Tip:
Highlight text to annotate it
X
Edmunde! Běž od toho okna!
Petře!
Chceš se nechat zabít?
Běžte všichni do krýtu!
- Pojd'!
- Počkejte...
Nech to být!
Mami!
Lucinko, pojd'!
- Pospěšte si! Honem!
- Utíkejte!
Běžte!
- Rychle!
- Mami!
- Počkejte! Táta!
- Ede!
- Edmunde, ne!
- Jdu pro něj!
- Petře, vrat' se!
- Ede! Vrat' se!
Edmunde! K zemi!
Do krýtu, tý troubo!
Utíkej!
Dělej!
Rychle!
Jak můžeš pořád myslet
jen na sebe! Jsi hrozný sobec!
- Mohlo nás to zabít!
- Přestaň!
Už je dobře.
Proč nikdy nikoho neposlechneš?
Almužnu pro chudé.
Bůh vám žehnej, pane.
Za zábrany smí pouze děti...
Tuhle cedulku si nesundávej.
Je ti teplo? Hodná holčička.
Rozluč se s tetou Laurou.
Nashle, zlatíčko!
UBYTUJTE DĚTl Z MĚSTA
SLUŽBA NÁRODU
- Táta by nás nenutil nikam jezdit.
- Kdyby tu byl,
bylo by po válce
a nikam bychom nemuseli.
Budeš poslouchat
svého staršího bratra.
Slib mi, že dáš na všechny pozor.
Slibuju, mami.
- Jsi pašák.
- Nastupovat!
- Nashle, zlatíčko!
- Ahoj!
Zuzano.
Bud' statečná.
Drž se bratra za ruku.
A nepouštěj se ho.
Dobrá. Tak už běžte.
- Nastupovat!
- Ahoj! Bude se nám stýskat!
Hele, nech mě. Nastoupit
do vlaku dokážu klidně sám.
Pust', prosím tě!
Mohu vidět vaše lístky, prosím?
Petře.
- Děkuji. Nastupte si.
- Jo. Děkuji.
Pojd'te. Tudy prosím.
Pospěš si, Lucinko.
Ted' se musíme držet pohromadě.
Všechno bude zas v pořádku,
brzy se vrátíme.
Ahoj, mami! Měj se!
- Pa, pa, děti!
- Měj se, mami! Brzy nashle!
- Bude se nám stýskat!
- Ahoj!
A piš nám, mami!
LETOPlS Y NARNlE:
LEV, ČARODĚJNlCE
A SKŘÍŇ
Stanice Goosey.
Podej mi ruku. Tak jdeme.
STANlCE COOMBE
Profesor přece věděl, že přijedeme.
Třeba nám dali špatné cedulky.
Hyjé!
Prr, stůj! Prr!
- Paní Macreadyová?
- K vaší smůle ano.
Kde máte kufry?
To s sebou nic nemáte?
Ne, paní.
Jsme tu jen my.
Aspoň se vejdete.
Jedeme! Hodná holka.
Pan profesor není zvyklý
mít v domě malé děti.
A proto budete dodržovat
následující pravidla.
Nebudete křičet,
běhat po chodbách,
jezdit po zábradlí.
Nebo se dotýkat exponátů!
Ale hlavně...
...nesmíte v žádném případě
rušit pana profesora.
Včera podnikly německé letouny
několik útoků na Velkou Británii.
Nálety. které trvaly
několik hodin...
Ty peřiny koušou.
Války netrvají věčně, Lucko.
Brzy se vrátíme.
- Jestli budeme mít kam.
- Neměl bys už být v posteli?
- Ano, mami.
- Ede!
Vidělas to venku.
Je to tu obrovský!
Můžeme si tu dělat,
co budeme chtít.
Zítra už bude líp.
Uvidíš.
''Gastrovaskulární.''
No tak, Petře. Gastrovaskulární.
- Je to z latiny?
- Jo.
Neznamená to
''nejnudnější hra na světě''?
A co si zahrát na schovku?
Vždyt' se tak skvěle bavíme!
No tak, Petře, prosím!
Pěkně prosím?
- Deset, dvacet, třicet, čtýřicet,
- Cože?
padesát, šedesát,
sedmdesát, osmdesát,
devadesát, sto,
sto deset, sto dvacet...
Já tu byl první!
...sto padesát, sto šedesát...
...dvě stě, dvě stě deset,
dvě stě dvacet, dvě stě třicet,
dvě stě čtýřicet, dvě stě padesát,
dvě stě šedesát,
dvě stě sedmdesát...
Vy se mě bojíte?
Ne.
Já jen...
Já jen... Já...
Ne. Ne. Já jen...
Jen jsem vás nechtěl polekat.
Promiňte, že se tak ptám,
ale co jste zač?
Já jsem přece faun.
Ale co jste vy?
Nejste náhodou
trpaslík bez vousů?
Nejsem žádný trpaslík.
Jsem holka!
A navíc jsem nejvyšší ze třídy.
Chcete snad říct,
že jste dcera Evina?
Moje máma se jmenuje Helena.
To ano, ale jste člověk.
Samozřejmě.
Kde se tu berete?
Našla jsem prázdný pokoj
a v něm byla skříň...
Prázdný Pokoj? To je v Narnii?
V Narnii? Co je to?
Milá zlatá, jste přece v ní.
Všechno od té lucerny
až po hrad Cair Paravel
na pobřeží východního oceánu,
každý klacek, kámen,
každý rampouch je Narnie.
To je pěkně velká almara.
Al Mara? Promiňte,
Dovolte mi se představit.
