Tip:
Highlight text to annotate it
X
Kikina uvádí
"1. kapitola"
"Obdivoval New York. Nesmírně jej zbožňoval".
No, ne tak docela. Dejme tomu: "Nesmírně jej romantizoval."
"Zdálo se mu, že bez ohledu na roční období...
...to bylo město, které existovalo v černobílých barvách
a vlnilo se v rytmu na hudbu George Gershwina."
No...ne. Začneme znovu.
"1. kapitola."
"Byl tak zamilovaný do Manhattanu,
jako do všeho ostatního."
"Ožíval, když viděl ruch a hluk dopravního provozu."
"Pro něj znamenal New York krásné ženy
a mazané pouliční hochy, kteří vědí, co je to život."
Banální. Příliš banální pro muže mého vkusu.
Zkusme to ještě jednou, s hlubším podtónem.
"1. kapitola. Miloval New York."
"Pro něj bylo město metaforou zkázy současné kultury."
"Stejná chybějící soudržnost, která přiměla tolik lidí, aby odešli...
...rychle měnila město jeho snů...
Ne, to je moc složité. Chtěl bych prodat těch knih aspoň pár.
"1. Kapitola. Miloval New York,
i když pro něj bylo metaforou zkázy současné kultury."
"Bylo pro něj těžké existovat ve společnosti znecitlivělé drogami, hlasitou hudbou,
televizí, zločinem, odpadky..."
Příliš zlostné. Nechci být zlostný.
"1. Kapitola."
"Byl tak silný a romantický, jak město, které miloval."
"Za jeho brýlemi s černými obroučkami se skrývala sexuální síla pralesní šelmy."
To se mi líbí.
"New York bylo jeho město a vždy jím bude."
Myslím, že podstata umění je navodit takový typ situace,
že v tobě vyvolá pocity, o kterých jsi nevěděl, že je vůbec můžeš mít.
Talent je štěstí. Důležitou věcí v životě je odvaha.
- To je stejný argument jako v posledních dvaceti letech.
- Poslouchej, dám ti příklad.
Kdybychom teď my čtyři šli domů přes most a dole se topil člověk,
měli bychom odvahu...
Měl by někdo z nás odvahu ponořit se do ledové vody a zachránit jej?
To je klíčová otázka.
Já, samozřejmě, protože neumím plavat, bych před ní nikdy nestál.
Ach... bože.
Kdo z nás?
- Dáš si ještě?
- Ne.
Mhm... to je výborné.
Přece nekouříš.
Vím, že nekouřím. Nešlukuju, protože je z toho rakovina, ale
vypadám tak neuvěřitelně hezky s cigaretou, že se nemůžu ubránit.
Líbí se ti, jak vypadám?
Provokativně.
- Zdám se ti dobrý?
- Jo. Promiň na vteřinku.
Bože, je úžasná.
Ale je jí sedmnáct.
Mně je dvaačtyřicet a jí je sedmnáct.
Jsem... jsem starší než její táta. Věříš tomu?
Balím holku, a zatím jsem starší než její fotr.
To se mi stalo poprvé v životě.
- Je opilý.
- Jsi opilý. Neměl bys vůbec pít.
Už jsem ti říkal... že má bývalá manželka.
- Kdo, Tina?
- Má druhá bývalá manželka
píše knihu o našem manželství a rozchodu?
- To je fakt trapné.
- Je to skutečně depresivní, opravdu.
Hodlá zveřejnit všechny detaily, všechny mé malé výstřednosti,
všechny moje vrtochy a manýry, a...
Ne že bych měl co skrývat, protože, však víš...
Je tam pár hloupých, nechutných okamžiků, kterých lituju.
Jsou to jenom drby.
Drby jsou nová pornografie.
- Nemáš mě nechat pít.
- Vím.
Ty bys neměl sám sebe nechat pít.
Musíme jít, protože mám zítra zkoušku.
Opravdu? Tohle dítě se chystá...
Má domácí úkoly.
Svádím tady holku, která má domácí úkoly.
Co je? Co se s tebou děje?
Kde... kde jsi? Tvoje mysl jakoby byla milión mil daleko.
Musím něco říct.
Já jsem, jaksi, jsem nevěděl úplně... jak... na to.
No a, já...
Asi před sedmi nebo osmi týdny jsem šel na takovou večerní párty
a potkal jsem tam ženu.
A...
- A svým způsobem jsem se s ní zapletl.
- Děláš si legraci?!
Začalo to úplně nenápadně. Párkrát jsme si zašli na oběd.
No a teď se to nějak vymyká a já nevím, co s tím mám dělat.
Je to...zběsilé.
Kdo to je? Řekni mi podrobnosti.
Ona je novinářka.
Je velice...
- Je vdaná?
- Ne, ne.
Je moc krásná.
Je to typ nervózní, přecitlivělé, neskutečné ženy.
Skvělé. To zní úžasně.
Ano, je úžasná. Nemyslím na nic jiného než na ni.
Co mi to chceš říci? Že tvoje manželství je... Jak je to vážné?
Nevím, ale je to hodně vážné.
- Ale určitě jsi neřekl nic Emily, ne?
- Ne! Bože, ne.
Je to úžasné. Ze všech lidí, co znám,
jsi mi vždy připadal, že máš s Emily jedno z nejlepších manželství.
Ale ano! Miluji ji.
- Ale jak vidíš...
- Jo, jasně.
Ale celou tu dobu, co jsme svoji
jsem měl, no, jednu nebo dvě malinké záležitosti s jinými ženami.
Je mi to hrozně protivné. Sám se nesnáším, když dělám tyhle věci,
ale toto je...jiné.
Je to hrozné. Podívej, neměl by ses mě ptát na radu.
Co se týká vztahů, tak jsem vítěz ceny Augusta Strindberga.
Myslím, že sedmnáct je příliš mladý věk. A kromě toho je to chytrá dívka.
Ode mě neuslyšíš žádný argument. Myslím, že je báječná.
Mohl dopadnout hůř. Vlastně, už dopadl hůř.
Myslím, že jenom mrhá svým životem.
Píše nějakou srágoru pro televizi.
Yale, už jsi přemýšlel o tom, že bychom měli děti?
Oh, bože. Děti.
Podívej, musím dokončit tu knihu. Nemůžu s ní pořád hnout.
Musím mít peníze, abych mohl spustit ten časopis.
Děti...
Pořád se bavíme o tom, že se přestěhujeme do Connecticutu. Mohl bys to dělat tam.
- Connecticut.
- Jo.
Nemůžu jít do Connecticutu. Není to praktické.
Všechny moje věci jsou tady.
Všechna moje práce je tady. Je na to špatná doba.
A co Isaac? Přece ho nemůžeme opustit, ne?
Nemůže fungovat nikde kromě New Yorku, však víš.
Velmi freudovské.
- Píšeš knihu o našem manželství?
- Nech mě o samotě.
- Píšeš knihu o našem rozvodu?
- Řekli jsme si všechno, co jsme si měli říct.
Vím to, protože mám přítele v Random House.
- Jsem svobodná a můžu si dělat co chci.
- Ano, ale to se dotýká mě.
Takže hodláš všem říci všechno? O našem životě, o našem sexuálním životě?
Do děláš, špehuješ mě?
Ne. Byl jsem na párty a chlápek tam řekl, že má první kapitolu
knihy, kterou píše moje žena, a že to je žhavá věc. Řekl to!
- Polil jsem si vínem kalhoty.
- Nemám chuť se o tom bavit.
- Nemusíš se o tom bavit. Jak se má Willie?
- Príma.
Tak mi řekni podrobnosti. Hraje baseball? Nosí dres? Tak co?
Nenosí dres. Zjistíš všechny podrobnosti, až na tobě bude řada, abys ho měl.
Nepiš tu knihu. Je to ponižující.
Je to poctivá zpráva o našem rozchodu.
Bože, každý, kdo nás zná, teď bude vědět všechno.
Podívej se na sebe. Vypadáš tak vyděšeně.
Nejsem vyděšený, protože nejsem nemorální, promiskuitní psychotik.
Doufám, že jsem nic nevynechal.
Chceš mi říci, že jsi... že jsi..že jsem... že jsi přede mnou měla už tři milence?
Tomu nemůžu uvěřit. To je šokující.
Když jsem byl v tvém věku, tak jsem se ještě držel babičky za sukni.
Ale neboj, to byli ještě nezralí kluci. Ne jako ty.
Ne? Co tím chceš říci?
Už jsem ti to říkala. Myslím, že jsem do tebe zamilovaná.
Nenechávej se tím tolik unést, ano?
To je... úžasná věc, však víš.
Strávili jsme skvělé chvilky, ale ty jsi dítě a nechci, abys na to zapomínala.
Potkáš v životě ještě mnoho skvělých mužů.
a, podívej, chci, abych se ti líbil.
Můj suchý smysl pro humor a úžasná sexuální technika,
ale nikdy nezapomeň, že...
že máš před sebou ještě celý život.
Necítíš ke mně nic?
Jak se můžeš tak ptát?
Jsem plný pocitů k tobě,
ale nemůžeš se ve svém věku upnout na jednoho člověka.
Je to... okouzlující.
Erotické. Bezpochyby.
A pokud sem nevtrhnou policajti, tak zlomíme několik rekordů.
Ale nemůžeš, tedy, nemůžeš...
Není to dobré.
Mysli na mě jako na odbočku na dálnici života.
- Takže se obleč, protože musíš jít.
- Nechceš, abych zůstala přes noc?
Nechci, aby se z toho stal zvyk,
protože když zůstaneš jednu noc, zůstaneš druhou noc a pak tu budeš už bydlet natrvalo.
- To nezní tak špatně.
- Není to dobrý nápad.
Nebude se ti to líbit. Jsem dost protivný na žití.
Zítra půjdeme do kina a podíváme se na film s Veronica Lake, souhlasíš?
OK. Veronica Lake je ta děvka s červenými vlasy?
Ne, to je Rita Hayworthová. Musíme to tady celé probírat?
- Rita kdo?
- Rita Hayworthová. Děláš si ze mě legraci?
Samozřejmě že ano! Myslíš, že si nepamatuji nikoho před Paulem McCartneym?
