Tip:
Highlight text to annotate it
X
„Veliký je Hospodin
nesmírný v moci, vyvýšený nade vše.
Nebesa vypravují o Boží slávě,
obloha hovoří o díle jeho rukou.
Svoji řeč předává jeden den druhému,
noc noci sděluje poznatky.“
Když Bůh stvořil nebesa, stvořil také zemi
a z prachu země vytvořil člověka.
Vdechl do něj dech života.
Bůh lásky stvořil muže a ženu ke svému vlastnímu obrazu,
aby s nimi mohl mít vztah.
Na začátku lidé Boha ctili a respektovali ho
a žili s ním v souladu.
To trvalo až do chvíle, kdy ďábel pokoušel ženu,
aby snědla zakázané ovoce.
Žena dala ovoce i svému muži, který ho snědl také.
Tímto činem se lidé vzbouřili proti Bohu
a vydali se vlastní cestou.
V důsledku tohoto hříchu byli lidé odděleni od Boha
a vyhnáni ze zahrady Eden.
Bůh ale lidstvo nepřestal milovat.
Bůh nikdy nechtěl být oddělený od lidí, které stvořil,
ale jak by mohl být Bůh svatý a dokonale spravedlivý,
kdyby lidi za jejich hřích nesoudil?
Ve své svaté knize Bůh odhalil svůj plán,
jak zachrání lidstvo před svým soudem.
Jedním z prvních lidí, kteří viděli, jak se jeho plán rozvíjí, byl Abraham.
Abraham byl spravedlivý člověk, kterému Bůh slíbil své požehnání.
Slíbil mu, že jeho potomků bude tolik,
jako je zrnek písku v moři a hvězd na nebi.
Aby Bůh vyzkoušel Abrahamovu poslušnost,
přikázal mu, aby mu obětoval svého syna.
Abraham Bohu důvěřoval a chtěl ho poslechnout.
Když ale zvedl nůž, aby svého syna zabil,
zastavil ho Boží anděl.
Bůh viděl, že ho Abraham ctí a je ochoten ho poslouchat.
Pak Abraham uviděl berana, který uvízl v houští.
Místo svého syna obětoval Hospodinu tohoto berana.
Bůh tím ukázal Abrahamovi,
že jako oběť, která dočasně přikryje hřích,
má obětovat beránka nebo podobné zvíře,
dokud Bůh neposkytne tu nejvyšší a poslední oběť,
kterou zaplatí za hříchy lidstva.
Místo toho, aby hřích dále odděloval člověka od Boha,
obnoví tato oběť jejich vztah.
Písmo svaté mluví o někom, kdo má přijít,
aby se stal poslední a nejvyšší obětí za hříchy světa.
Stejně jako se beran stal obětí místo Abrahamova syna,
bude Ten, kdo přijde, potrestán místo člověka,
takže Bůh bude moci lidem odpustit.
Někteří o tomto člověku mluví jako o Mesiáši,
o tom, který přijde a usmíří svět s Bohem
jednou a provždy.
Proroci předpověděli o Mesiáši řadu podrobností
už stovky let před tím, než se vůbec objevil.
Prorok Izajáš předpověděl,
že jeho narození bude zázračné.
Panna počne a porodí syna, který bude nazván,
v duchovním smyslu, Boží Syn.
Prorok Micheáš předpověděl,
že se Mesiáš narodí v Betlémě,
a prorok Zachariáš předpověděl,
že vstoupí do Jeruzaléma na oslu
a že ho jeden z jeho následovníků později zradí.
Izajáš předpověděl, co Mesiáš udělá, až přijde:
Boží pomazaný bude kázat dobrou zprávu chudým,
utěšovat ty, kdo trpí,
hlásat svobodu zajatým
a ohlašovat, že přišel čas,
kdy Hospodin zachrání svůj lid.
Kdo byl tím Mesiášem?
V prvním století se na scéně objevil prorok,
který se jmenoval Ježíš.
Někteří lidé si mysleli, že to byl právě ten,
o kom mluvili proroci.
Bylo to možné?
Naplnil jeho život to, co o něm předpověděli proroci?
Byl Ježíš více než prorok?
Následující příběh je založen na vyprávění očitých svědků,
jak je zapsáno v Písmu svatém.
Roli Ježíše hraje herec,
a i když žádný herec není hoden takové role,
přijal ji, abychom mohli pochopit Ježíšův život
a čerpat z něj.