Jmenuji se Tumnus.
Těší mě, pane Tumnusi.
Já jsem Lucinka Pevensieová.
- Potřeste mi rukou.
- Proč?
Já... nevím.
Lidé to dělávají, když se seznámí.
Tak tedy, Lucinko Pevensieová
ze slavného města Al Mara,
ze vzdálené země Prázdný Pokoj,
nedala byste si se mnou
šálek teplého čaje?
Děkuju mockrát,
ale asi bych se už měla vrá***.
Bydlím kousek odtud.
Čeká tam na vás plápolavý oheň
a topinky a čaj a koláč.
A možná bychom
mohli otevřít i sardinky.
- Já nevím.
- Prosím.
Nestane se mi každý den,
že potkám nové přátele.
No možná, že bych mohla
na chvilinku zajít.
Když máte tý sardinky...
Mám jich tam celý sud.
Brzy budeme v teple.
Jde se vám dobře?
A jsme tu.
Jen pojd'te.
- Až po vás.
- Vezmu to dovnitř.
Děkuji mnohokrát.
To je... To je můj táta.
Má milý obličej.
Jste mu hodně podobný.
Ne.
Nejsem ani
v nejmenším jako on.
Můj táta bojuje ve válce.
Můj táta šel také do války.
Ale to už je strašně dávno.
- Před touhle příšernou zimou.
- Zima není tak zlá.
V zimě se dá bruslit a tak...
- A jsou Vánoce!
- Tady ne.
Ne. Tady jsme neměli Vánoce
už víc jak sto let.
Cože? Už sto let
jste nedostali dárky?
Je tu pořád zima,
ale žádné Vánoce.
Je to dlouhá zima.
V létě by se vám
Narnie moc líbila.
My faunové jsme protančili
s dryádami celé noci
a nikdy jsme se neunavili.
A ta hudba! Taková krása!
Chtěla byste si ted'
nějakou poslechnout?
Ano, prosím.
Takže znáte nějakou
- narnijskou ukolébavku?
- Bohužel ne.
Výborně.
Tak to alespoň nepoznáte,
že hraju falešně.
- Už musím jít.
- Na to je ted' pozdě.
Jsem hrozně zlý faun.
Ale ne!
Jste nejhodnější faun, co znám.
Tak to se obávám,
že moc faunů neznáte.
Copak jste udělal
něco strašlivého?
Nic strašlivého
jsem neudělal, Lucinko.
Něco strašlivého dělám.
A co děláte?
Unáším vás.
To Bílá čarodějnice.
To kvůli ní je tu věčná zima.
Vydala příkaz.
Pokud někdo z nás
potká v lesích člověka,
musí ho okamžitě přivést k ní.
Pane Tumnusi, vy lžete.
Já myslela, že jste přítel.
Rychle! Možná už ví, že tu jste.
Všude má své špehy.
l některé stromy jí slouží.
Trefíte odsud zpátky?
- Myslím, že ano.
- Dobrá.
Nestane se vám nic?
Copak?
Promiňte. Moc se omlouvám.
Tady.
Nechte si ho.
Potřebujete ho víc než já.
At' už se stane cokoliv, Lucinko,
moc rád jsem vás poznal.
Pocítil jsem díky vám teplo,
jaké jsem nezažil sto let.
Ted' běžte!
Běžte!
...nikdo nesmí stát,
nebo nebudu hrát. Už jdu!
Jsem v pořádku!
Jsem zpátky! Nic mi není!
Neřvi! Jde sem!
Mám pocit, že nevíte,
v čem spočívá hra na schovku.
Vás nezajímá, kde jsem byla?
Vždyt' o to jde.
Proto tě šel Petr hledat.
Takže jsem vyhrála?
Myslím, že Lucinku
už schovávaná nebaví.
Byla jsem pryč několik hodin.
V té skříni jsou jenom kožichy
a kuličky proti molům.
Konec legrace, Lucko.
My si neumíme vymýšlet jako tý.
Ale já si nevymýšlím!
To stačí, Lucko!
Proč bych vám lhala?
Já ti věřím.
- Vážně?
- No jasně!
Já zas našel v kredenci
fotbalový hřiště.
Co kdybys toho nechal?
Pořád musíš někomu ubližovat!
- Byl to jen fór!
- Zkus se chovat trochu dospěle.
Nepoučuj! Hraješ si na tátu,
ale nemáš na to!
To se ti teda povedlo.
Ale já tam opravdu byla.
Zuzka má pravdu, Lucko.
To stačí.
Lucko.
Kdepak jsi?
Lucko.
Doufám, že se nebojíš tmy.
Lucko?
Lucko?
Lucko!
Lucko.
Kdepak jsi?
Lucko.
Myslím, že ted' už ti věřím!
Lucko!
Lucko?
- Nech mě být!
- Co se děje, Ginarrbriku?
At' mě pustí!
Nic jsem neudělal!
Jak to mluvíš
s královnou Narnie?
Nevím, kdo to je!
- Na výmluvy nejsme zvědaví!
- Zadrž!
Jak se jmenuješ, synu Adamův?
Edmund.
A jak ses, Edmunde,
ocitl v mém království?
Já nevím.
Jen jsem šel za sestrou.
- Za sestrou? Vás je snad víc?
- Čtýři.
Lucka je jediná,
kdo už tu jednou byl.
Říkala, že potkala nějakýho fauna
jménem Tumnus.
Petr a Zuzana jí nevěřili.
A já taky ne.
Edmunde, jsi celý promrzlý.
Posad' se ke mně.