- Myslím, že ty fotografie jsou zajímavé.
- Ano, také se mi zdá.
- Používáš někdy ten fotoaparát ode mě?
- Ovšem, pořád.
Fotografovala jsem v našem dramatickém kroužku. Je to legrace, moc bezva.
Víš, že máš hlas jako ta myš v Tom a Jerry?
Děláš si legraci?
- Ty bys jej měl mluvit!
- Máš pisklavý hlas jako myš.
Ti děkuju.
Jsem takový fňukal.
- Co tu děláš?
- Ahoj.
- Jak dlouho tu jsi?
- Mluvili jsme právě o tobě.
To je úžasné. Co... chodíš tajně okolo nás, nebo co?
- Jak se máš? Ahoj.
- Fajn. To je legrace. Zrovna jsme...
Hodláme právě jít na Shakespara v parku.
Aha, dobře. Taky tam chci jít.
Jo, a toto je moje přítelkyně. Mary Wilke, Isaac Davis a Tracy.
Těší mě, že tě poznavám.
Ahoj.
- Ahoj.
- Ahoj.
Byli jsme dole. Viděl jsem tu fotografickou výstavu.
- Je úžasná.
- Skutečně dobrá.
Opravdu se vám líbí?
- Ty fotografie dole?
- Ano.
- Skvělé. Výborné. Vám ne?
- Ne, myslím, že jsou to úplně odvozené věci.
Zdálo se mi to jako kopie věcí Diany Arbusové, ale bez jejího šmrncu.
No, ve skutečnosti se nám to nelíbilo tak jako ty Plexiglasové sochy.
Vám se líbí ten Plexiglas?
- Vám se ani Plexiglas nelíbí?
- Hm, to je zajímavé. No, ne..
Byl o hodně lepší ne tež ta ocelová kostka. Viděla jste ji?
- Teda. Ta byla nejhorší.
- A zrovna mně připadla brilantní.
- Ta kostka byla skvělá?
- Ano.
Připadla mi jako hodně texturová. Víte, co mám na mysli?
Byla skvěle integrovaná... báječný typ negativních schopností.
Zbytek nestál za nic.
- Jdeš se podívat na Sola Lewitta?
- Jasně. To bude legrace.
Chcete se na to podívat?
Otevírá brzo v Moderně. Psala jsem recenzi o jednom Solově dílu pro Insights.
Znáte ten časopis. Je to malý magazín.
Jsou to takoví šmoci. Úplně pohroužení v radikalismu třicátých let.
- Co děláš, Tracy?
- Vysokou.
Skvělé. Někde *** námi se usmívá Nabokov, jestli víš, co mám na mysli.
LeWitt je přeceněný. Ale dost možná bude kandidát do akademie.
To je pravda.
Mary a já jsme vymysleli "Akademii přeceněných" pro takové postavy jako...
- Gustav Mahler,
- Isak Dinesen a Carl Jung.
- Scott Fitzgerald.
- Lenny Bruce. Nezapomenutelný, že?
- A co Norman Mailer?
- Myslím, že všichni tihle lidé jsou úžasní.
- A ten chlápek, co jsi měl...
- Já ne, byl tvůj. Heinrich Böll."
- Přeceněný?
- Nevynechávejme Heinricha.
No a co třeba Mozart? Nevynechávejte Mozarta.
- A co třeba Vincent van Goch?
- Řekla "van Goch"!?
- Nebo Ingrmar Bergman?
- Dostaneš se do problémů.
Bergman? Bergman je jediný génius filmy, kterého znám.
Je to velký fanoušek Bergmana.
Bože, ale vy jste na opačné straně. Píšete tu báječnou televizní show.
Je tak veselá a přitom on je tak skandinávský.
Je to tak ponuré, můj Bože. Je to samý Kirkegaard, ne?
Adolescentní, módní pesimismus. Jenom mlčení. Boží mlčení.
Dobrý, dobrý, dobrý, milovala jsem to když jsem byla na výšce, ale už jsme z toho snad vyrostli.
Pomozte mi od ní. Myslím, že už toho moc víc nesnesu.
- Ona je opravdu...
- Ne. Nevidíte to?
Co je zajímavého na tom, že někdo řeší svoje psychologické a sexuální zastydlosti
tím, že je připne k grandiózním a filosofickým tématům?
- A jsme tady.
- Bylo to moc příjemné setkání.
Bylo mi potěšením, opravdu upřímný zážitek,
ale musím jít. Ještě musíme nakupovat, zapomněl jsem.
Ani jsem nechtěla vést tuhle konverzaci.
Jsem jen z Filadelfie, však víte. Říkala jsem si, věříme v Boha a tak... ano?
Co to má proboha znamenat? Co to má být?
- No, že...
- To "Jsem z Filadelfie, věřím v Boha."
Dává vám to nějaký smysl?
Jaká příšernost. Věřila bys jí?
- Myslím, že byla opravdu...
- Vypadala nervózně.
Nervózní? Byla přetažená. Byla příšerná! Hrála si na intelektuálku.
Co si ta kravka z Radcliffu dovoluje, že odsuzuje Fitzgeralda,
- Gustava Mahlera a Heinricha Bölla?
- Proč jsi z ní tak šílený?
Protože nesnáším tenhle pseudo-intelektuální nátěr.
"Van Goch!". Slyšela jsi to? Řekla Van Goch. Jako nějakej Arab.
Ještě jedna poznámka týkající se Remarka, a vytřásl bych z ní její kontaktní čočky.
- Je Yaleova milenka?
- To mě nepřestává udivovat.
On má bezvadnou ženu, a dává přednost takové příšeře.
Ale vždycky ho přitahovaly takovéto ženy.
Takový ten typ, který ho zatahuje o diskusí o existenciální realitě.
Asi sedí na zemi s vínem a sýrem,
a špatně vyslovují "alegorický" a "didaktický".
Mám obavu, že se Yaleovi opravdu líbí.
Nevěřím na nemanželské vztahy.
Myslím, že lidé by se měli brát na celý život jako tučňáci nebo katolíci.
Já nevím. Možná lidé nebyli stvořeni pro jeden dlouhý, hluboký vztah.
Možná jsme stvořeni k tomu, abychom měli víc vztahů různých délek.
- To je obstarožní názor.
- Neříkej mi, co je obstarožní.
Je ti sedmnáct let. Jsi vychovaná na drogách, televizi a antikoncepci.
Já jsem byl v druhé světové válce. V zákopech.
- Bylo ti osm, když byla 2. světová.
- Tak dobře. V zákopech jsem nebyl.
Byl jsem přistižen mezi nimi. Byl jsem v prekérní situaci.
Vezmeme ty koblížky, ne?
Dobré ráno a vítáme vás u "Hurá, lidské bytosti!"
Dnes večer budeme hovořit s Gregorym a Caroline Payne Whitney Smith,
blízkými přáteli rodiny Carterů.
Jsme normální lidé. Tak jako vy, jsme zadlužení.
Kromě toho je paní Payne Whitney Smithová katatonická.
No, my o ní neříkáme, že je katatonická, ale že je tichá.
Bože, to je nejhorší. Je mi z toho trapně.
- Chtěl jsem říci... to je tak antiseptické.
- Ne, špatně. To je velmi riskantní.
- Jaktože to je podle vás riskantní?
- Kdo bude bojovat s cenzorem?
Co s tím má co dělat cenzor? To není námět na komedii.
- Vám to nepřipadá moudré?
- Hůř než nemoudré. Není to zábavné.
- Smích tam vůbec není na místě.
- To je legrační.
- Podívejte se na obecenstvo.
- Soudíte to podle reakce obecenstva?
To je obecenstvo vychované na televizi.
Úroveň se rok od roku snižuje.
Pozorují svoje bedny a gama záření jim pomalu vyžírá všechny buňky v mozku.
- Já to balím. Nemůžu tohle psát dál.
- Klid. Vezmi si čokoládu.
Nechci čokoládu. Jen rozdáváš čokoládu, pak Percodany a ***.
Přirozeně, vypadá to zábavně. Cokoli, co by mohlo být, když...
Měl bys toho nechat a otevřít si lékárnu. Já končím.
Ike, neblázni.
Hovořili jsme s nimi o tom.
- Nezlom jí páteř.
- Neboj. Bude to dobrý.
Co jsem to udělal? Hroznou chybu.
- Je to první chytrá věc, kterou jsi udělal.
- Úplně jsem to zpackal.
Třicet vteřin jsem byl velkej hrdina, a teď už mířím rovnou na úřad pro nezaměstnané.
Jestli potřebuješ peníze, postarám se o tom.
V tom to není. Mám dost na rok.
Když si budu žít jako Mahatma Gandhí, bude mi fajn.
Můj účetní říká, že jsem to udělal ve špatné době. Moje akcie jsou dole.
Jsem na tom špatně s hotovostí. Nemám žádné cash flow.
Nejsem likvidní, asi mi zlikvidujou. Ten jejich účetnický jazyk.
Už jsme to probírali. Tady je obtížné žít bez vysokých příjmů.
No, a mám vlastně ještě dvoje alimenty. Víš, musím se omezovat.
Musím se vzdát svého bytu.
Nebudu schopen hrát tenis, vypisovat šeky u večeře,
koupit ten dům v Southamptonu.
A ještě navíc budu muset dávat rodičům míň peněz než teď. Mého otce to zabije.
Nebude si schopný koupit dobrou židli v synagoze.
Bude někde vzadu, daleko od Boha, daleko od dění.
Už jsi něco říkal Tracy?
No... musím se z toho nějak dostat. Je to mladá holka. A co já? Já jsem...
Je to směšné. Chci říci, že...
Co když uplyne rok a moje kniha nebude vydaná?
Tvoje kniha bude vydaná. Tvoje kniha bude úžasná.
Nejhorší věc, která se může stát je, že se budeš muset o sobě něco naučit.
Jsem na tebe opravdu pyšný. Myslím, že jsi udělal velice dobrý krok.
To je báječný obrat.
A muzeum moderního umění bylo velice štědré.
A důkaz síly dodatku Stejných práv
je, že mnoho z vás, kteří by zde dříve nemohli být, se mohlo na dnešní večer slavnostně obléci.
Jsme z toho ***šení. Potřebujeme vás a vy jste přišli.