Drahý Teofile, chci ti vypsat popořádku
všechny události tak, jak se mezi námi přihodily,
aby ses dozvěděl o všem naprostou pravdu.
Ve dnech, kdy v Římě vládl císař Augustus
a Herodes Veliký byl králem v Judeji,
seslal Bůh anděla Gabriela k jedné panně ve městě Nazaret.
Její jméno bylo Marie.
Neboj se, Marie,
nalezla jsi milost u Boha.
Počneš a porodíš syna
a dáš mu jméno Ježíš.
Jak je to možné? Jsem přece panna.
Sestoupí na tebe Duch svatý,
a proto i tvé dítě bude svaté
a bude nazváno Boží Syn
a jeho království nikdy neskončí.
Marie se vydala na cestu do Judeje navštívit svou sestřenici Alžbětu,
která také zázrakem čekala dítě.
Alžběto!
Marie, drahá Marie!
Požehnaná jsi nade všechny ženy!
Požehnané je i tvé dítě.
Jen jsem uslyšela tvůj pozdrav, dítě v mém těle se zaradovalo.
Má duše velebí Pána
a můj duch jásá v Bohu, mém Spasiteli!
Od této chvíle mě budou blahoslavit všechny národy.
Slyšte, Nazaretští!
Z nařízení císaře Augusta
bude proveden soupis lidu
žijícího na území Galileje a Judska.
Všichni se musejí dát zapsat,
každý ve městě, odkud pochází jeho rod.
Marie se svým snoubencem Josefem se šli dát zapsat
do Betléma v Judei.
V Betlémě však nenašli přístřeší.
Nezbylo jim, než se uchýlit do skromné stáje.
V té krajině byli pastýři, kteří se v noci střídali v hlídání stád.
Náhle se jim zjevil anděl Páně
a sláva Boží se rozzářila kolem nich.
Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán,
ve městě Davidově.
Pastýři spěchali k dítěti v jeslích,
a byli první, kdo rozhlašovali evangelium,
dobrou zvěst o matce panně a o narození Spasitele.
O týden později, když nastal čas k obřízce dítěte,
dali mu Josef a Marie jméno Ježíš
a vzali ho do chrámu v Jeruzalémě.
V chrámu byl dobrý a zbožný muž,
kterému Duch svatý předpověděl, že nezemře, dokud nespatří Krista.
Jeho jméno bylo Simeon.
Bože, děkuji ti, že jsi splnil svůj slib.
Nyní už mohu klidně zemřít.
Na vlastní oči jsem viděl Spasitele,
kterého dáváš světu.
Bůh vám žehnej.
Jakmile splnili vše, co ukládá Mojžíšův zákon,
odešli z Jeruzaléma a vrátili se do Nazareta.
Když bylo Ježíšovi 12 let,
vzali ho rodiče na svátky do Jeruzaléma.
Potom odešli domů,
ale Ježíš zůstal bez jejich vědomí ve městě.
Vrátili se tedy a hledali ho.
Teprve po třech dnech ho našli v chrámu,
jak sedí mezi rabíny a staršími.
Čí je to dítě, že tak moudře mluví?
Je z Nazareta.
Mysleli jsme, že jde s námi. Odpusť mu tu smělost.
Všichni mu s úžasem naslouchali.
Proč jsi nám to udělal?
Měli jsme o tebe velkou starost, tři dny jsme tě hledali!
Jak to, že jste mě hledali?
Musel jsem být přece tam, kde jde o věc mého Otce!
Potom se vrátil s nimi domů.
Dále vyrůstal v moudrosti a oblibě u Boha i u lidí.
JLTitle3.bmp
JLTitle4.bmp
JLTitle6.bmp
V patnáctém roce vlády císaře Tibéria,
když Pilát Pontský spravoval Judeu
a v Galileji vládl Herodes,
za nejvyšších kněží Annáše a Kaifáše,
pověřil Bůh Jana zvláštním úkolem.
Jan procházel okolím Jordánu
a kázal o pokání a o křtu na odpuštění hříchů.
Zanechte svých hříchů a dejte se pokřtít!
A Bůh vám vaše viny odpustí!
Jak je to psáno v knize proroka Izajáše:
Slyšte volání hlasu na poušti:
Připravujte cestu Páně!
Vyrovnejte mu stezky!
Každá propast, ať je zasypána,
srovnejte všechny hory i pahorky.