Dáš si něco horkého k pití?
Ano, prosím, Vaše Výsosti.
Váš nápoj, pane.
Jak jste to udělala?
Řekni, co by sis ještě přál?
Abych byl větší.
Co by sis přál k jídlu.
Turecký med.
Edmunde?
Moc ráda bych poznala
tvé sourozence.
A proč?
Jsou úplně obyčejní.
Jsem si jistá, že rozhodně
nejsou tak úžasní jako tý.
Víš, Edmunde,
já sama žádné děti nemám.
Ale myslím, že z tak bystrého
chlapce, jako jsi tý, by se
jednou mohl stát princ Narnie.
Možná i král.
Vážně?
Ale to bys musel
přivést své sourozence.
A z Petra bude taky král?
Ne! Ani nápad.
Ale král potřebuje sluhy.
Tak já to zkusím.
Vidíš tý dva kopce
tam za těmi lesy?
Mé sídlo je přímo mezi nimi.
Bude se ti tam líbit.
Některé pokoje jsou až po strop
plné tureckého medu.
- A nemohl bych dostat ještě?
- Ne!
Mohlo by tě rozbolet bříško.
A navíc mě přece
velmi brzy přijdeš navštívit.
To doufám, Vaše Výsosti.
Dobrá tedy, drahoušku.
Budeš mi chybět.
Edmunde?
Edmunde! Ty jsi tu taky!
Není to nádhera?
- Kde jsi byla?
- U pana Tumnuse. Je v pořádku.
Bílá čarodějnice
vůbec nezjistila, že mě potkal.
Bílá čarodějnice?
Říká si královna Narnie,
ale přitom žádnou není.
Je ti něco? Vypadáš hrozně.
A co čekáš?
Jsem zmrzlý na kost!
- Jak se odsud dostaneme?
- Pojd'.
Tudy.
Petře, vstávej!
Je tam! Vážně tam je!
- Lucinko, o čem to mluvíš?
- O Narnii!
Je ve skříni, jak jsem říkala.
- Něco se ti zdálo, Lucinko.
- Ale nezdálo!
Byla jsem zase u pana Tumnuse.
A tentokrát tam byl i Edmund!
Tys viděl toho fauna?
K panu Tumnusovi
se mnou nešel.
On...
Cos tam vlastně dělal?
Jen jsem si s ní hrál.
Promiň, Petře.
Neměl jsem ji v tom podporovat,
ale víš přece,
jaký jsou mrňata.
Nikdy nevědí,
kdy si mají přestat vymýšlet.
Jestli budete pořád takhle zlobit,
tak budete spát ve stáji.
Odpust'te. Říkala jsem jim,
že vás nemají rušit.
Nic se neděje, paní Macreadyová,
jistě mi to vysvětlí.
Ale nejdřív dejte té malé
trochu horké čokolády.
Tak pojd', zlato.
Zdá se, že jste narušili křehkou
vnitřní rovnováhu mé hospodyně.
Omlouváme se, pane.
Už se to nestane.
To naše sestra, pane. Lucka.
- Ta uplakaná.
- Ano, pane.
- Trápí se.
- Proto pláče.
O nic nejde.
- Zvládneme to.
- To vidím.
Říká, že objevila kouzelnou říši.
Nahoře ve staré almaře.
Co jsi to říkala?
Ve skříni v prvním patře.
Prý v ní našla nějakou říši.
A omílá to pořád dokola.
- A jak vypadá?
- Jako blázen.
Ne vaše sestra. Ta říše.
- Vy tomu snad věříte?
- Vy ne?
Jasně, že ne!
Logicky je to přece nemožné.
Co vás to v té škole učí?
Edmund říkal, že si na to jen hráli.
A on vždycky říká pravdu?
Ne. Spíš je to naopak.
Takže jestli není Lucinka blázen,
pak musíme logicky připustit,
že mluví pravdu.
Chcete říct,
že jí to máme věřit?
Je to vaše sestra
a vy jste její nejbližší.
Tak se tak zkuste chovat.
Petr se napřahuje,
a bude to další branka!
Probud' se, Šípková Růženko!
Nezahrajeme si na schovku?
Vždyt' to je hra pro mrňata, ne?
Bud' rád,
že jsi na čerstvém vzduchu.
Vevnitř v domě
je vzduchu habaděj.
- Připraven?
- A tý?
- Bezva, Ede.
- Tys házel!
- Co se to tam děje?
- Macreadyová!
Honem!
Ne, zpátky!
- Dělejte!
- Děláš si srandu?
Zalezte!
- Moje noha!
- Já ti na ni nešlápl.
- Posuň se!
- Nestrkej se!
Neuvěřitelné!
Nebojte.
To se vám jenom něco zdá.
Řekl bych, že normální omluva
- ti asi stačit nebude.
- Ne. Nebude.
Ale tohle by mohlo!
Přestaňte!
Ty lháři!
- Tys jí taky nevěřil.
- Omluv se Lucince.
- Omluv se jí!
- No dobře. Omlouvám se.
To nic.
Některá mrňata zkrátka nevědí,
kdy si mají přestat vymýšlet.
Děsně vtipný!
Měli bychom se vrá***.
A co se tu nejdřív
trochu porozhlídnout?
At' rozhodne Lucinka, co uděláme.
Navštívíme pana Tumnuse!
Tak tedy k panu Tumnusovi!
Takhle oblečení se nemůžeme
vydat na výlet sněhem.
Ne.
Ale jistě nebude vadit,
když si půjčíme týhle kožichy.