A nyní dost řečí. Bavte se!
Ahoj. Jak se daří?
Gratuluju k tvé nové knize. Je úžasná.
- Oh, díky.
- Absolutně úžasná.
- Rád bych ti představil Isaaca Davise.
- Rád vás poznávám. Isaac Davis.
- Isaaku, ahoj!
- Co... co tu děláš?
No přece zde nemůžu chybět.
Jaká báječná shoda. Promiňte, Isaac Davis. Už se známe.
- Omlouvám se.
- Ne, to je v pořádku.
Slyšel jsem, že jsi opustil svou práci.
Ano. V sebezničujícím impulzu. Chci napsat knihu, takže...
Četli jste, že náckové chtějí pochodovat v New Jersey?
Bylo to v novinách. Měli bychom tam jít, dát pár chlapů dohromady.
Vzít pár cihel, baseballové pálky a vysvětlit jim to.
Byl o tom zničující satirický článek v Timesech.
Dobře, satirický článek v Timesech je jedna věc, ale cihly jsou někdy pádnější.
Ale kousavá satira je lepší než fyzická síla.
Ne, u nácků je lepší fyzická síla. Je těžké se satirou dotknout chlápků s nablejskanýma botama.
- Jsi hodně emotivní, ale...
- Bavili jsme se o orgasmech.
- Oh ne, prosím!
- Opravdu? To je mi líto. Nechtěl jsem...
Jsem z Filadelfie. Nikdy o takových věcech nehovoříme na veřejnosti.
Už jste to říkala. Ale pořád nevím, co to znamená.
Hodlám režírovat film... na můj vlastní námět.
Zápletka je v tom, že ten chlápek to dělá tak skvěle...
- Dělá to tak skvěle?
- Jo, dělá to tak skvěle, že
když přivede ženu k orgasmu, je tak dokonale naplněná, že umírá.
A dáma tady, s dovolením, to považuje za zaujaté.
Je to horší než zaujaté. Je to agresivní a vražedné.
Musíš Dennisovi prominout. Z Harvardu jel přímo do Beverly Hills.
Je jako Theodor Reik s dotykem Charlese Mansona.
Měla jsem konečně orgasmus a doktor mi řekl, že to byl orgasmus špatného druhu.
Špatného druhu? Já jsem jej nikdy neměl špatného druhu. Nikdy.
I můj nejhorší stál za ty peníze.
- Dobrou noc. Rád jsem vás viděl.
- Já vás také. Sbohem.
Sbohem!
Ach jo.
Je to zajímavá skupinka lidí. Jako herci ve Felliniho filmu.
Jsou to tak zábavní, tak úžasní lidé, a Helen je skvělá přítelkyně.
Je to úžasná žena. Je génius.
Poznala jsem ji prostřednictvím mého bývalého manžela Jeremiáše.
Jak jste se vůbec rozvedli? Ani jsem...
Co tím myslíš, "Jak jsme se rozvedli"?
Co to je za otázku? Ani tě neznám.
- Nemusíš mi to říkat, když nechceš...
- No, měli jsme hodně problémů. Hádali jsm se.
Byla jsem unavená z podřizování mé identity úžasnému, ale dominantnímu muži. On je génius.
On byl génius, Helen je génius, Dennis je génius. Znáš hodně géniů.
Měla bys taky poznat nějaké idioty. Mohla by ses něco naučit.
A proč jste se vy rozešli?
Proč? Rozvedl jsem se, protože mě moje exmanželka opustila kvůli jiné ženě.
Opravdu?
- Bože, to musí být demoralizující.
- Ale přestál jsem to dobře, za těch okolností.
- Teda.
- Chtěl jsem je oba přejet autem.
Je to neuvěřitelné sexuální ponížení.
Může tě to nepřátelsky naladit vůči ženám a pak se vrhneš na malé dívenky.
Hej, ta dívenka je v pohodě. Ona je... co má s ní vůbec být?
Ovšem. Rozumím, věř mi. 16 roků, žádná hrozba na obzoru.
Je jí sedmnáct. Mělo by jí být osm. Někdy se setkáš s takovou osobností...
Jsem upřímná. Říkám, co si myslíš, a když se ti to nelíbí, tak je to tvůj problém.
Líbí se mi způsob, jak se vyjadřuješ. Jadrně, a přitom degenerovaně.
- Máš mnoho partnerů? Nemyslím si to.
- Vůbec ne. Ve skutečnosti mám.
Nikdy jsem si nemyslela, že jsem nějak hezká.
Co to vůbec znamená, "hezká"? Nenávidím to, být hezká. Je to tak subjektivní.
Nejchytřejší mužové padnou na zadek před pěknou tvářičkou.
A když jsi na ně trochu vlídná, tak jsou tak vděční.
Jo, já vím že jsem.
- Máš nějaké děti?
- Jo.
Vychovávají ho dvě ženy.
Myslím, že to může fungovat. Dělali na to nějaké studie. Četla jsem to v Psychoanalytickém čtvrtletníku.
Nepotřebuješ chlapa. Dvě matky jsou akorát.
Opravdu? Protože já mám dojem, že jenom málokdo přežije jedinou matku.
Hele, musím si jít pro psa. Chceš počkat? Musím ho vyvenčit. Spěcháš?
- Ne, ne, vůbec. Co máš za psa?
- Toho nejhoršího.
Jezevčíka. Však víš, je to pro mě náhrada penisu.
Aha, tak v tom případě bych si myslel, že máš dánskou dogu.
- Myslíš to s Yalem vážně nebo ne?
- Vážně?
Však víš, je ženatý.
No, to jsem ani nevěděla. Říkala jsem si, že bych už měla něco udělat se svým životem, ne?
Donny, můj psychoanalytik, mi vždycky říká...
- Říkáš svému analytikovi Donny?
- Jo. Říkám mu Donny!
Svému musím říkat Dr. Chomsky. Vždycky mě udeří pravítkem.
Donny? To je křestní jméno.
Donny a já jsme zapleteni do určitého vztahu, takže je to úmyslné,
hlavně kvůli mému bývalému manželovi Jeremiášovi.
Byla jsem jeho studentka a...
- Opravdu? Vzala jsi si svého učitele?
- Jo, jasně.
To je velice...
- Obloudil mě a já se do něj zamilovala.
- To je dokonalé.
Spala jsem s ním a on měl tu drzost, že mi dal pětku.
- Fakt?
- Jo, fakt.
Ani čtyři mínus, vážně? Rovnou pětku?
Máš dobrý smysl pro humor.
Díky! Nemusíš mi to říkat, ale stejně.
Dělal jsem na tom dost peněz dlouhá léta, než jsem se na to vykašlal, abych mohl napsat tu knihu.
Ale teď jsem z toho dost nervózní, protože...
Přeješ si... ale ne, to neplať.
- To je přece v pořádku.
- Myslím to vážně! Chceš se projít kolem řeky?
- Víš, kolik je hodin?
- Co tím myslíš?
Když na to nebudu mít aspoň šestnáct hodin, tak dopadnu jako koš na odpadky.
Ráda bych věděla víc o tvé knize. Opravdu. Jsem docela dobrý redaktor.
Ano?
No, moje kniha je o zkáze hodnot. Je to o...
Podívej, kdysi jsem napsal krátkou povídku o mé matce nazvané Kastrující sionista
a chci ji nyní rozšířit do podoby románu. Mohl bych o mé knize mluvit celou noc.
Je nádherně, že?
Ano, je opravdu moc pěkně, když se rozsvěcují světla.
Vím. Miluji to.
Řeknu ti, tohle je opravdu úžasné město. Je mi jedno, co o tom kdo říká.
Je to bomba. Fakt.
Asi budu muset už jít. Mám schůzku s Yalem zítra v poledne.
Ahoj.
Ne, ne. Ne, jsem vzhůru.
Bože, co... Co děláš? Je čtvrt na osm.
Dobře, ano.
Opravdu?
Udělala jsi to? V muzeu?
Ano, ona je skutečně velice aktivní ve feministickém hnutí.
Takže ty chceš hledat byt s Tracy?
No, jo, měl bys být schopný něco najít. Je to Isaak.
Ne, myslím, že nebudeš mít žádné potíže.
Věděl jsem, že... přijdeš na to, že to je skvělá žena.
Pořád k ní cítíš to co dříve? Protože jsi to už nějakou dobu nezmínil.
Takže... ano.
Jo, jasný. Já vím.
Je skvělá. Vím. Bezvadná.
Ne, musím začít hledat byt už dnes. Musím najít něco levnějšího.
Nemohu bydlet tam, kde jsem. Je to prostě...
- Isaak je skvělý, že?
- Ano.
Říkal, že jste se velice dobře bavili.
Opravdu? Tak to je fajn, protože si vždycky říkám, že se se mnou necítí dobře.
Ale ne.
- Tolik jsi mi chyběla.
- Yale, to přece nejde. Jsi ženatý.
Podívej. Už mluvím jako některá z těch ženských.
Zní to hrozně. Nesnáším to.
- Co kdybych z toho vycouval?
- Ne! Nechci rozbíjet manželství.
A kromě toho, nechci se nijak natrvalo uvázat. Je to... nechci prostě...
Je to šílené. Myslím na tebe, když u mně nejsi.
- Co mám dělat?
- Nic. Nevím.
Jen jsem si říkala, že bych se měla spřátelit s někým, kdo není ženatý.
- Jsi tak nádherná. Šílím z tebe.
- Yale, prosím, přestaň.
Jsme tady u Bloomingdalea a někdo nás uvidí.
Už jsem ti říkala, že budu mít interview s Borgesem?
Říkala jsem ti, že jsme se potkali. Zdá se, že je se mnou spokojený.
- Pojďme se někam pomilovat.
- Teď ne! Proboha.
A kromě toho máš za hodinu přednášet. Tvoji studenti to poznají.
Protože máš vždycky na tváři široký úsměv.
Ale nechci jít do tvého domu, protože nesnesu toho psa a pořád ti zvoní telefon.
Nemůžeš mě prostě jen tak mít? Musí se tvoje láska ke mně vždycky projevovat tak sexuálně?
Co tak jiné hodnoty, jako duševní kontakt? Hotel, co?