Co je křivé, ať je přímé,
hrbolaté cesty ať jsou rovné!
A tehdy všichni lidé uvidí slávu Božího spasení.
Co máme dělat?
Snad tohle víte sami!
Co po nás chceš?
Řekni, jak se můžeme změnit.
Kdo z vás má třeba dvě košile,
ať dá jednu tomu muži, který žádnou nemá.
A máš-li co k jídlu, musíš se rozdělit!
Mistře,
my jsme celníci.
Co máme dělat?
Nevybírejte víc, než máte.
A co my? Co máme dělat?
Na nikom se nedopouštějte násilí.
A taky nikdy nikoho nevydírejte.
Buďte spokojeni se svým žoldem.
Pověz nám, nejsi Mesiáš?
Já vás křtím jenom vodou.
Ale přichází někdo mnohem silnější než já.
Nejsem ani hoden rozvázat řemínek jeho obuvi.
A on vás bude křtít Duchem svatým a ohněm.
S lopatou pročistí obilí,
shromáždí pšenici do své sýpky.
Duch svatý sestoupil na Ježíše v podobě holubice.
A z nebe se ozval hlas:
„Ty jsi můj milovaný Syn,
tebe jsem si vyvolil."
Když Ježíš začínal své dílo, bylo mu asi třicet let.
Odešel od řeky Jordánu naplněn Duchem svatým.
Duch ho vodil po poušti čtyřicet dní
a ďábel ho pokoušel.
Celou tu dobu Ježíš nic nejedl.
A ďábel mu řekl:
Jsi-li Syn Boží, řekni, ať jsou z těchto kamenů chleby.
Psáno jest: Ne samým chlebem živ bude člověk,
ale každým slovem Božím.
Pak ho ďábel vyvedl na vysokou horu
a ukázal mu všechna království světa.
Dám ti všechnu moc a slávu těch království,
protože je mi dána,
a komu chci, tomu ji dám.
To všechno bude tvé,
když se mi budeš ***ět.
Pánu Bohu svému ***ěti se budeš
a jemu sloužiti budeš.
Pak ho ďábel přivedl do Jeruzaléma
a postavil na vrcholek chrámu.
Jsi-li Syn Boží, vrhni se odtud dolů.
V Písmu přece stojí,
že Bůh přikáže andělům, že tě ochrání
a na ruce tě vezmou,
abys nenarazil nohou na kámen.
Psáno jest:
nebudeš pokoušeti Pána Boha svého.
Pak odešel do Nazareta, kde vyrůstal.
Buď zdráva!
Vítej!
A jak měl ve zvyku, vešel v sobotu do synagogy.
Požádali ho, aby četl z knihy proroka Izajáše.
Duch Boží mě vede, protože mě Bůh určil
přinést chudým radostnou zprávu.
Poslal mne, abych sňal lidem pouta
a slepým vrátil zrak.
Utlačené osvobodil a ohlásil, že přichází čas,
kdy se Bůh chce *** každým slitovat a zachránit ho.
Dobře mluví.
Dnes se uskutečňuje to, co jsem právě četl.
Dnes se splnilo?
Takový slib může splnit jen Mesiáš!
Jak to poznáme?
Jako v přísloví: „Lékaři, uzdrav se sám?“
Proč doma neděláš stejné zázraky,
o jakých slyšíme z Kafarnaum?
A víte proč?
Žádný prorok není vzácný ve své vlasti.
Těmito slovy se Ježíš prohlásil za Mesiáše,
Bohem pomazaného a seslaného, aby spasil svůj lid.
Ale Židé ho za Mesiáše nepřijali.
Chtěli ho svrhnout ze srázu,
ale Ježíš prošel jejich středem a kráčel dál.
Odešel do města Kafarnaum v Galileji.
Následky římské nadvlády byly všude zřejmé.
Národ toužil po Mesiáši,
který by ho vysvobodil z římské tyranie.
Pokoj tobě.
I tobě, Pane.
Vezmeš mě na loď, Šimone?
Proč ne?
Nechystá se odjet? Ježíši, řekni nám něco!
Dva muži přišli do chrámu, aby se pomodlili.
Jeden farizeus a druhý výběrčí daní.
Farizeus se okázale modlil:
Bože, děkuji ti, že nejsem chamtivý a nečestný, jako jiní.
Třeba jako tady ten výběrčí daní.
Dvakrát týdně se postím,
a dávám ti desetinu ze svých příjmů.