Protože když se zamyslíš,
tak logicky je vlastně
ani nevytáhneme ze skříně.
- Ale ten je holčičí!
- No a co?
Je tam spousta výborného jídla.
A má sud plný sardinek.
Co je?
Lucinko!
Kdo mohl něco takového udělat?
''Faun Tumnus se tímto
obviňuje z velezrady
její císařské Výsosti
Jadis, královny Narnie,
za napomáhání nepřátelům
a bratříčkování se s člověkem.
Podepsán Maugrim,
kapitán tajné policie.
At' žije královna!''
Bezva. Ted' bychom
se už vážně měli vrá***.
Ale co pan Tumnus?
Jestli ho zatkli
za stýkání se s člověkem,
- tak my mu moc nepomůžeme.
- Copak vy to nechápete?
Já jsem ten člověk.
Musela nějak zjistit, že mi pomohl.
- A co zavolat policii?
- Tohle je policie.
Neboj, Lucko.
Něco vymyslíme.
A proč?
Vždyt' je to zločinec.
Ten pták na nás udělal ''pst''!
Je to bobr.
Pojd' sem.
Neboj se.
Čmuchat k ní nebudu,
jestli čekáš na tohle.
Promiňte.
Lucka Pevensieová?
Ano.
Tenhle kapesník jsem dala panu...
Tumnusovi. Dal mi ho těsně
předtím, než ho sebrali.
Je v pořádku?
Pojd'te za mnou.
- Co to děláš?
- Zuzka má pravdu.
Jak víš, že mu můžeme věřit?
Říkal, že zná toho fauna.
Je to bobr.
Neměl by říkat vůbec nic.
Děje se něco?
Ne. Jen si povídáme.
S povídáním počkejte do bezpečí.
l stromy tu mají uši.
Pospěšte! Nesměj nás
tu načapat po setmění.
Krindy Pindy! Doufám,
že Matka pořádně zatopila.
Kapkou čaje bych nepohrdl.
- To je krása!
- Není to nic moc.
Čeká mě ještě pěkná fuška.
Ale až tu hráz dodělám,
bude to fajnovej bejvák.
Bobře! Jsi to tý?
Málem jsem strachy umřela.
Jestli zjistím, že jsi byl
zase u Jezevce, tak...
Ale tohle nejsou jezevci!
Nikdy bych si nepomyslela,
že se toho dožiju.
Moje srst! Nemohl jsi říct,
že přivedeš návštěvu?
A tý si myslíš,
že by ti to pomohlo?
Pojd'te dál.
Dám vám něco k snědku
a pak si o všem popovídáme.
Opatrně! Pozor na hlavu!
Omluvte prosím ten nepořádek.
Bobr se nikdy neobtěžuje
mi s něčím pomoct...
Kocháš se pohledem na krajinu?
Můžeme nějak
pomoct panu Tumnusovi?
Odvlekli ho na hrad Čarodějnice.
A víte, co se říká?
Je jen málo těch,
kteří tam vešli a vrátili se živí.
Něco na zub!
Ale máme ***ěji, dítě.
Velkou ***ěji!
Máme mnohem víc než ***ěji!
Aslan se vrací.
Kdo je Aslan?
Prej ''Kdo je Aslan?''
Ty jseš ale srandista!
Co je?
- Vy to fakt nevíte?
- Nejsme tu zrovna moc dlouho.
Je to přece vladař
celý týhle země!
Velkej kápo!
Právoplatnej král Narnie!
- Byl dlouho pryč.
- Ale vrátil se.
A čeká na vás
u Kamennýho stolu.
- Čeká na nás?
- Taháš mě za fousy?
Oni neznají ani proroctví!
- Tak jim ho řekni.
- Hele.
Aslanův návrat,
zabásnutí Tumnuse, tajná policie,
to všechno se děje kvůli vám.
- Obviňujete nás?
- Ne! Neobviňujeme.
- Děkujeme vám.
- To proroctví zní:
''Až v Cair Paravel na trůn znova
usedne zas krev Adamova,
nastane dobra vláda nová.''
- To teda není nic moc.
- Já vím.
Ale o to tu přece nejde!
Kdysi dávno bylo předpovězeno,
že dva synové Adamovi
a dvě dcery Eviny
porazí Bílou čarodějnici
a přinesou Narnii mír.
A vy myslíte, že to jsme my?
To si piš, protože
Aslan vám už chystá armádu!
- Armádu?
- Máma nás poslala z města,
abychom se válce vyhnuli.
Myslím, že jste se spletli.
- Nejsme žádní hrdinové.
- Jsme jen děti z Londýna.
Děkujeme vám za pohostinnost,
- ale ted' už opravdu musíme.
- Nemůžete jen tak odejít.
Má pravdu.
Pan Tumnus potřebuje naši pomoc.
Je to *** naše síly.
Promiňte,
ale my se ted'
vrátíme hezky domů. Ede?
Ede?
- Já ho snad zabiju.
- To nebude třeba.
Už byl Edmund někdy dřív v Narnii?
Honem!
- Edmunde!
- Uslyší tě!
Ne!
- Pust'te mě!
- Skáčeš jí na špek!
- Nemůžeme ho tam nechat jít!
- Je to náš brácha.
Je to past!
Čarodějnice vás chce všechny.
- Proč?
- Aby zabránila naplnění proroctví.
Chce vás zabít!
- Všechno je to tvoje chyba!
- Moje chyba?
Nic z toho by se nestalo,
kdybys mě poslouchal!
- Takže týs věděla, co se stane.
- Ne!
