval, Cadene.
Ale ty ses nikdy doopravdy
nepodíval na nikoho kromě sebe.
Tak sleduj mě.
Sleduj moje hoře.
Sleduj můj skok.
Sleduj, jak zjistím,
že po smrti nic není.
Žádné sledování, žádná láska.
Řekni za mě Hazel sbohem.
A řekni ho i za sebe.
Oba už nemáme moc času.
Sammy! Slez!
Hazel, miluju tě!
Sammy!
Já neskočil, Sammy.
Zastavili mě, než jsem skočil.
Vstávej!
Neskočil jsem.
Už vím, jak na to.
Na světě je skoro 13 miliónů lidí.
Dokážeš si představit tolik lidí?
A žádný z nich není mimořádný.
Všichni vedou své vlastní příběhy.
Musí dostat, co si zaslouží.
Už vím, jak na to.
Na světě je 13 miliónů lidí.
Dokážeš si představit, kolik to je lidí?
Žádný z nich není mimořádný.
Každý vede svůj vlastní příběh.
Musí jim být dáno, co si zaslouží.
Vidíš, co říkám?
Přijď dneska večer.
Prosím.
Mohli bychom si spolu zařídit byt.
- Třeba v podkroví.
- Bože, Cadene, to zní pěkně.
Stýská se mi po dceři.
Mohla by bydlet s námi.
Mně se stýská po Olive.
A té druhé.
Jsem špatný člověk.
- Ale ne, nejsi.
- Jsem.
Neměla jsem chodit se Sammym ven.
Snažila jsem se tak dostat k tobě.
Nemůžeš zapříčinit,
že se někdo zabije.
Měl spoustu starostí.
Bože, Cadene.
Kéž bychom tohle měli,
když jsme byli mladí.
A všechny ty roky mezi tím.
Mé srdce po tobě tolik prahne.
Jsme tu, Cadene.
Já jsem tu.
Já prahnu po konci.
Jo,
konec je vetknutý do začátku.
Co zmůžeš?
Bože můj, jsi dokonalá.
Jsem na odpis.
Ale hodíme se k sobě, ne?
Jo.
Teď už se mi to
pokaždé nepodaří,
kvůli lékům a tak.
Beru spoustu prášků.
To je v pořádku.
Jsem v rozpacích.
Nechci, aby sis myslela,
že je to kvůli tobě nebo mně.
To je v pořádku.
Mám název.
Temný měsíc osvětlující temný svět.
Možná je to příliš.
Jo, asi jo.
Pane, mohl byste
sem přijít, prosím?
Útržky do alba
Bude to tím kouřem.
Tady Hazel. Jestli chcete,
nechte zprávu. Jsou to vaše peníze.
Už vím, jak udělat tu hru.
Celé to zabere jeden den,
a bude to den před tím,
než jsi zemřela.
Byl to nejšťastnější den mého života.
Budu ho moci znovuprožívat navždy.
Brzy se uvidíme.
Takže, máš nějaké nápady
na dnešní zkoušku?
Možná mám nový název.
Infekční choroby skotu.
Ten název má mnoho významů.
Uvidíte, opravdu mnoho.
Potřebuju Cadena pro svou Hazel.
Strašně ráda bych hrála Cadena.
Vím, že...
Vím, že by to bylo
neobvyklé obsazení,
ale myslím, že to dokážu.
Myslím, že mu rozumím.
Já mu nerozumím.
Caden Cotard je člověk
jednou nohou v hrobě.
Žije ve světě na pomezí
stáze a antistáze,
kde čas je koncentrovaný,
chronologie zmatená.
Ještě donedávna
se statečně pokoušel
dát své situaci nějaký smysl.
Ale teď... zkameněl.
Dobře. To zní slušně.
Dobře.
Díky.
Má pravdu?
Vůbec jsem to neviděl.
Zdálo se mi to ***ějnější.
Nikdo z nich není mimořádný.
Všichni vedou své vlastní příběhy.
Ne, je to zdlouhavé.
Nic v tom není.
Vaše scéna skončila.
Odejděte z jeviště.
- Co to dělá?
- Režíruje.
Můžu vás mít dole u rakve?
Nevyzařuješ z ní, Cadene.
Ty se takhle nepohybuješ.
Nemluvíš s lidmi.
Sedněte si tamhle na zem.
Dobře, všichni, tak jedeme.
Všechno je komplikovanější,
než si myslíš.
Vidíš jenom desetinu pravdy.
Existuje milión vláken
vedoucích od každého rozhodnutí.
Každým rozhodnutím
můžeš svůj život zničit.
Ale možná to nebudeš
vědět třeba 20 let,
a možná vůbec nikdy
nenajdeš tu prapříčinu.
A dostaneš jen jednu šanci,
aby sis s tím poradil.
Jen to zkus
a pochop své vlastní rozpory.
Říkají, že osud neexistuje,
ale existuje,
je tím, co si vytvoříš.
A i kdyby svět
pokračoval na věky věků,
ty jsi tu jen
na zlomek zlomku sekundy.
Většinu času strávíš mrtvý
nebo ještě nenarozený.
Ale zatímco jsi naživu,
marně čekáš,
promrháš roky
kvůli telefonátu,
dopisu nebo pohledu
od někoho nebo něčeho,
aby to dal do pořádku.
A ten nikdy nepřijde.
Nebo to tak vypadá,
ale není to skutečné.
Takže trávíš svůj čas
v neurčitém smutku
nebo v ještě neurčitější ***ěji,
že přijde něco dobrého.
Aby ses cítil propojen.
Aby ses cítil úplný.
Aby ses cítil milovaný.
A ve skutečnosti
se cítím tak rozzlobený.