Ten výběrčí stál úplně vzadu,
ani se neodvážil pohlédnout vzhůru.
Lítostně se bil do prsou a říkal:
Bože, slituj se, jsem velký hříšník.
Říkám vám, že ne toho farizeje,
ale výběrčího vzal Bůh na milost.
Každý, kdo se povyšuje, bude ponížen,
a kdo je pokorný před Bohem, bude povýšen.
Šimone, zajeď s lodí na hloubku.
Roztáhněte sítě k lovu.
Mistře, lovili jsme celou noc, ale... nic jsme nechytili.
Ale když myslíš, spustím tedy sítě.
Ondřeji, Jane!
Jakube! Jane! Pojďte k nám, a pomozte nám! Rychle!
Nemůžeme, máme plno práce.
To stačí.
To je ale pořádný úlovek.
To stačí!
Odejdi ode mne, Pane, jsem hříšný člověk.
Neboj se. Učiním tě rybářem lidí.
Pojďte ke mně a slyšte má slova a budete živi...
Hledejte Pána, dokud ho lze nalézt.
Svévolník ať opustí svou cestu a ničemník svoje úmysly.
Ano. Nechť se vrátí k Pánu.
On se *** ním slituje, vždyť on mnoho odpouští.
S radostí vyjdete a budete vedeni v pokoji.
Už je tady! Podívejte!
Ježíši, Ježíši!
Zachraň prosím moji jedinou dceru.
Je jí teprve dvanáct a umírá.
Pane, prosím tě, pojď!
Jaire, je mi líto. Tvá dcera právě umřela.
Už Mistra neobtěžuj.
Neboj se!
Věř a bude zachráněna.
Neplačte.
Vždyť neumřela, ale spí.
Dítě,
vstaň!
Dejte jí něco jíst.
A říkám vám, nikomu o tom nevypravujte.
Pokračoval v cestě
a uviděl celníka jménem Matouš Lévi,
jak sedí a vybírá clo.
Pojď za mnou.
Potom vystoupil Ježíš na horu
a celou noc se tam modlil k Bohu.
Když nastal den, vybral 12 učedníků a nazval je apoštoly.
Šimona, jemuž dal také jméno Petr,
Ondřeje, jeho bratra,
Jakuba,
Jana,
Filipa,
Bartoloměje,
Matouše,
Tomáše,
Jakuba, syna Alfeova,
Šimona zvaného Zélóta,
Judu, bratra Jakubova,
a Jidáše Iškariotského, který se pak stal zrádcem.
Blaze chudým, neboť jejich je Boží království.
Blaze hladovějícím, neboť budou nasyceni.
Blaze plačícím, neboť se budou smát.
Blaze vám, když vás lidé nenávidí a vyhánějí
a špiní vaše jména pro Syna člověka.
Radujte se a prozpěvujte si,
protože vás v nebi čeká velká odměna.
Právě tak zacházeli jejich předkové s proroky.
16, 17, 18, 19,
dvacet. Víc už nemám.
Co tím chceš říct: víc už nemám?!?
Běda vám, bohatí!
Vy už máte svoje potěšení.
To mám jít žebrat? To bych byl blázen!
Běda vám, kdo se lehkomyslně smějete.
Budete plakat a naříkat.
Běda vám, jestliže vás všichni chválí.
Vždyť právě tak se kdysi chovali k falešným prorokům.
Vám, kdo mne slyšíte, radím, milujte své nepřátele.
Přejte dobro těm, co vám zlořečí.
A modlete se za ty, kdo vám činí bezpráví.
Kdo tě uhodí do tváře,
nastav mu i druhou.
Tomu, kdo ti bere kabát,
přidej i košili.
Každému, kdo tě o něco prosí, dej.
Když tě někdo okradl,
nevymáhej to zpátky.
Jednejte s lidmi, jak chcete, aby jednali s vámi.
Jakou čekáte od Boha pochvalu, když milujete
jen ty, kteří milují vás?
To umějí i lidé, kteří se na Boha neptají.
Jednáte-li dobře jen s těmi,
co se k vám chovají slušně,
jaké uznání od Boha čekáte?
Bůh po vás chce víc.
On se jí dotýká!
Jak s ní může mluvit?
Odporné!
Ano, milujte své nepřátele, konejte dobro.
Půjčujte a nevymáhejte zpět.
Vždyť vás čeká veliká odměna.