Proto jsem se chtěla vrá***,
dokud to šlo.
Přestaňte!
- Hádky Edmundovi nepomůžou.
- Má recht.
Jemu ted' může
pomoct jedině Aslan.
Tak nás k němu zaved'te.
Ani hnout, cizinče,
je-li ti život milý.
- Kdo jsi?
- Edmund!
Potkal jsem královnu v lese!
Řekla mi, abych sem přišel!
Jsem syn Adamův!
Omlouvám se,
št'astný miláčku královnin,
pokud tomu ovšem tak je.
Následuj mne.
Tady počkej.
Líbí?
Ano, Vaše Výsosti.
To si myslím.
Pověz, Edmunde,
jsou tvé sestry hluché?
Ne.
A tvůj bratr, je snad...
...duševně chorý?
To bych řekl! Ale máma říká...
Tak jak se opovažuješ přijít sám?!
- Já se snažil!
- Žádala jsem tak málo.
- Oni mě neposlouchají!
- A ani to jsi nedokázal.
Nechal jsem je v půli cestý.
Jsou u Bobrů na hrázi.
Vida.
Možná že nejsi
úplně neschopný, vid'?
Říkal jsem si, jestli bych
nemohl dostat
zase něco sladkého?
Náš host hladoví.
Tak pojd'. Čeká tě ňamka.
Maugrime?
Víš, co máš dělat.
Pospěš, Matko. Jdou po nás!
- Už běžím.
- Co to dělá?
Pak mi poděkujete.
Čeká vás dlouhá cesta
a Bobr je mrzutý, když má hlad.
Já už mrzutý jsem!
Na ně!
- Budeme potřebovat džem?
- Jen když budou palačinky.
Dělejte!
Tunel jsme vykopali s Jezevcem.
Končí u jeho domečku.
Říkal jsi, že vede k tvé matce!
Lucinko!
Jsou v tunelu.
- Rychle! Tudy!
- Honem!
- Běžte!
- Rychle!
Proč jsi nevzal mapu?
Kvůli džemu na ní nezbylo místo!
Pospěš si, Lucinko!
Je mi to moc líto, drahý.
Byl to můj nejlepší part'ák.
Co se jim stalo?
Tak dopadne každý,
kdo zkříží cestu Čarodějnici.
Ještě krok, zrádče,
a rozsekám tě na cimprcampr!
Klid! Patřím na stranu dobra.
Jo? Ale vypadáš jako jeden
z těch vypelichanejch podvrat'áků.
Nešt'astná rodinná podoba.
Můj původ nechme zatím stranou.
Ted' musíte jednat.
Co máme udělat?
Zdravím vás, pánové!
- Hledáte něco?
- Nehraj si se mnou.
Dobře vím, na čí straně jsi.
Hledáme několik lidí.
Lidi? Tady v Narnii?
To je velmi cenná informace,
co říkáte?
Dám ti za ni tvůj život.
Není to nic moc,
ale přesto...
Kam běželi?
Na sever.
Vyčmuchejte je!
Pomáhali Tumnusovi.
Čarodějnice se to dověděla.
Bolí to hodně?
Kéž by platilo, že pes,
který štěká, nekouše.
Přestaň sebou házet!
Jsi horší než Bobr, když ho koupu.
Můj nejhorší den v roce.
Děkuji vám za laskavou péči,
ale na další léčbu mi nezbývá čas.
Odcházíte?
Bylo mi potěšením, královno,
ale nesmím se déle zdržovat.
Sám velký Aslan
mě vyslal pro další bojovníky.
- Tys viděl Aslana?
- A jaký je?
Přesně takový, jak se o něm povídá.
Budete rádi, že ho máte po boku
při boji s Čarodějnicí.
Ale my s žádnou Čarodějnicí
bojovat nebudeme.
Ale co proroctví, králi Petře?
Bez vás do války nemůžeme.
Chceme jen zpátky Edmunda.
Jestli...
Jestli to už nebudete...
Vstal bych, ale...
ale mé nohy...
Vy jste pan Tumnus.
To, co z něj zbylo.
- Jste bratr Lucie Pevensieové?
- Jsem Edmund.
Ano. Máte podobný nos.
Je vaše sestra v pořádku?
Je v bezpečí?
To nevím.
Má policie prohledala bobří hráz,
ale tvé sourozence
tam bohužel nenašla.
- Kam odešli?
- Já nevím.
Pak už tě nepotřebuji.
Počkejte! Ten bobr říkal,
že se vrátil Aslan.
Aslan?
Kde je?
- Já...
- Je to cizinec, Výsosti.
On se tady vůbec nevyzná.
Ptám se, kde je Aslan?
Já nevím.
Odešel jsem dřív, než to bobr řekl.
Chtěl jsem vidět vás.
Stráž!
Vaše Výsosti.
Zbav fauna okovů.
Víš, proč tu jsi, faune?
Protože věřím ve svobodnou Narnii.
Jsi tu, protože on...
...tě udal.
Za cukrátka.
Vezmi ho nahoru.
A připrav mé sáně.
Edmundovi se stýská
po sourozencích.
Aslanův tábor leží
poblíž Kamennýho stolu.
- Stačí přejít tu zamrzlou řeku.
- Řeku?
Řeka je zamrzlá
už víc jak sto let.
- To je dálka.
- Tohle je svět, dítě.
To se jen říká, že svět je malý.
Koukám.
Můžeme vyrazit, synu Adamův.
Pospěšte, lidi!
Jste jak slimejši!
Ještě jednou řekne ''pospěšte'',
a udělám si z jeho kožichu
huňatou čepici.