Sakra, vypadám jako děvka.
Jé, ahoj, Isaacu.
- Ahoj. Je Willie doma?
- Ano. Pojď dál.
Bude dole.
- Jak se vede?
- Fajn, a co ty?
- Skvěle.
- Jo?
Jo. Mám za sebou pěkný kus práce. Věci jdou opravdu dobře kupředu.
- Kávu nebo něco jiného?
- Ne, dík. Jak se má Willie?
Bezva. Zdá se, že bude mít opravdu výtvarný talent.
Odkud by to měl? Protože já nemaluju a ty taky nemaluješ.
Já maluju.
To jo, ale ty nemůžeš být jeho otec.
Doufám, že si vezmeš Willieho šestnáctého, protože chceme jet s Conniem na Barbados.
Řekni mi, chceš pořád psát tu blbou knihu? Myslíš to vážně?
Myslím to naprosto vážně. Bude to pravdivá kniha. Nemusíš se za nic stydět.
- Promiň.
- Můžu s tebou minutu mluvit?
Něčemu tady nerozumím. O co ti jde?
Nechápu, jak jí můžeš dávat přednost přede mnou.
- Nechápeš to?
- Ne.
Znáš mou historii!
Vím o tom. Můj psychoanalytik mě varoval, ale byla jsi tak krásná, že jsem si vzal jiného psychoanalytika.
- Nemohli bychom už navždy být jenom přáteli?
- Opravdu tam chceš napsat všechny ty detaily?
Ne, nikoli tu část, ve které jsi ji chtěl přejet autem.
Co... že jsem ji chtěl přejet autem?
O čem to mluvíš? Bylo tehdy pozdě. Víš, že ani neřídím dobře.
Pršelo. Byla tma.
Proč jsi nás sledoval z kabiny?
Sledoval jsem vás, protože jsem tušil, co se chystá. Byla jsi zamilovaná.
Takže jsi měl nutkání ji přejet autem?
Vypadám na to? Víš, jak pomaličku jsem jel?
Ne tak pomalu, aby se ti nepodařilo odtrhnout přední nárazník.
Běž pro dítě. Nemůžu... nemůžu pořád opakovat tyhle argumenty.
- Vypadáš tak legračně v tom saku.
- Já vím.
Doufal jsem, že seženu něco do knoflíkové dírky.
- Takže, chyběl jsem ti?
- Jo. A já jsem ti chyběl?
Ovšemže jsi mi chyběl. Miluji tě. Proto si tě beru a jsem s tebou celou dobu.
- Proč si nedáme frankfurtské párky?
- Protože tohle je ruská čajovna.
Můžeš si tady dát pirožek nebo tak něco. Z frankfurtského párku je rakovina.
Vidíš támhle ty dvě ženy? Ty velice krásné ženy.
Pojďme na to. Myslím, že bychom je mohli sbalit, kdybys byl rychlejší.
Myslím to vážně.
Té brunetě se líbíš.
Asi bych měla... ne, zavolám mu.
Ahoj, Yale. Omlouvám se, že volám.
Ne, nic se neděje. Já...
Jen jsem si říkala, že je neděle...
a že bys mohl vypadnout, mohli bychom jít na procházku, nebo...
Aha, jasně. Vlastně jsi to říkal. Nic, to byl jen takový nápad. Jo. Ano.
Dobrý, nebudu tě zdržovat. Fajn. Tak sbohem.
Haló?
Jé, ahoj! Jak se máš?
Ale ne, vůbec ne. Jen tak posedávám a čtu si časopisy.
Ne, ne, ještě jsem opravdu nečetl ten článek o beztvaré mase Číňanů.
Zatím jsem došel k reklamě na spodní prádlo.
Vždycky si ji musím prohlédnout. Je tak erotická.
Nechceš jít na procházku?
Ani ne, jen bych ráda vypadla. Mám chuť se projít a Yale je s rodinou.
Je tak krásná neděle.
Je to samý blesk. Chceš přijít o život?
- Bylo ale tak krásně.
- Jo, nádherně.
Myslel jsem, že Chryslerův mrakodrap vylítl do vzduchu.
- Děsím se hromů.
- Taky to není můj nejoblíbenější zvuk.
Víš, že každoročně jeden nebo dva lidé zahynou při bouři v Central Parku?
Co kdybychom teď utíkali a potom si teprve povídali?
Ježíši, jsem úplně promočený. To je hrozné.
Vypadáš tak směšně, uvědomuješ si to?
Příště, až budeš chtít jít zase na procházku, najdi si prosm někoho jiného.
Ještě jsem neviděla nikoho, kdo by tak silně reagoval na trošku vody.
Nebylo to kvůli vodě, ale kvůli té elektřině.
Stane se ze mě ten chlápek, co prodává comicsy před Bloomingdale.
Jak vypadám? Je to moc hrozné? Jak se ti zdám?
- Nic nevidím.
- Měl bys vidět svou tvář!
Vypadáš docela hezky, opravdu. Jsi poměrně pěkná.
- Jsem opravdu otrávená z Yalea.
- Proč?
Měli jsme se dneska sejít a pak řekl, že nemůže.
A měla jsem lístky na koncert Vivaldiho. Pochopitelně je stornoval.
- To se stává, když...
- Vím. Když jde o nevěru.
- To je tvrdě řečeno.
- Ale já za to nemůžu.
Můj manžel, tedy můj bývalý manžel, mi byl taky nevěrný.
- Fakt?
- Ano. Alespoň jednou, pokud vím.
A nikdy jsem nic neřekla, protože jsem se cítila ponížená, nedostatečná.
Jako že jsem byla špatná v posteli, málo schopná nebo fyzicky nezajímavá.
- Nakonec se ukázalo, že to je pěkná krysa.
- Jo. Intelektuální krysa.
Bože, byl tak úžasný. Byla jsem úplně zblázněná.
Úplně mě sexuálně otevřel. Všechno mě naučil.
Ženy o něm říkají, že je zničující.
Podívej. Támhle je Saturn.
Saturn je šestá planeta od Slunce.
Kolik měsíců Saturnu dovedeš vyjmenovat?
Jasní jsou Mimas, Titan, Diona, Hyperion.
Nevyjmenuju ani jeden z nich - naštěstí to v konverzaci nebývá tak často potřeba.
Informace. Máme milióny informací na dotyk prstu.
Neznamenají nic, protože nic není důležité, pokud to mysl nepochopí.
Všechno cenné vypadá jinak,
pokud se na to podíváš jiným pohledem.
Nesouhlasím s tebou. Kde bychom byli bez racionálního myšlení?
Ale ty... spoléháš příliš na svůj mozek.
Mozek je nejpřeceňovanější orgán.
Já vím. Myslíš si, že jsem moc intelektuální.
Jo, to jsi. Jeden z těch lidí spoléhajících příliš na svůj mozek.
Ale je přece jedno, co si o tobě myslím. Bůhví, co si zase ty myslíš o mě.
Já si myslím, že jsi fajn. Děláš si legraci?
Máš sklon být trochu protivný, ale mně to připadá atraktivní.
Opravdu? To jsem rád.
Ty si myslíš, že nemám žádné city? Je to tak, že?
Hej, to ne... jsi tak citlivá, můj bože! Nikdy bych nic takového neřekl.
Myslím, že... že jsi úžasná.
Opravdu. Já... jsi velice nejistá.
Myslím si, že jsi úžasná, opravdu.
Co myslíš? Snad už přestalo pršet.
Nemáš chuť si jít něco zakousnout?
Musím dnes večer někoho navštívit. Nevím, jestli je to dobrý nápad.
Dobře. Tedy... co kdybychom se viděli někdy příští týden?
Zavolala bych ti, jestli máš volno, ano?
Já... já nehodlám mít žádný volný čas, a... myslím, že to není moc dobrý nápad.
Pracuju na té knize, a.. však víš... bere mi všechnu energii.
Tak jo. Tak dobře .
Tvoji rodiče měli dobrou náladu. Docela jsem se bavil.
- Kdo ti volal po večeři?
- No, ehm, David Cohen.
Chce, abych recenzoval novou knihu o Virginii Woolfové.
Zase jednu napsali, to je k neuvěření.
- Jsi v pořádku?
- Jo, jasně. Co tím myslíš?
- Vypadáš nervózně.
- Ale ne, nejsem. Cítím se fajn.
- Chtěl jsem se právě tebe zeptat, jak se cítíš.
- Já jsem v pořádku.
- U večeře jsi se mi zdála nějaká divná.
- Ále, jen jsem zase myslela na děti.
Ach jo.
Řekl jsem Cohenovi, že se zastavím a vyzvednu si tu knížku. Nevadí ti to?
Ne, v pohodě.
Není tu moc lidí:
Určitě ne, na to, že je neděle. Myslel jsem, že tu bude natřískáno.
Podívej, jsem rád, že jsme si mohli vyjít... chtěl jsem se s tebou dneska opravdu moc vidět.
Líbí se mi, když tě popadne nekontrolovatelná touha.
Jojo, to je moje nejlepší vlastnost.
Moje mladická nerozvážnost. Je to moje... Vypadáš úžasně.
Mám možnost jít do Londýna,
studovat Akademii hudby a dramatického umění.
- Opravdu? Kdy jsi dostala tu nabídku?
- Včera. Přišlo to poštou.
To je skvělé. Úžasné, fakt.
Ale já nechci jít bez tebe.
Podívej, ale já nemůžu jít do Londýna a studovat tam.
Zejména Shakespeareho. Víš, jak vypadám v trikotu.
- Myslím to vážně.
- Určitě, musíš tam jít. Je to skvělá možnost.
Londýn se ti bude moc líbit.
Je to velké město a ty jsi báječná herečka a je to úžasné místo na studium.
Budeš hvězda. Opravdu se ti to bude líbit, věř mi.
- Rozhodně to nezahoď.
- Ale co se stane s námi?
No, aspoň nám vždycky zbude Paříž.
Dělám si legraci.
Co to je za otázku? Nemůžeš přece na to teď myslet.
Nebereš mě vážně, protože je mi jen sedmnáct.
Ano, přesně, protože je ti sedmnáct. Podívej, to je směšné.
Je ti 17. Když ti bude 36, mně bude...
63.