Jednejte jako Boží děti.
Vždyť Bůh je dobrý i k lidem nevděčným a zlým.
A buďte laskaví, právě tak, jako je Bůh.
Zachraň nás, Ježíši!
Nesuďte, a nebudete souzeni.
Nezavrhujte, a nebudete zavrženi.
Odpouštějte, a bude vám odpuštěno.
Pane, ukaž nám cestu!
Dávejte, a bude vám dáno.
Jak měříte, bude naměřeno i vám.
Slepec přece nepovede slepého.
Vždyť by oba mohli spadnout do jámy.
Proč se staráš o pilinu v oku svého bližního,
a poleno ve svém oku nevidíš?
Veď nás, Mistře!
Potřebujeme tě, Pane!
Šťastná je matka, která tě porodila!
Šťastnější jsou ti, kdo žijí podle Božího slova.
Ten člověk mě zajímá.
Co myslíš? Že by to byl Mesiáš?
Jeden z farizeů pozval Ježíše, aby s ním povečeřel.
Ježíš vešel do jeho domu a sedl si ke stolu.
Odejděte, děti, běžte ven.
Slyšíte mě? Běžte!
Dělají pořád jenom samou neplechu.
To snad ne! Co ta tady dělá?
Co tu chce ta poběhlice?
Co to má znamenat?
Kdyby to byl opravdu prorok,
tak by hned věděl, co je ta ženská zač.
Nedopustil by, aby se ho dotýkala.
Já znám tuto ženu, Šimone.
Rád bych se tě na něco zeptal.
Jeden věřitel měl dva dlužníky.
První mu dlužil pět set stříbrných, druhý padesát.
Když ani jeden nemohl zaplatit,
odpustil oběma.
Který ho bude mít víc rád?
Mám za to, že ten, kterému odpustil víc.
Máš pravdu.
Podívej se na tu ženu.
Přišel jsem do tvého domu,
a tys mi nedal umýt nohy, jak je zvykem.
Tato žena mi je umyla svými slzami
a vytřela svými vlasy.
Na uvítanou jsi mne nepolíbil,
ale ona mi nepřestává líbat nohy.
Nepotřel jsi mi hlavu olejem,
ale ona nelitovala drahého oleje na mé nohy.
Pro její lásku, kterou prokázala,
jsou jí všechny hříchy odpuštěny.
Kdo nestojí o odpuštění,
ten málo miluje.
Tvoje hříchy jsou ti odpuštěny.
Tvá víra tě zachránila. Odejdi v pokoji.
A Ježíš putoval a hlásal dobrou zvěst o Božím království.
Bylo s ním 12 učedníků
a některé ženy, které zbavil zlých duchů a nemocí.
Máří, zvaná Magdaléna,
Jana, manželka Chuzova, jenž byl správcem na Herodově dvoře,
a Zuzana.
Ale Herodes, král Galileje, dal uvěznit Jana Křtitele,
protože ten ho káral kvůli sňatku se ženou jeho bratra.
Tak co?
Když jsme přišli k Naimské bráně, právě vynášeli mrtvého.
Nějaké vdově umřel jediný syn.
Když Ježíš tu vdovu uviděl, bylo mu jí líto.
Pak se dotkl nosítek a řekl: Chlapče, vstaň!
A on se posadil.
Ježíš ho vrátil zpět jeho matce.
Zeptáš se ho: Jsi to ty, o kom říkal Jan, že má přijít?
Nebo máme čekat na někoho jiného?
Mistře!
Mistře!
Poslal nás Jan Křtitel a ptá se,
jestli jsi ten, který má přijít,
nebo máme ještě čekat?
Řekněte Janovi, co jste viděli a slyšeli.
Slepí vidí, chromí chodí,
šťasten je každý, kdo mne neodmítne.
Já nic nevidím!
Tak počkej. Teď už vidíš?
Hm, děkuju!
Vyšel rolník, aby rozséval.
Některé zrno přitom padlo na cestu,
kde je buď zašlapali lidé,
nebo sezobali ptáci.
Jiné padlo na skalnatou půdu.
Vyklíčilo sice, ale pro nedostatek vláhy uschlo.
Některé zrno zapadlo do trní,
trní je však udusilo. Navždy.
V připravené půdě se trvale uchytilo
a vyrostlo do plných klasů, v jakých bývá i na sto zrnek.
Proč mluvíš v podobenstvích, když jsou kolem lidé?