Pospěšte! Dělejte!
- Je trošičku panovačný.
- Ne! Za vámi! To je ona!
- Utíkejte!
- Běžte!
Rychle!
Dovnitř!
Zalezte!
Rychle!
Možná už odjela.
- Půjdu se podívat.
- Ne!
Mrtvej budeš Narnii na pendrek.
To tý taky, Bobře.
Neboj, Matko.
Co je to?
Vylezte!
Doufám, že jste byli hodný,
protože za váma někdo přijel.
Veselé Vánoce!
To tedy jsou, Lucinko,
hlavně proto, že jste tady.
Myslela jsem,
že už mě tu nic nepřekvapí...
- Báli jsme se, že jste Čarodějnice.
- Ano, já vím. Mrzí mě to.
Ale snad mě omluví, že v saních
s rolničkami jezdím déle než ona.
Mysleli jsme,
že v Narnii Vánoce nejsou.
Dlouho tu nebyly.
Ale s ***ějí, kterou přinášíte,
Vaše Veličenstva,
začíná konečně zlá moc
Čarodějnice slábnout.
Přesto si troufám tvrdit,
že se vám bude hodit tohle.
Dárky!
Výtažek z ohnivého květu.
Jedna kapka vyléčí
jakékoli zranění.
Tohle, doufám,
nebudeš muset použít.
Děkuji, pane,
ale myslím, že bych i to zvládla.
To ti věřím.
Ale boje nejsou nic pěkného.
Zuzano.
Věř tomuto luku
a tvůj šíp nikdy nemine.
Právě jste říkal,
že ''boje nejsou nic pěkného''.
Vidím, že nemáš strach
a umíš se ozvat.
Když zatroubíš na tento roh,
přijde pomoc, at' budeš kdekoli.
Díky.
Petře.
Doba, kdy budeš potřebovat
mé dary, se blíží.
Děkuji, pane.
To nejsou hračky, ale zbraně.
Užívejte je s rozvahou.
A ted' už musím jet.
Zima pomalu končí
a za těch sto let
se mi dárky pěkně nakupily.
At' žije Aslan!
Št'astné a veselé!
- Št'astné a veselé!
- Št'astné a veselé!
- Nashle příští rok!
- Nashle!
Já říkala, že existuje.
Říkal, že zima už končí.
Víte, co to znamená?
Tají ledy.
- Musíme přes řeku!
- Postavte hráz!
- Takovým fofrem to neumím!
- Pojd'te!
Musíme si to nejdřív promyslet!
- Nemáme čas!
- Snažím se to vidět realisticky.
Ne! Snažíš se dělat chytrou.
Jako obvykle.
Počkej. Možná bych měl jít první.
Možná, že jo.
To máš z toho,
že se denně před spaním cpeš!
To proto, že nevím,
jestli to není naposled.
Zvlášt' když mi vaříš tý.
Kdyby nás ted' viděla máma.
Máma tady není.
Ale ne!
Utíkejte!
Rychle!
- Ne!
- Petře!
Dej to pryč, hochu.
- Ještě si ublížíš.
- Na mě kašli!
Vraž to do něj!
Odejděte, dokud můžete,
a váš bratr půjde s vámi.
Dost, Petře!
Měli bychom ho poslechnout!
Chytrá holka.
Neposlouchej ho!
Zab ho! Zamorduj ho!
No tak! Tohle není vaše válka.
Má královna si pouze přeje,
abyste odsud odešli.
To, že ti nějakej chlápek
v červeným kožichu dá meč,
ještě neznamená, že jsi hrdina!
Zahod' ten meč!
Ne, Petře! Narnie tě potřebuje.
Zab ho, dokud ještě můžeš!
Tak co bude, synu Adamův?
Nebudu čekat věčně.
A řeka taky ne.
Petře!
Držte se mě!
Pěkné.
Co jsi to udělal?
Lucinko!
Lucinko!
Neviděl někdo můj kožich?
Neboj, dítě.
Tvůj brácha
ho střežil jak oko v hlavě.
Ale myslím, že kožichy
už nebudete potřebovat.
Nějak se nám oteplilo.
Půjdu zkontrolovat postroje.
Má paní.
Dopadli jsme zrádce.
Svolával nepřátele u Dunícího lesa.
Ráda tě vidím.
Včera jsi dal mým vlkům
užitečnou radu.
Třeba poradíš i mně.
- Odpust'te, Výsosti.
- Mě si lichotkami nezískáš.
Nechci být drzý,
ale má slova nepatřila vám.
Kam šli ti lidé?
Počkejte! Ne! Bobr říkal
něco o Kamenným stolu.
Aslan tam prý má armádu.
Armádu?
Díky, Edmunde.
Jsem ráda, že tenhle tvor
pozná, co je to pravdomluvnost...
- ...než zemře.
- Ne!
Rozmysli si,
na čí straně jsi, Edmunde.
Na mé,
nebo na jejich?
Běžte napřed. A svolejte věrné.
Jestli chce Aslan válku,
pak ji má mít.
Proč na nás všichni tak zírají?
Možná jim připadáš srandovní.
Matko, přestaň se upravovat.
Sluší ti to.
Přišli jsme za Aslanem.
Vítej, Petře, synu Adamův.
Vítejte, Zuzano a Lucie,
dcery Eviny.
A vítejte i vy, Bobrovi.
Máte mé díky.
Ale kde je ten čtvrtý?
Proto jsme přišli, pane.
Potřebujeme tvou pomoc.