63, správně. Díky.
Je to opravdu absurdní. Budeš na vrcholu svých sexuálních sil.
Ovšem, já budu asi taky, ale,
však to znáš, začal jsem pozdě.
- Kdo objednával ten koláč?
- Já.
Takže je to s rybami, klobásou, houbami, paprikou.
Zapomněl kokosový ořech.
Takže co chceš dělat dnes večer? Můžeme jít do kina, můžeme jít tančit...
- Cokoli?
- Naprosto cokoli.
Tak jo. Vím, co budeme dělat.
- Hele, přestaň se dívat tak oplzle.
- Mlč. To není žádná oplzlost.
Je to tak banální. Nemůžu tomu uvěřit. Tohle jsi chtěla?
Nemyslím, že to je banální. Je to zábavné!
Je to zábavné, ale já jsem to dělal, když jsem byl děcko.
Já jsem to nedělala nikdy. Připadá mi to bezvadné.
Když jsem promoval, jezdil jsem kolem parku pětkrát nebo šestkrát.
Kdybych byl s dívkou, byl by to pro ni neuvěřitelný zážitek.
Přestaň se s tím prát. Však víš, že jsi do mě blázen.
To jsem. Ty jsi... jsi boží odpověď na Joba.
Ukončila bys mezi nimi veškerou argumentaci.
On by řekl "Dělám spoustu hrozných věcí, ale mohu taky udělat jednu z těchto věcí."
A Job by řekl: "OK, vyhráls".
To je šílené. Nemůžu to udělat. Je to úplná blbost!
Jsi ženatý a já se s tebou chci tento víkend vidět...
a tak sedím a nic nedělám, tak jsem zavolala Isaaca. A šli jsme se spolu projít.
- Měla jsem štěstí, že měl čas.
- Vím. Omlouvám se.
To není tvoje vina. Sakra. Je to špatná situace pro všechny.
Jsem prostě hezká a chytrá a zasloužím si lepší osud!
Já vím.
- Co kdybych v tom něco podnikl?
- Ne!
Nechci být ničitelkou domácností.
Nevím ani, jak jsem se do toho dostala. Asi jsem tě potkala ve špatnou dobu.
Ale to se stane. Haló?
Jé, ahoj. Ahoj, Harvey. Jak se vede?
Co?
Takže... proč to nevezmeš ve čtvrtek, a já si to potom přečtu. Ano?
Jo, jo, jo, dobrý. Jasně, zavoláme si. Sbohem.
- Co chceš, abych udělal?
- Nic, fakt. Wafflesi!
Wafflesi, můžeš prosím tě přestat?
Nikam to nevede. Promiň.
Podívej se, já vím, že to je hrozné. Jsem u Sneedon´s Landing s Emily a jejími rodiči..
a miluji ji! A myslím na tebe celou tu dobu.
Nechci... bože. Nechci to slyšet.
Jsem z Filadelfie. Moje rodina nikdy neměla aféry.
Moji rodiče byli svoji 43 let. A nikdo nepodváděl. Haló?
Jej, Donny! Ahoj! Je to můj psychoanalytik.
Ahoj!
Ne...no, myslím, že to je nemožné.
Dobře, jo, takže asi později tento týden. Sbohem.
Fajn, já ti zavolám. OK, sbohem.
Ach jo. Wafflesi!
Prosím, teď ne. Je to opravdu zlá doba... Wafflesi! Zlá doba pro mě.
Musím si to všechno promyslet.
- Asi jsem sem neměl vůbec chodit.
- No, asi ne.
Slyšíš to? Jak tady vůbec můžu...?
Co to je za zvuk? Slyšíš jej? Poslouchej. Odkud přichází?
Je to jako kdyby někdo hrál na trubku.
Nebo jako kdyby někdo řezal... rozřezával trubku na půlky. Slyšíš to?
- Podívejme se na to.
- Slyšíš to?
Já tě uklidním.
Kolikrát v noci...kolikrát se můžeš večer za sebou milovat?
- No, dostkrát.
- Jo, to teda jo. Dostkrát. To je...
To jo, "dost", to je moje oblíbené číslo. Opravdu na to máš chuť?
Udělejme to nějakým výstředním způsobem, sám jsi to vždycky chtěl,
ale nikdo to nechtěl dělat s tebou.
Jsem v šoku. Jak může dívka tvého věku takto mluvit?
Vezmu si moje potápěčské vybavení a ukážu ti, jak...
- Myslím to vážně!
- Beru tě vážně, ale...
Poslouchej. Co už blázním? Co... ach!
Je to hlomoz. Poslouchej, jaký je to hrozný... odkud to jde?
- To je asi jenom stroj výtahu.
- Není. Jde to skrz zdi.
Nepůjdeme... nepůjdeme do hotelu?
- Neblázni!
- Nemůžu tady spát. Nemůžu.
Kde je aspirin? Co bys...
Mohu ti pomoci to tady spravit, ale musíš mi dát šanci.
Ne, nechci tady žít.
Dnešek je speciální večer. Je to moje první noc v tomto bytě,
takže jsem se tady bál spát samotný.
Co to je?! Voda je hnědá!
- Trubky jsou rezavé.
- Co to je, Tracy?
- Trubky jsou rezavé.
- Podívej se na to. Hnědá voda.
Platím 700 dolarů za měsíc. Mám za to krysy s bubínkama a žábu.
A ještě hnědou vodu.
- Je to nechutné.
- Co se s námi stane?
Poslouchej, úplně mě ignoruješ. Co se s námi stane?
Co tím myslíš? Líbí se ti se mnou?
- Není se mnou spousta zábavy?
- Je.
Tak, dobře, bavme se.
A pak půjdeš do Londýna, přesně tak jak jsme se bavili.
Chopíš se příležitosti studia a hraní v Londýně.
A vždycky na mě budeš s hrdostí vzpomínat. To bude krásné.
Je ti jasné, že se musíme přestat vídat?
No jo. Jo, vím.
Chápu to. Poznám to už ze zvuku tvého hlasu v telefonu.
Takový autoritativní. Jako papež nebo jako když na mě mluví počítač.
Není to od tebe fér. Nevím, co mám dělat.
- Tak jo. Fajn.
- Víš... prosím tě, nehněvej se.
Ty jsi to způsobila. Nejsi šťastná z toho, jak se věci mají.
Nezlobím se. Prostě jsem pochopila, že to musí skončit, tak jsem z toho rozhozená, jasný?
Nemusíš dělat žádné závazky.
A já nechci rozbít moje manželství, abych pak zjistil, že to nebude klapat.
Musím začít myslet na Emily.
Dobře, řekl jsi to velice jasně. Jsem ráda, že jeden z nás to dokázal ukončit.
- Budeš v pořádku?
- Ano...
Ovšem budu. Co jsi si myslel? Že se půjdu oběsit?
Jsem krásná žena. Jsem mladá, velmi inteligentní.
Všechno mi vychází. Jde o to...
Jde o to... Já nevím. Jsem naštvaná. Jsem..sakra!
Co tady vůbec dělám, v tomto vztahu? Pořád u mě zvoní telefon.
Mohla bych jít do postele s celou fakultou na MIT, kdybych chtěla. Jenom...
A nevím. Ztrácím čas s ženatým můžem, takže nevím.
Asi bych měla jít. Jenom bych ráda, aby sis toto vzal.
- Mám lístky na Rampala, dnes večer.
- Mary. Bude to pro mě také velmi těžké.
Dobře, prosím. Vezmi si je a běž tam se svou ženou.
Mary, ty přece miluješ Rampala. Zavolej někomu. Vezmi s sebou Isaaca.
Běž do háje, Yale!
Vím, že si řekneš, že voda je maličko hnědá, ale dá se to fakt klidně pít.
Nenechej se tím znepokojit.
- Je mi líto, že tě otravuju.
- Nic se neděje.
- Je to jenom... bože, to je ale úplně hnědé.
- Je, ale za chvilku si na to zvykneš.
Nevěděla jsem, komu mám zavolat.
Myslím, že bys neměla brát ***. Způsobuje rakovinu.
- Ale ne. Půlka Valia?
- Jasně, žaludeční rakovinu, myslím.
Jak to zjistili?
No, to je jenom moje teorie, ale myslím, že je správná.
- Myslím, že si zasloužím všechno, co chytím.
- Ale neblázni.
Je to tak. Je to opravdu tak. Víš, vždycky jsem věděla, že to nemůže vyjít.
No jo, když si vybereš ženatýho
a pak to nevyjde, tak to potvrdí tvoje nejhorší obavy.
Jaké nejhorší obavy?
Tvoje obavy z mužů a svatby a že nic nevyjde.
prosím tě, nehraj si na psychoanalytika. Platím za to doktorovi.
Aha. Tak když ty voláš tomu chlápkovi, tak to je vlastně konzultace u doktora?
Není ti to podezřelé, když ti on zavolá ve tři ráno a pláče ti do telefonu?
On je neortodoxní. Je to lékař s vysokou kvalifikací.
Udělal ohromnou práci. Tvoje sebevědomí je teď někde stupínek pod Kafkou.
Co to je za hluk?
Jo. Hrozný, co? Je to ten chlápek nademnou. Nevím, co tam sakra dělá.
Každý den. Je to jako kdyby tam škrtil papouška nebo co. Nemůžu to vydržet.
- Jak to můžeš vydržet? Je to hrozné.
- To teda jo. Dřív jsem obýval krásný byt.
- Chceš se jít projít? Venku je klidněji.
- Asi ne, myslím půjdu domů.
No tak.
On mě vedl! O to jde. Proč jej teda nechci zkritizovat?
Uklidni se. Yale by to neudělal. Není to ten typ člověka.
Nezastávej se ho. Vy chlapi musíte pořád držet pohromadě.
Yale má své problémy, stejně jako my všichni. Už začínám mluvit jako rabín Blitzstein.
Tak díky, že jsi přišel. Vážím si toho. Je to od tebe moc pěkné.
Jdu s Tracy dnes večer ven... jestli by ses nechtěla přidat.
Ale ne, ne. Jsem v pořádku, díky.
- Fakt?
- Jo.
- To je teda velký kapesník.
- Ach, jo. Bože!
Tak sbohem. Díky moc.