Bůh vám dává porozumět svým záměrům se světem.
Ostatním jsou dána podobenství.
Vidí, a přece nic nepoznají,
slyší, a nakonec nic nepochopí.
Toto podobenství znamená:
Zrno je Boží řeč k lidem.
U mnohých však padne na cestu. Boží slovo vyslechnou,
ale ďábel jim je ze srdce sebere,
jen aby neuvěřili a nebyli zachráněni.
U druhých padne slovo na skálu.
Ti je radostně přijmou, ale nedovolí,
aby zapustilo kořeny.
Nějakou dobu vydrží věřit,
ale nakonec ve zkouškách odpadnou.
U jiných je to jako se zrnem, které padlo do trní.
Každodenní starosti,
stálá honba za majetkem a požitky
Boží slovo udusí.
A zrno v dobré půdě je obrazem těch,
kdo Boží slovo rádi slyší a opatrují je v srdci.
Ti pak přinášejí trvalý užitek.
Nikdo nerozsvěcuje svíci,
aby ji zakryl nebo ji strčil pod postel.
Ale staví ji na svícen,
aby svítila na cestu těm, kdo vcházejí.
Všechno skryté bude jednou vyneseno na světlo.
A všechno tajené vyjde najevo.
Zamyslete se *** tím,
jak slyšíte Boží slovo.
Kdo je bere vážně, rozumí víc a víc.
Ale kdo je odmítá, přijde o vše.
Mistře, tvoje matka a bratři stojí venku. Chtějí tě vidět.
Moje matka a bratři jsou ti, kdo slyší Boží slovo
a plní je.
Jednoho dne nastoupil Ježíš s učedníky na loď
a Ježíš řekl: Přeplavíme se na druhý břeh.
A jak se plavili, Ježíš usnul.
Žene se bouřka!
Smete nás to!
Neudržíme se!
Pomoc!
Je strašný vítr!
Utopíme se!
Pomoz nám, Pane!
Pane! Pane!
Ježíši!
Všichni zahyneme! Utopíme se!
Zachraň nás, Pane!
Ta bouřka je pryč!
Kde je vaše víra?
Přepravili se do Gerasy,
která leží proti Galileji.
Ježíši! Synu Boha Nejvyššího!
Co mi chceš udělat?
Prosím tě, netrap mě!
Kdo vlastně jsi?
Legie.
Prosíme tě, nezažeň nás do propasti.
Nech nás vejít do tamtoho stáda vepřů.
Hej!
Kampak!
Stát! Stůjte! Zpátky!
Démoni tedy vyšli z toho muže...
a vešli do vepřů.
Odejdi odtud!
ty čaroději!
Jdi pryč!
Opusť toto místo!
Nech nás!
Dej nám pokoj!
Ať se vydáš kamkoliv,
chci jít jen s tebou.
Jdi domů a řekni, co ti Bůh učinil.
Ježíš a učedníci odešli do Betsaidy.
Když to zástupy zpozorovaly, šly za ním.
Navečer Petr řekl:
Mistře, pošli ty lidi pryč.
Ať si opatří ve vesnicích něco k jídlu a taky nocleh.
Tady jsme na pustém místě
a bude noc.
Tak jim dejte najíst vy.
Vždyť máme jen pět chlebů a dvě ryby!
Požehnaný jsi, Pane, králi vesmíru,
ty nám dáváš chléb ze země.
To je zázrak.
Za koho mne lidé považují?
Někdo říká, že jsi Jan Křtitel, někdo říká, že jsi Elijáš.
A jiní se zase domnívají že byl oživen prorok
z dávných dob.
A co vy? Za koho mne máte?
Ty jsi Boží Mesiáš.
Nikomu o tom neříkejte.
Syn člověka musí ještě mnoho vytrpět.
Bude zabit,
ale třetího dne vstane z mrtvých.
Chce někdo jít se mnou?
Budu tě následovat, Mistře.
Ale dovol mi rozloučit se s rodinou.
Ten, kdo položí ruku na pluh a ohlíží se zpět,
není způsobilý pro Boží království.
Kdo chce jít za mnou,
musí zapřít sám sebe.
Kdo chce žít podle sebe, promarní svůj život.
Ale kdo mi jej svěří, zachrání ho pro věčnost.
Co by z toho člověk měl, kdyby získal třeba celý svět,
ale ztratil věčný život?