Cestou sem nás postihlo neštěstí.
Našeho bratra
zajala Bílá čarodějnice.
Zajala? A jak se to stalo?
On je zradil, Vaše Výsosti.
- Potom zradil nás všechny!
- Klid, Oreie!
Určitě se to nějak vysvětlí.
Je to všechno moje vina.
Byl jsem na něj zlý.
To my všichni.
Je to náš bratr.
Já vím, mé dítě.
Ale o to je jeho zrada horší.
Bude to těžší, než si myslíte.
To je Cair Paravel,
hrad se čtýřmi trůny.
Na jednom z nich usedneš tý,
Petře, jako král králů.
Pochybuješ o proroctví?
Ne. Právě naopak.
Aslane, nejsem tím,
za koho mě máš.
Jsi Petr Pevensie z Londýna.
Bobr se mi zmínil,
že sis z něj chtěl udělat čepici.
Narnii vládne prastará magie,
která je mnohem silnější
než kdokoli z nás.
Určuje, co je dobré a co špatné,
a řídí osudy nás všech.
Tvůj... i můj.
Neochránil jsem
ani vlastní sourozence!
Dovedl jsi je bezpečně až sem.
Ale ne všechny.
Petře, udělám pro tvého bratra,
co budu moci,
ale tý na oplátku zvaž,
co po tobě žádám.
Chci pro své blízké bezpečí jako tý.
Má náš malý princ pohodlí?
Nepotřebuje natřást polštáře?
Zvláštní péče pro vzácného hosta!
Dostaneš, co si zasloužíš.
Vypadáš jako máma.
Ta na sobě neměla
takové šatý od začátku války.
Měli bychom jí nějaké přivézt.
Celou truhlu šatů.
Jestli se někdy vrátíme.
Promiň, že jsem taková.
Bývala se mnou větší zábava, vid'?
Jo. Ted' jsi pěkně nudná.
Jo tak?!
Nesnažte se utíkat.
- Jsme utahaní.
- A chceme vás zabít rychle.
Zuzka!
Zpátky!
Petře!
Ale no tak!
Tohle už jsme přece jednou zažili.
Oba dva víme, že na to nemáš.
Petře! Pozor!
Zadržte! Tohle je Petrův boj.
Možná si myslíš, že jsi král,
ale dneska chcípneš...
- ...jako pes.
- Pozor!
Petře!
Za ním!
Zavede vás k Edmundovi.
Petře.
Očisti svůj meč.
Povstaň, sire Petře Vlkobijče,
rýtíři Narnie.
Minotauři zaútočí na levé křídlo,
obry si necháme v záloze
a jako první půjdou trpaslíci.
Osvobod'te chlapce!
Náš vězeň!
Vy mě nezabijete?
Ted' ne.
Musíme se připravit na boj.
Edmunde!
Co bylo, bylo.
Není nutné Edmundovi
připomínat minulost.
Ahoj.
- Jsi v pořádku?
- Jsem unavený.
Běž se vyspat.
A Edmunde...
...už se nikde netoulej.
Nikdo ti to nesní,
Ede. Nehltej tak.
Určitě vám na cestu domů
něco zabalí.
My jdeme domů?
Jen vy.
Slíbil jsem, že na vás dám pozor.
Ale to neznamená,
že jim nemůžu pomoct já.
Ale to nejde.
Potřebují nás všechny.
Lucko, je to nebezpečné.
Ty ses málem utopila!
Edmunda málem zabili!
Právě proto musíme zůstat.
Viděl jsem, co Čarodějnice umí.
Sám jsem jí pomáhal.
Nemůžeme nechat
obyvatele Narnie na holičkách.
Takže tím je to jasné.
Kam jdeš?
Cvičit lukostřelbu.
Drž to pořádně, Ede!
Jak nás to učil Oreius!
- Do střehu!
- Kryj se!
- Hej
- Petře! Edmunde!
Klid, koníčku!
Jmenuju se Filip.
Promiň.
Čarodějnice si vyžádala
audienci u Aslana.
Už je na cestě sem!
Jadis! Královna Narnie!
Jadis! Královna Narnie!
- Klid' se, Čarodějnice!
- Císařovna Osamělých ostrovů!
Sem nepatříš! Táhni!
Máš ve svém vojsku zrádce, Aslane.
Ale nebyla jsi to tý, koho zradil.
Zapomněl jsi na zákony,
které Narnii vládnou?
Nepřipomínej mi zákony, Čarodějko!
Sám jsem je pomáhal psát!
Pak si jistě vzpomeneš,
že každý zrádce je můj.
Jeho krev patří mně.
Tak si pro něj pojd'!
Opravdu si myslíš, že mi můžeš
má práva upřít pouhou silou...
...malý králi?
Aslan ví, že pokud nedostanu krev,
jež mi právem náleží,
bude to znamenat zkázu celé Narnie
v plamenech a přívalech vod.
Ten kluk zemře
na Kamenném stole,
jak velí zákon.
To mi nemůžeš odepřít.
Dost.
Promluvíme si o samotě.
Vzdala se nároku
na krev syna Adamova.
Jak ti mám věřit, že dodržíš slovo?
Zuzko!
Neměly byste být v posteli?
Nemůžeme spát.
Prosím, Aslane,
můžeme jít s tebou?
Vaše společnost
je mi ted' velmi milá.
Děkuji.
Je čas.
Odtud už musím jít sám.
Ale Aslane...
Musíte mi věřit.
Co se má stát, stane se.
Děkuji, Zuzano.
Děkuji, Lucinko.
A sbohem.