Jde ale o to, že řidič taxíku nevydělává dost peněz...
Podívej... na ten jeho příčesek. To je neuvěřitelné.
To je úžasné. Má tam... ehm... na prst jakési gázy. Je to dobře vidět.
Nechápu, proč mu to někdo neřekne.
Je to jako kdyby mu na hlavu něco spadlo z parapetu, když šel po ulici.
A podívej se na jeho ženu. Jako kdyby prodělala plastickou operaci tváře aspoň tisíckrát.
Vidím. Jak to má napjaté.
Nesnáším to. Úplně to nenávidím.
Proč nedokáží ukázat svůj vzhled přirozeně a místo toho si na sebe dávají ten binec?
Jasně. Staré tváře jsou... tak pěkné.
Jo, jsou úžasné.
prosím tě, opatrně. Myslím, že ta fazolová omáčka je už v posteli.
Jé, podívej. Skvělý - budou dávat film s WC Fieldsem.
Výborné, budeme se dívat.
Ach, bože.
Cítím se fakt dobře. Konečně jsem si dal do pořádku život.
Fakt?
Víš, musel jsem to už odstřihnout. Nejsem typ na takovéto aféry.
- Už jsi nikdy o Mary neslyšel? Neviděl se s ní?
- Ne. Prostě jsme to už utnuli.
Ona je báječná. Zaslouží si víc než flirt s ženatým chlapem.
- Jo, trochu blázen, ale skvělá.
- Přesně pro tebe. Měl bys jí zavolat.
- Já... já bych jí měl zavolat?
- Jasně.
- A proč bych jí měl volat?
- Protože se jí líbíš.
Řekla mi to.
- Nesmysl.
- Ale ne. Říkala, že jsi moc atraktivní.
- Říkala, že jsem pro ni atraktivní?
- Jo.
- A kdy?
- Když jste se poprvé potkali.
- To jsem nevěděl.
- Promiň.
Vždycky jsem na vás dva myslel... společně. Nikdy bych...
To už je pryč. Ledaže bys to myslel vážně s Tracy. Co?
- Ne. Tracy je moc mladičká.
- Tak jí zavolej.
Víš, ona je nešťastný člověk. Potřebuje v životě někoho.
- Myslím, že to vám dvěma bude klapat.
- Mohl bych na ni mít dobrý vliv.
Možná vlivem mých osobních vibrací bych mohl dát její život do pořádku.
Však to jsi říkal i o Jill, a ona přešla z bisexuality k homosexualitě.
To jo, ale co mi to dalo práce.
- Fakt bys jí měl zavolat.
- Hele, bez legrace. Co o mně opravdu říkala?
Říkala, že se jí moc líbíš. Myslí si, že jsi velice chytrý.
- Myslí, že...
- Pojď, nezastavuj se.
... jsi atraktivní.
- Fakt? Bez legrace?
Pro mě jsou výborné filmy ty s WC Fieldsem. To je můj styl.
Nebo "Velká iluze". To jsou... když takové filmy jdou v televizi, nevynechám je.
Co tu máš k jídlu? Nic.
Bože, co to je? Máš tady sendvič myslím z roku 1951, nebo tak nějak.
- Podívej na tohle to. Říkám si...
- Jo, já vím, já vím.
- Nemám čas vařit.
- Sendviče by neměly mít modrou barvu.
To je fakt hrozné.
- Hej.
- Co?
Pojď ke mně.
Co to děláš?
Co to dělám? Musíš se ptát? Líbám tě na ústa.
Víš, nemůžu... si dát život do pořádku. Je to jen...
- Je to něco, co jsem chtěl dělat celý život.
- Jo, já vím.
Opravdu? Protože si myslím, že jsem to zatím dobře skrýval. Snažil jsem se vypadat nezaujatě, nevzrušeně.
Myslela jsem, že mě chceš políbit už tam v tom planetáriu.
- To jsem chtěl.
- Myslela jsem si to.
Ale tehdy jsi chodila s Yalem a já bych si nikdy nedovolil se mezi vás míchat.
A ty jsi tehdy chtěla, abych tě líbal?
Já nevím, co jsem chtěla. Byla jsem tak na Yaleho nazlobená.
Ale byla jsi tak sexy, když jsi byla promočená od deště...
.. a já jsem měl úplně šílené nutkání tě vyhodit až na měsíc...
... a spáchat s tebou meziplanetární perverzní styk.
Nemůžu jít od vztahu ke vztahu. To nemá smysl. Nemůžu to udělat.
Ale... pořád jsi závislá na Yaleovi? Je v tom problém?
Mám příliš mnoho problémů.
Nejsem osoba, se kterou je dobré si něco začínat. Jsem v průšvihu.
- Miláčku, "průšvih" je moje prostřední jméno.
- Co to říkáš?
Ne, ve skutečnosti, moje prostřední jméno je Mortimer.
Dělám si legraci.
Můj problém je, že jsem současně přitahována a odpuzována mužským pohlavním orgánem.
No a na tom se nedá postavit dobrý vztah s muži.
A jaké máš ty vztahy s ženami?
Nikdy jsi mi nic neřekl o tvé první ženě.
Moje první žena byla učitelka v mateřské škole.
Dostala mě k drogám a pak se přestěhovala do San Francisca.
Jela na západ a stala se jedním z těch náměsíčných bláznů.
Teď dělá v agentuře Williama Morrise.
Líbí se ti to?
Myslím, že je v tom báječná jinakost, bych řekl.
- Zázračná schopnost negativismu.
- No jo.
Takový druh kouzelné energie. Nemyslíš?
To víno bylo báječné, že?
Úplně mi z něho hoří tváře.
Jo. Jsi tak krásná, že stěží udržím oči na taxametru.
Už je tam 14 dolarů!
Já vím, ale byla to skvělá restaurace. Líbila se ti?
Jo, miluju mořské jídlo. Jsem samozřejmě opilý.
Bylo to poprvé v životě, kdy jsem měl Chianti z Varšavy.
- Polib mě.
- Ano.
Na co myslíš?
Říkal jsem si, že se mnou musí být něco špatně...
protože jsem nikdy neměl vztah...
který by trval déle než ten mezi Hitlerem a Evou Braunovou.
Myslím, že jsi pořád opilý!
Je to skvělé. Je to... je to...
Nehraji na harmoniku, ale je to neuvěřitelné... ta harmonika.
Říkal jsi, že se chceš učit. Snažím se tě v tomto vylepšit.
Tracy, vynakládáš hrozný kus skutečné náklonnosti...
na špatnou osobu.
Pro mě to není špatné.
Víš, myslím si... myslím, že bychom se už neměli takto dál stýkat.
Proč ne?
Protože se obávám, že bys na mně mohla být už moc závislá, víš?
"Závislá na tobě". Už začínám mluvit jako ty.
Nejsem na tobě závislá. Jen tě miluji.
Nemůžeme být zamilovaní. Už jsme se přes to dostali.
Jsi dítě. Ještě nevíš, co to je láska. Ani já to ještě nevím.
Nikdo neví, co se tu vůbec děje.
Smějeme se spolu. Pečuji o tebe.
Tvoje starosti jsou moje starosti. Máme spolu skvělý sex.
Ale... ale tobě je sedmnáct let.
Až ti bude 21, budeš mít tucet známostí,
věř mi, a všechny mnohem vášnivější než je tato.
Nemiluješ mě?
Pravda je, že miluji někoho jiného.
Opravdu?
Víš, podívej... My...
Myslel jsem, že to bude jen taková dočasná věc. Však víš.
Seznámil jsi se s někým?
Nehleď na mě těma svýma velkýma očima.
Vypadáš jako některé z těch bosonohých dětí z Bolívie, kteří hledají rodiče.
Vídáš se s někým?
Ne. Ano. Někdo starší.
No..však víš...tedy...
Ne tak starý jako já, ale tak nějak ze stejné generace.
Teda.. já se necítím moc dobře.
Není to tak správně. Neměla by ses trápit...
Chci říci, měla by ses otevřít životu.
Musíš to udělat.
Stavíš to tak, jako kdyby to měla být moje výhoda - přitom se mně chceš jenom zbavit.
prosím tě, nebuď tak předčasně vyspělá. Myslím, tak chytrá.
Je mi dvaačtyřicet. Plešatím. Ztrácím sluch na pravém uchu.
Tohle chceš?
Nechci věřit tomu, že jsi potkal někoho, koho máš raději než mne.
Proč bych se měl cí*** vinen?
Přece jsem tě vždycky podporoval, aby sis vyšla s hochy tvého věku.
Z tvé třídy. Jako je Billy, a Biff, a Scooter.
A nebo malý Tommy nebo Terry.
prosím tě, neplač.
Neplač.
No tak, neplač.
Tracy... Tracy, prosím. Neplač, Tracy.
- Tracy...
- Nech mě být.
Tracy, no tak, prosím tě...
Nech mě být.
- To bylo skvělé.
- To teda jo.
- Miluji pobyt ve volné přírodě.
- Je to skvělá relaxace.
Moskyti vysáli všechnu krev z mé levé nohy. A kromě toho...
- Necítíš se lépe?
- Byla jsi jako dynamit...
jen jsem si asi dvě vteřiny myslel, že to hraješ.
- Vůbec ne.
Ne.
Ano. Když jsi zaryla nehty do mé šíje, tak jsem...
No, byla jsem spíš trochu nervózní. Z tebe.
- Ještě pořád jsi?
- No, ano.
- Neblázni.
- Protože bych to ráda dala všechno do pořádku.
Neboj, spraví se to. Můžeš nechat všechno na mně. Všechno zvládnu.
Slibuješ, opravdu?
Protože tě miluju. Cítím se s tebou dobře.
Nezklamu tě.
Víš... Yale je bezvadný, opravdu skvělý, ale je ženatý.
A Jeremiáš, můj bývalý manžel.
Byl plný sexu, opravdu úžasné zvíře.
- Hej, a co jsem teda já? Mojžíšova babička?
- Ne, vůbec ne. Absolutně ne.
- Ty jsi úplně jiný.
- Ano?
Ano. Ty jsi někdo, se kterým si dovedu představit, že mám děti.
- Opravdu?
- Ano.
Zhasni světla. Vypni je.