A ve skutečnosti
se cítím tak zkurveně smutný.
A ve skutečnosti
jsem pocítil tolik zkurvený bolesti
tak zkurveně dlouho.
A stejně tak dlouho
jsem předstíral, že jsem v pořádku,
jen abych šel dál,
jen pro...
Nevím proč.
Možná protože nikdo nechce
slyšet o mých útrapách,
protože má svoje vlastní.
Jděte všichni do prdele.
Amen.
- Úchvatné.
- Díky.
Došly mi nápady.
Jsem mrtvý.
Můžu to za tebe vzít,
dokud se nedáš do pořádku.
Jsi unavený, Cadene.
Tolik let tvůrčí práce.
Potřebuješ nějaký čas,
aby ses dal dohromady.
Potřebuju se s tím udržet v kontaktu.
- Musíme zaplnit Ellen.
- Co tím myslíš?
Její roli. Jen na chvíli.
Je to vynikající role.
Rád uklízím.
Ellen?
Ano.
Caden mě požádal,
abych vám dala tohle.
Máte to mít pořád vevnitř.
Tak dojat smutkem
Adeliny sousedky,
tak blízek smrti.
Řekni: "Děkuju,"
Adelině sousedce.
Děkuju.
Nemáte vůbec zač, slečno.
Teď řekni: "Přeji pěkný den."
Přeji pěkný den.
To vskutku bude.
Sáhni pro toaletní papír.
Omotej si kus kolem ruky.
Utři se.
Mělo se stát něco jiného.
Měl jsi něco mít.
Klid.
Lásku.
Děti.
Alespoň dítě.
Děti.
Význam.
Všechno v pořádku, Ericu?
Všechno je vším.
Nenávidí mě.
Zklamal jsem ho
a on mě nenávidí.
V každém se zklameš.
Když ho poznáš.
Vzpomínám si na piknik s matkou.
Podívej se na mě.
Ellen, co se děje?
Byla jsem tak mladá.
Tuto chvíli si budu pamatovat
po zbytek svého života, mami.
A přesně za 20 let
sem přijdu se svou dcerou
a budeme mít přesně
ten samý piknik.
Bylo tam tolik ***ěje.
To je ta nejpůvabnější věc,
co jsem kdy slyšela.
Bože!
Promiň, mami. Mrzí mě to.
Kde je moje holčička?
Kde je moje holčička?
Kde je moje holčička?
Koukni se na noční stolek
po zprávě od Adele.
Adele včera zemřela na rakovinu plic.
Můžeš zůstat, jestli chceš.
Dívej se z okna.
Vzpomínáš si, když jsi pózoval
pro jeden z jejích obrazů?
Jak ti řekla, že jsi krásný?
Jak ti na chvíli znovu
vrátila pocit, že jsi krásný?
Mysli na to, jak ti chybí.
Postav se.
Teď nastává čekání,
a nikoho to nezajímá.
A až tvé čekání skončí,
tento pokoj stále bude existovat
a zůstanou v něm boty,
oblečení a krabice,
a možná někdy
i jiná čekající osoba.
A možná ne.
Ten pokoj to taky nezajímá.
Haló?
Výtah už nikdo neobsluhuje.
Co bylo kdysi před tebou,
vzrušující a tajuplná budoucnost,
je teď za tebou.
Prožitá, pochopená, plná zklamání.
Uvědomuješ si, že nejsi mimořádný.
Razil sis cestu existencí
a teď z ní tiše vykluzuješ.
Projde si tím každý.
Každý do jednoho.
Určitosti nemají valný význam.
Každý je každým.
Takže jsi Adele,
Hazel, Claire,
Olive.
Jsi Ellen.
Všechna její chabá truchlivost je tvá.
Všechna její osamělost.
Šedé vlasy, jakoby ze slámy.
Její hrubé ruce. Jsou tvé.
Je načase, abys to pochopil.
Jdi!
Jak tě lidé, kteří tě obdivovali,
přestávají obdivovat,
jak umírají, jak jdou dál,
jak se jich postupně zbavuješ,
jak se zbavuješ
své krásy, svého mládí,
jak na tebe svět zapomíná,
jak poznáváš svou pomíjivost,
jak začínáš ztrácet
své vlastnosti jednu po druhé,
jak zjišťuješ, že tě nikdo nesleduje
a nikdy nesledoval,
přemýšlíš jen o jízdě.
Ne o odjíždění odněkud,
ne o přijíždění někam,
jen o jízdě,
o odpočítávání času.
Teď jsi tady.
Je 7:43.
Teď jsi tady. Je 7:44.
Teď jsi...
pryč.
Kde jsou všichni?
Většinou mrtví.
Někteří odešli.
Sedneš si se mnou na chvíli?
Jsem totiž velmi unavený a osamělý.
Mám pocit, že tě znám.
Hrála jsem matku v Ellenině snu.
Ano.
Připadáš mi starší,
než si tě pamatuju.
Ten sen proběhl
už před nějakou dobou.
Omluv se.
Nechtěl jsem říct,
že vypadáš staře.
V těch bytech jsou sny všech.
Všechny ty myšlenky,
o kterých jsem nevěděl.
Taková je pravda.
Chtěl jsem prožít
ten piknik se svou dcerou.
Cítím, že jsem
tě strašně zklamal.
Ale ne.
Jsem na tebe tak hrdá.
Zeptej se jí, jestli si můžeš
položit hlavu na její rameno.
Můžu si opřít hlavu o tvé rameno?
Ano.
Miluju tě.
Já tě taky miluju.
Už vím, jak udělat tu hru.
Mám nápad.
Myslím,
kdyby všichni...
Zemři.
Překlad: joSew [2009]