Kdo se ke mně nezná a za má slova se stydí,
za toho se budu stydět, až znovu přijdu
v plné slávě Otce
a v doprovodu Božích andělů.
Věřte, někteří z vás nezemřou,
dokud neuvidí rozmach Božího království na zemi.
Pak vzal Ježíš Jana, Jakuba a Petra
a vystoupil na horu, aby se modlil.
Jak se modlil, změnil se mu výraz tváře
a jeho oděv bělostně zářil.
Najednou s ním rozmlouvali dva muži.
Byl to Mojžíš a Elijáš, kteří se zjevili v nebeské slávě.
Ty naplníš Boží záměr.
A zemřeš v Jeruzalémě.
Když se vzdalovali, řekl Petr Ježíši:
Mistře, dobře že jsme tady s tebou.
Postavíme tři stany.
Pro tebe, pro Mojžíše a pro Elijáše.
Ještě, když Petr mluvil, zastínil je oblak.
Padla na ně bázeň.
A z oblaku se ozval hlas:
Toto je můj vyvolený syn, toho poslouchejte.
Rabi! Rabi!
Prosím, ujmi se mého syna.
Prosím tě, pomoz mu. Je to můj jediný syn.
Prosil jsem o pomoc tvé učedníky,
ale marně.
Pokolení nevěřící a zatvrzelé!
Jak dlouho vám ještě bude trvat než uvěříte?
Přiveď syna.
I tvář má teď zdravou. Jak je to možné?
Mistře, nauč nás modlit se, jak to učil i Jan Křtitel.
Můžete se modlit:
Otče náš, který jsi v nebesích,
buď posvěceno tvé jméno,
přijď tvé království,
staň se tvá vůle jako v nebi, tak i na zemi.
Náš denní chléb dej nám dnes
a odpusť nám naše viny,
jako my odpuštíme těm, kdo se proviní proti nám.
A nevydej nás pokušení,
ale vysvoboď nás od zlého.
Proste, a bude vám dáno,
hledejte, a naleznete,
tlučte, a bude vám otevřeno.
Protože kdo prosí, dostane,
kdo hledá, nalezne,
a tomu, kdo klepe, bude otevřeno.
Je snad mezi vámi otec,
který by dal synovi kámen, kdyby prosil o chléb?
Nebo by mu dal hada místo ryby?
Vy hříšní lidé nikdy nedáte dětem, co by jim uškodilo.
Tím spíše váš nebeský Otec
vyslyší vaše vytrvalé modlitby.
Říkám vám,
nedělejte si starosti,
co budete jíst a pít a jaké šaty si pořídíte.
Život je víc než pokrm a nápoj
a tělo je víc než šaty.
Pohleďte na havrany:
nesejí, nežnou,
nemají spíže ani stodoly,
a Bůh je živí.
Pro něho máte větší cenu než ptáci.
Kdo z vás může jen o píď prodloužit svůj život?
Když tedy nedokážete ani to,
proč se trápíte ostatním?
Všimněte si lilií, jak rostou.
Nepředou, netkají,
a přece ani Šalomoun v celé své nádheře
nebyl oblečen jako jedna z nich.
Jestliže
Bůh tak obléká trávu, která dnes kvete a zítra uvadá,
jak by se tím spíše nepostaral o vás,
vy malověrní.
Dej nám víc víry!
Kdybyste měli víru alespoň jako zrnko hořčice
a řekli tomu stromu: Vyrvi se s kořeny
a přesaď se do moře, stalo by se to.
Pokušení přijdou, ale běda tomu, skrze koho přichází.
Bylo by pro něho lépe,
kdyby mu dali na krk kámen a uvrhli ho do moře,
než aby svedl k hříchu jednoho z těch nejposlednějších.
Čemu se podobá Boží království?
Je jako hořčičné semeno,
které člověk zaseje do zahrady.
Ono vzklíčí a vyroste tak mohutná bylina,
že na ní hnízdí ptáci.
Vůbec tomu nerozumím.
Jak to, že jíte a pijete s celníky a hříšníky?
Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní.
Nepřišel jsem volat k pokání spravedlivé,
ale hříšníky.
Řekni nám ještě něco o Božím království!
Nebojte se, ač je vás jen hrstka.
Jste občany Božího království.
Prodejte, co máte, a rozdávejte potřebným.
Proměňte tak svůj majetek v poklad u Boha,
kam se zloděj nedostane a kde moli neničí.