Dáme si to znovu.
Tak, a už se asi nikdy neuvidíme.
Protože pracuji na své knize. Jsem do ní úplně pohroužený.
- To je ta dívka. Je to vážné?
- No, vážné, jo.
Kdy mi jí představíš? Yale by ji určitě chtěl poznat.
Někdy to uděláme.
Nerozumím tomu. Proč potřebuje auto? Náhlá touha.
Jen ho prostě chce.
Cože? Není nic, čím bych vás od toho odradil?
To je úplně šílené. Měli by všechna auta na Manhattanu zakázat. Je to bláznivé.
Víš, Emily chce vědět, proč s sebou nikdy nevezmu Mary.
Proč ji s sebou nevezmeš?
- Nevím. Nebylo by ti to nepříjemné?
- Žertuješ?
Mluvil jsem s ní. Vůbec jí to nevadí.
- Takže, proč ne?
- No, protože...
prosím tě, nekupuj to. Nesnáším auta. Ničí životní prostředí.
- Ale to je parádní kousek.
- No jo.
- Ahoj.
- Ahoj.
- To je Emily.
- Ráda vás poznávám.
- To je Yale.
- Ahoj, Yale.
Takže, půjdeme?
- Jo, jasně, pojďme.
- Jasně.
Sleduj. Ta budova je už skoro stržená.
Nemohou prostě tyhle věci nechat jako památku?
Právě. Jednou jsem se snažil zablokovat demolici.
Snažil jsem se sehnat nějaké lidi, abychom si lehli před budovu, a polda mi šlápl na ruku.
Město se moc mění.
Potřeboval bych něco, v čem bych nevypadal moc jako Mexičan.
Tohle je...
- Mary?
- Och, bože. Jeremiáši.
Ahoj.
- Jeremiáši, toto je můj přítel Isaac Davis.
- Ahoj. Rád tě poznávám.
- No to je neuvěřitelné.
- Neuvěřitelné.
Jsem tady jen pár dní. Na sémantickém sympoziu.
- A...
- A ty vypadáš tak skvěle. Teda, já...
- Ty jsi ale hubený. Shodil jsi.
- Jo, mám stroj a cvičím na něm.
Vypadáš opravdu moc dobře. Opravdu.
Jdu trochu pozdě, ale jsem tak rád, že tě zase vidím.
- Taky tě ráda vidím.
- Četl jsem tvůj článek
- o Brechtovi.
- Sakra! Já vím.
Vždycky jsem nesnášela německé divadlo.
- Tak...
- Bože.
- Teda. Bože. No, tak... sbohem.
- Sbohem, Jeremiáši.
Sbohem, sbohem.
To je překvapení. Nemůžu se vzpamatovat. Můj bývalý manžel.
A opravdu hodně zhubl. Vypadá skvěle.
Jsi mě ošálila. Byl jsem šokovaný, protože to nebylo, co jsem očekával.
- A co jsi očekával?
- Nevím. Vždy jsi mi naznačovala, že...
Že to byl miláček žen, že tě sexuálně otevřel.
- A?
- Pak uvidím tady tohoto malého homunkula, a...
Je fakt úžasný.
Opravdu?
No, je to... je fakt zvláštní, jak jsou tyto věci subjektivní.
Nevím, co tím myslíš...
- Ty do toho teda bušíš.
- No, musím.
Pořád píšeš recenzi na toho Tolstého?
Ne, to už mám hotové dva dny. Teď dělám na té novelizaci.
Proč... proč ztrácíš čas s novelizací?
Proč? Protože je to snadné a dobře platí.
Je to zase další typicky americký jev, typicky debilní.
Novelizace filmů. Jsi na to příliš dobrá.
Měla bys dělat jiné věci.
- Jako třeba co?
- Romány. Viděl jsem tvůj román. Je úžasný.
Haló?
Mary, ahoj. Tady Yale.
Doufal jsem, že to zvedneš.
prosím tě, nemohli bychom zajít na kafe?
Dobře, ale proč? Co se děje?
Víš, no, moc mi chybíš. Říkal jsem si, že bychom si měli popovídat.
Ne, myslím, že to nebude možné. Není to možné.
Omlouvám se, ale... Fakt ne, omlouvám se. Už musím.
- Kdo to byl?
- Co?
S kým jsi hovořila?
- Ale, taneční lekce.
- Jaké taneční lekce?
No, jestli nechceme taneční lekce zdarma.
Aha. Dají ti jednu lekci zdarma a potom tě zblbnou a upíšeš se jim na padesát tisíc dolarů.
Vikingům se moc líbila moje kniha. Moc se jim líbí první čtyři kapitoly...
a, jak víš, nejsou nic moc.
Jo, Yale je četl a říkal, že to je pozbudivé.
Jasný, Yale je v rodině, tak pochopitelně se mu to líbí.
Ale peníze na to dají Vikingové.
Možná to bude inspirace pro Yaleho, aby dokončil svou knihu. Už o tom hovoří hrozně dlouho.
Mary si je četla a smála se při tom nahlas. V tomto na ni hodně dám.
- I když ona je taková kritička...
- Haló?
Ahoj, kde jste? Měli jste přijít před hodinou.
- No... kupoval jsem auto.
- To snad ne. Fakt?
Vím, že to je bezvýznamná extravagance, ale musel jsem ho mít.
- Tamto, co jsme si prohlíželi?
- Ano.
Slyšel jsi, že Viking Pressu se hrozně líbily první čtyři kapitoly Ikeovy knihy?
- Skvělé!
- Byli opravdu moc hodní.
Příští týden vezmu auto a oslavíme to.
- OK.
- V našem novém autě.
Bože, poslouchej tohle.
"Milovat se s touto hlubší, mistrovskou ženou...
znamenalo, že jsem si uvědomila, jaká prázdná byla ta zkušenost,
jak bizarní šaráda byl sex s mým manželem.
Prosím. Je mi z toho na zvracení. Já...
Je to pravda? Miloval jsi se s Jill a tou druhou ženou?
Ona to napsala?
Bože! Ona to chtěla, myslím. Nechtěl jsem to zkazit.
- A líbilo se ti to?
- Ne, nelíbilo.
Slyšeli jste tu kapitolu, ve které chtěl přejet svou ženu autem?
- Ano, sakra.
- Na čí straně jsi?
Nezkoušel jsem nic, ani ne ji přejet. Pršelo. Auto trochu chytlo smyk.
Bože, všichni v celém městě teď znají všechny ty detaily.
Každý... všichni moji přátelé, a...
Poslouchej: "Má ty svoje záchvaty zuřivosti, židovskou, liberární paranoiu,
mužský šovinismus, upjaté škarohlídství,
a nihilistické nálady zoufalství."
"Pořád si stěžoval na život, ale nikdy nepřišel s řešením."
"Toužil být umělcem, ale nepřinesl potřebné oběti."
"Ve svých nejvíce soukromých chvílích hovořil o svém strachu ze smrti,
kterou povyšoval do tragické úrovně, což byl, ve skutečnosti, pouhý narcisismus."
- Přišel jsem, abych tě uškrtil.
- Nic, co jsem napsala, nebyla nepravda.
Udělala jsi ze mně druhého Lee Harvey Oswalda!
Je to pravdivé svědectví.
- Že jsem narcisistický?
- Že jsi posedlý sám sebou.
- Upjatý a škarohlíd?
- Taky jsem o tobě napsala nějaké hezké věci.
Jako třeba co? Co?
Plakal jsi, když jsi viděl "Gone with the wind"
Čemu se směješ?
- Ty jsi ji nechala napsat to svinstvo?
- Hele. To je mezi vámi dvěma.
Ty si skutečně myslíš, že jsem ji chtěl přejet?
Jednou se stalo, že jsi šlápl na plyn, když jsem přecházela před autem.
- Udělal jsem to úmyslně?
- Co by na to řekl Freud?
Že jsem tě chtěl přejet. Proto to taky byl génius.
Podívejte se, jdu nahoru. Mám práci.
Nezapomeň Willieho v baletní škole.
Podívej se, varuji tě.
Mám ve věci té knihy nějaké zájmy, co se týká prodeje scénáře pro film.
Je někdo doma?
Ahoj. Mám pro tebe úplně neuvěřitelnou historku. Naprosto neuvěřitelnou. Jsi v pořádku?
- Jo, jasně.
- Ano?
Jen si vezmu sklenici tady té hnědé vody, protože umírám žízní.
- Isaaku, chci s tebou nejdříve mluvit.
- Mhmmm. Takže já jdu dnes k Jill,
protože jsem opravdu nazlobený na ty odpadky, které vytiskla v knize. A...
Isaaku, než se do toho dostaneš... něco bych ti chtěla říci.
- Co je s tebou? Jsi bledá.
- No...
Co.. co se děje?
Poslouchej, je... něco je špatně? Co se stalo?
Myslím, že jsem pořád zamilovaná do Yaleho.
Co?
Co... děláš si legraci...?
- Skutečně jsi?
- Ano.
No, a kdy se to stalo? Co..
Jsi nebo si myslíš, že jsi?
Začala jsem se s ním zase vídat.
A kdy? Odkdy?
Ode dneška. Proto jsem chtěla být k tobě úplně otevřená.
Bože... já jsem... šokovaný.
Jsem šokovaný. Jsem překvapený.
Myslím, že jsem do něj byla vždycky zamilovaná.
A co on na to říká?
No...
Chce se odsud odstěhovat pryč, abychom mohli žít spolu.
Jsem z toho paf. Jsem úplně zmatený...
Asi by na mě měl někdo hodit deku. Víš...
Víš, zavolal mi několikrát... byl velice smutný
a stále mě miluje.
Vyvíjí se to jako hra od Noela Cowarda. Někdo by měl vstát a udělat martini.
Neobviňuji tě, že jsi ze mě rozčilený.
Já jsem příliš paf, než abych byl rozčilený.
Ale já bych chtěla, abys byl. Aby ses tak rozzlobil, abychom si to mohli vyříkat.
Já se nezlobím navenek. Držím to uvnitř.
Neumím vyjádřit hněv. Je to jeden z mých problémů. Místo toho ve mně raší nádor.
Říkala jsem ti, že jsem v problémech, od chvíli, kdy jsme začali namlouvání.