Pohled'te! Sám velký lev!
- Nechceš trošku mlíčka?
- Na, čičiči!
Proč se vůbec nebrání?
Svažte ho!
Spoutejte ho! Rychle!
Počkat!
Nejdřív ho zbavíme hřívy.
Položte ho na stůl!
Víš, Aslane,
trochu jsi mě zklamal.
To sis vážně myslel,
že toho lidského zrádce zachráníš?
Obětuješ pro něj svůj život,
a úplně zbytečně.
Láska je k ničemu.
Dnes v noci se skloníme...
...před prastarou magií!
Ale už zítra...
...si podrobíme celou Narnii
navždy!
A s tímto vědomím
zoufej...
...a zemři!
Velký kocour...
...je mrtvý!
Generále!
Připravte vojsko k boji.
Navždy se jich zbavíme.
Už je pozdě.
Je mrtvý.
Moc dobře věděl, jak to skončí.
Nechte ho na pokoji!
Ne. Podívej.
Musíme to říct ostatním.
- Nemůžeme ho opustit.
- Lucko, není čas.
Kdo jim dá zprávu?
Stromy.
Nelekejte se, mí princové.
Mám zlé zprávy od vašich sester.
Má pravdu.
Je mrtev.
Pak nás musíš vést tý.
Petře, máme tu armádu
připravenou tě následovat.
- Nedokážu to.
- Aslan věřil, že dokážeš.
A já taky.
Armáda Čarodějnice se blíží.
Vaše příkazy?
Už jdou, Výsosti,
a mají proti nám obrovskou přesilu.
Přesila neznamená vítězství.
Ne. Ale není špatné ji mít.
O zajatce nemám zájem.
Všechny je zabijte.
Na ně!
Pozor, nálet!
Stojíte za mnou?
Až do smrti!
Za Narnii a za Aslana!
Kupředu!
Vpřed! Za Aslana!
Měli bychom jít.
Je mi zima.
Zuzko!
Kde je Aslan?
Co s ním udělaly?
Aslane!
Čarodějnice tě přece zabila!
Kdyby Čarodějnice chápala
pravou podstatu sebeobětování,
musela by si vyložit
zákon prastaré magie jinak.
Pak by pochopila,
že když se ten, kdo je nevinný,
nechá zabít místo zrádce,
Kamenný stůl pukne
a sama Smrt se zalekne
a odvrátí svou tvář.
Poslaly jsme zprávu o tvé smrti.
Petr a Edmund vyrazili do boje.
Musíme jim pomoct.
Pomůžeme jim, ale ne sami.
Vylezte mi na hřbet.
Čeká nás dlouhá cesta
a času moc nezbývá.
A být vámi, tak si zakryji uši.
Pal!
Jo!
Zpátky! Nalákejte je do skal!
To je náš signál! Honem!
Kam nás vezeš?
Držte se!
Zpátky!
Honem, zpátky!
Stát!
Zuzko, tohle je...
Pan Tumnus.
Rychle.
Musíme probudit celý hrad.
Petr bude potřebovat každou ruku.
Edmunde! Jsou v přesile!
Uteč odsud!
Najdi sestry a odved' je domů!
Jseš hluchej? Tak pojd'!
Petr říkal, že máš jít.
Ještě není můj král.
To není možné!
Dokonáno jest.
- Petře!
- Petře!
Kde je Edmund?
Edmunde!
Proč nikdy nikoho neposlechneš?
Ve jménu východního oceánu vám
představuji královnu
Lucii Chrabrou.
Ve jménu západního hvozdu
krále Edmunda Spravedlivého.
Ve jménu zářivého jižního slunce
královnu Zuzanu Laskavou.
A ve jménu jasné severní oblohy vám
představuji krále Petra
Vznešeného.
Kdo se jednou stane králem Narnie,
zůstane jím až do smrti.
Necht' nás vaše moudrost provází,
dokud z nebe nespadne
poslední hvězda.
At' žije král Petr!
At' žije král Edmund!
At' žije královna Zuzana!
At' žije královna Lucie!
Nebojte.
Zase ho uvidíme.
- Kdy?
- Až přijde čas.
Chvíli tu je a chvíli zase ne.
Nesmíte na něj naléhat.
Koneckonců, je to nezkrotný lev.
Ano.
Ale je hodný.
Tady.
Potřebujete ho víc než já.
Copak je, Filipe?
Už nejsem tak mladý jako dřív.
Pojed', Ede.
- Jen chytám dech.
- To bude jediné, co chytíme.
- Co ráno říkal, Zuzano?
- ''Zůstaňte v hradu, dámy.
Ulovím jelena sám.''
Co je to?
Zdá se mi to povědomé.
Je to jako sen.
Nebo sen o snu.
Al Mara.
- Lucie!
- Už zase.
- Lucko?
- Pojd'te!
Tohle nejsou větve.
- Jsou to kožichy.
- Šlapeš mi po noze!
Petře, uhni!
- Nestrkej se!
- Přestaň!
Já ti po noze nešlapu!
Tak tady jste.
Copak jste dělali v té almaře?
Kdybych vám to řekl,
stejně byste mi nevěřil.
Zkus to.
Myslím,
že tudy se zpátky nedostaneš.
Víš... taky jsem to zkoušel.
A vrátíme se tam někdy?
To bych řekl.
Ale dojde k tomu,
až to budeš nejmíň čekat.
Každopádně...
...nesmíš ztrácet víru.
překlad Vojtěch Kostiha
české titulky Petra Chalupová
AWstudio Praha. 2006