A co na to říká tvůj analytik?
Donny je v komatu. Měl hrozný zážitek s drogama.
Tak to je... teda báječné. Víš...
- Myslím, že děláš velkou chybu.
- Proč?
Proč? Protože ty... Proč? Protože upřednostňuješ přede mnou Yalea.
Vím, že to zní sobecky, ale... tedy...
Ten chlápek je dvanáct roků ženatý. Co si myslíš, že se stane?
Když od ní bude pryč déle než měsíc, zblázní se.
A když se uváže na tebe, a ty se budeš pak cí*** bezpečně, odvrhneš ho.
Vím to. Dávám celé té věci... tak čtyři týdny.
Neumím tak daleko plánovat.
- Ty neumíš plánovat čtyři týdny dopředu?!
- Ne!
Co nemáš žádnou prozíravost?
Bože. Víš, já jsem vždycky věděl, že jsi bláznivá, už když jsme spolu začínali.
Myslíš si, že ty jsi ta, kvůli které se lidé začnou chovat jinak, ale...
Isaaku, moc mně to mrzí. Opravdu. Moc mě to mrzí.
Tak jo, dobře. Jsem...
Omlouvám se... kam jdeš?
- Musím na vzduch.
- Aha.
Co tu děláš?
Mluvil jsem s Mary. Nechceš mi k tomu něco říct?
- Ano, ale... teď mám zrovna třídu.
- Tak kdy můžeme někam jít a pohovořit si o tom?
- Jak jsi se dostal přes vrátnici?
- Prostě jsem sem napochodoval.
Co mi chceš říci? Že opustíš Emily...
a utečeš pryč s... vítězkou
Ceny duševní vyspělosti Zeldy Fitzgeraldové?
Miluji ji. Vždycky jsem ji miloval.
- Co jsi to za blázna, kamaráde?
- Dobrý kamarád. Dal jsem vás dva dohromady.
- Proč? O co ti šlo?
- Protože jsem myslel, že se ti líbí!
- Však ano! Teď ji milujeme oba!
- Jo, ale víš, já jsem ji miloval dříve.
"Miloval jsem ji dříve". Co jsi zač, šestiletý kluk? Bože!
Podívej, myslíš, že bych tě povzbuzoval, aby sis ji namluvil, když bych ji stále miloval?
Takže jsi ji miloval, nebo nemiloval?
Je pořád brzo. Můžeš ještě jednou změnit svůj názor, do večeře.
Nebuď sarkastický. Myslíš, že se mi to líbí?
Jak dlouho jste se chtěli vídat, aniž jste mi to řekli?
Nedělej z toho velkou moralitu.
Mohl jsi to říci, ale místo toho... Stačilo zavolat a říci mi to.
Víš, jsem velice chápavý. Řekl bych "ne", ale aspoň by ses mohl cí*** čestně.
Chtěl jsem s tebou o tom mluvit. Věděl jsem, že tě to rozzlobí. Já jsem...
Měli jsme několik nevinných schůzek.
Několik? Ona řekla jednu. Vy lidi opravdu mluvíte na rovinu. Vy si to nenacvičujete?
Potkali jsme se dvakrát. Na kafi.
Poslouchej, ona nepije kávu.
Setkávali jste se u Sanky? To tedy není moc romantické. Poněkud obstarožní.
Nejsem svatý, jasný?
Myslíš, že z toho vyklouzneš lacino.
Všechno racionalizuješ. Nejsi sám k sobě čestný.
Říkáš, že bys chtěl napsat knihu, ale místo toho si koupíš Porsche.
Podvádíš Emily a pak si se mnou hraješ na pravdu.
Vypadáš jako kdybys vypovídal před Senátem.
Jsi tak upjatý.
Jsme jenom lidé. Jsme jenom lidské bytosti. Myslíš, že jsi Bůh!
Asi budu stát někomu modelem.
Nemůžeš žít tak, jak teď žiješ. Je to příliš dokonalé.
Ježíši, co o nás řeknou budoucí generace? Bože.
Podívej, jednoho dne budeme jako on.
A on byl někdy možná hezkým člověkem, tančil, hrál tenis.
A teď se na něj podívej. Takhle budeme vypadat.
Víš, je důležité mít určitou osobní integritu.
Jednoho dne se oběsím ve třídě
a chtěl bych se ujistit, že.. jsem to měl dobře promyšlené.
Ike!
Isaaku, kam jdeš?
Vím, že Yale měl aférky.
Ale nikdo není dokonalý.
Sňatek vyžaduje... určité menší kompromisy.
Je to legrace, protože já jsem dost nekompromisní.
Já se na to nemůžu jen tak dívat.
Myslím, že je chyba se na to dívat jinak, protože na konci na to člověk doplatí.
A viděla jsi pak, co o mně napsala Jill v té knize.
Žiju v minulosti.
Jak je ti? Máš problém?
Jo. Víš... neměl jsem nikdy problémy se ženami. Chci říci, že...
Ale myslel jsem na to zrovna před týdnem.
Myslím, a vím, že to zní zvláštně, že jsem skutečně udělal chybu,
když jsem nechal Tracy jít.
- Pamatuješ se na Tray?
- Jasně. Líbila se mi.
Myslel jsem na to před týdnem,
a myslím si, že všechny ženy, které jsem v posledních pár letech poznal,
když mám být k sobě upřímný,
tak nejlépe jsem se cítil právě s ní.
Byla úžasné dítě, ale moc mladá, že?
No právě.
Proč jí nezavoláš?
Ne, už to nemůžu udělat. Myslím, že už to překousla.
Udržoval jsem si odstup a nikdy bych jí nedal šanci.
Ale byla tak sladká.
Volala mi. Nechala mi před měsícem vzkaz na záznamníku...
že bych se měl dívat na televizi na "Velkou iluzi" a já jsem na ten vzkaz nikdy neodpověděl.
Víš, nemohu ji ve všem vést.
Hrozně se o mě starala a já jsem...
Myslíš, že jsem na tebe byla naštvaná.
Na mě?
Myslel jsem, že kdybys nepředstavil Mary Yaleovi, že by se to nikdy nestalo.
Nápad na krátkou povídku, o, ehm, lidech z Manhattanu,
kteří pořád vytvářejí
tyto opravdové, zbytečné a eurotické problémy se sebou
protože pak nemusí řešit skutečné a neřešitelné problémy...
vesmíru.
No... mělo to být optimistické.
Dobře, proč tedy stojí život za žití? To je velmi dobrá otázka.
Protože jsou jisté věci, myslím si, díky kterým za to stojí.
Jako co?
Třeba... mám-li mluvit za sebe...
Třeba Groucho Marx, abych někoho jmenoval.
A Willie Mays.
A druhá věta ze Symfonie Jupitera.
A... Louis Armstrong, jak nahrává Potato Head Blues.
Švédské filmy, samozřejmě.
Sentimentální vzdělávání od Flauberta.
Marlon Brando, Frank SInatra.
Ta neuvěřitelná jablka a hrušky od Cézánna.
Krabi u Sama Wo.
Tvář Tracy.
Ahoj.
Ahoj.
Já...
Co tu děláš?
No, běhám.
Chtěl jsem ti zavolat, ale.. bylo obsazeno.
tak jsem věděl, že za dvě hodiny to...
A nemohl jsem chytit taxíka, tak jsem běžel.
Kam jedeš?
Londýn.
Letíš teď do Londýna?
Chceš říci... chceš říci, že kdybych přišel o dvě minuty později, tak bys...
... už byla na cestě do Londýna?
Prosím, nech mně jít přímo k věci.
Myslím, že bys neměla jet.
Myslím, že jsem udělal velkou chybu a byl bych moc rád, kdybys nejela.
Ach, Isaaku.
Já vím. Vím, že to vypadá hrozně blbě, ale, víš, je to...
Máš někoho? Jsi s někým?
Ne.
Takže.. teda...
Miluješ mě stále, nebo už se to vypařilo?
Ježíši, ty tady... se objevíš...
Nevoláš mi a pak se náhle objevíš.
Chtěla jsem... co se stalo s tou tvou přítelkyní?
Však ti říkám, už se s ní vůbec nevídám.
Udělal jsem chybu. Co chceš, abych řekl?
Myslím, že bys neměla do toho Londýna.
Ale já musím.
Víš, všechno je to dohodnuto, domluveno.
Jsou tam moji rodiče a hledají, kde budu bydlet.
No a...
Miluješ mě ještě, nebo už ne?
Miluješ ty mě?
No, vždyť to je... ovšem.
Však o tom to celé je.
- A víš co? Včera mi bylo osmnáct.
- Opravdu?
Jsem už plnoletá. Ale stále dítě.
Už nejsi dítě. Osmnáct let.
Už tě mohou... v některých zemích už bys byla...
- Vypadáš dobře.
- Zraňuješ mě.
To nebyl záměr, však víš.
Víš, bylo to...
Prostě tehdy jsem se na ty věci takhle díval.
Podívej, budu za půl roku zpátky.
Půl roku! Žertuješ?
Na šest měsíců?
Vždyť jsme to už tak dlouho vydrželi. Co to je šest měsíců, když se milujeme?
Nebuď zase tak dospělá, ano?
Víš, šest měsíců je hrozně dlouhá doba. Šest měsíců!
Budeš v tom diva... pracovat v divadle s herci a režiséry.
Budeš zkoušet a dostaneš se do styku s těmi lidmi.
A budeš s nimi chodit na obědy a za chvíli se.. však víš...
Nechceš se přece do toho tak dostat... změní tě to.
Za šest měsíců z tebe bude úplně jiný člověk.
A ty nechceš, abych to všechno zažila?
Víš, před nějakou dobu jsi mě k tomu tak přesvědčoval.
Jo, ovšem, ano, ale víš...
Jo, jo, ale já jsem jenom nechtěl, aby se ty věci, které na tobě miluji, se tak změnily.
Já už musím, abych stihla letadlo.
No tak, nemůžeš... no tak.
Nemůžeš... nemusíš jít.
Proč jsi s tím nepřišel před týdnem?
Šest měsíců není tak dlouho.
Ne každý se změní.
Musíš lidem trošku důvěřovat.
www.titulky.com