Člověk totiž přilne k tomu, na čem mu opravdu záleží.
Kde je tvůj poklad, tam je i tvé srdce.
Ženo, jsi zproštěna své nemoci.
Podívejte! Je zdravá!
To je zázrak! Je zdravá, je zdravá, podívejte se.
Po-po-pochválen buď Pán!
18 let! Bůh s tebou, Mistře!
Jen šest dní v týdnu máte pracovat,
nechte se tedy uzdravovat v těchto dnech,
ale ne právě v sobotu!
Vy pokrytci!
Kdo z vás neodvazuje dobytek, aby ho v sobotu
zavedl k napajedlu?
A tato dcera Abrahamova spoutaná satanem 18 let
neměla být v sobotu zbavena svého pouta?
Dobrý mistře, co mám dělat, abych měl věčný život?
Proč mi říkáš dobrý?
Jen Bůh je dobrý.
Znáš jeho přikázání:
Nezcizoložíš, nezabiješ, nebudeš krást,
nevydáš křivé svědectví. Budeš si vážit svých rodičů.
Všechna tato přikázání jsem od mládí dodržoval.
A přece ti ještě něco chybí.
Prodej všechno, co máš, rozdej to chudým
a budeš mít poklad v nebi. Pak mě následuj.
Ale my jsme kupci. Bohatí.
Jak nesnadno přicházejí zámožní lidé k Bohu.
To spíš projde velbloud uchem jehly,
než boháč do Božího království.
Kdo pak bude spasen?
Na to člověk nestačí. To může učinit jen Bůh.
Řekni nám, kdy přijde Boží království?
Boží království nenajdete na určitém místě,
abyste mohli říci: podívej, je tady nebo tam.
Boží království už je mezi vámi.
Přijdou dny, kdy si kdy si budete přát,
abych se vrátil a ujal se vlády.
Ale nebude to hned.
Jako když blesk protne oblohu a je všude vidět,
tak náhlý a zřetelný bude můj návrat.
Napřed však musím mnoho trpět a být zavržen
od tohoto pokolení.
Spíše pomine nebe a země,
než by jediný z požadavků Božího zákona ztratil platnost.
Mnozí proroci a králové si přáli vidět a slyšet,
co vy teď prožíváte.
Ale nebylo jim to dáno.
Co máme dělat?
Co je psáno v zákoně? Jak to tam čteš?
Miluj Pána Boha celým srdcem,
celou duší, vší silou a celou myslí.
A svého bližního jako sám sebe.
Správně! To dělej, a budeš žít!
A kdo je můj bližní?
Snad ne ti vojáci? A co císař?
Jeden muž se vydal z Jeruzaléma do Jericha.
Přepadli ho lupiči, okradli, zbili
a polomrtvého nechali ležet.
Šel kolem jeden kněz,
ale vyhnul se mu.
I chrámový sluha šel okolo,
ale ani on mu neposkytl pomoc.
Nakonec přišel jeden muž ze Samaří.
Když uviděl zraněného, bylo mu ho líto.
Ošetřil přepadeného a ovázal mu rány.
Pak ho posadil na svého mezka,
zavezl do hostince a tam o něho pečoval.
Druhého dne dal hostinskému dva stříbrňáky.
„Starej se o něj,“ řekl
„a bude-li tě to stát víc,
zaplatím, až se budu vracet.“
Kdo z těch tří se zachoval k přepadenému jako bližní?
Ten, který mu pomohl.
Jdi a jednej také tak.
Nebraňte dětem v přístupu ke mně,
vždyť právě pro takové je Boží království.
Říkám vám,
že ten kdo neuvěří tak prostě jako dítě,
nikdy tam nevejde.
Jaký vztah máte k nejmenším, takový máte i ke mně.
A tak ukazujete svůj postoj k Bohu.
Nejmenší mezi vámi je v Božích očích největší.
Hej, co je to tam? Co se děje?
Ježíš Nazaretský tudy prochází.
Co?
Ježíši!
Ježíši!
Synu Davidův! Smiluj se nade mnou!
Co mám pro tebe udělat?
Pane, dej mi zrak!
Prohlédni.
Tvá víra tě zachránila.
Já vidím!
Já vidím!
Já vidím!
Na cestě do Jeruzaléma potkával Ježíš mnoho zástupů.
Lidé ho žádali, aby jim ukázal cestu ke spáse
a učil je o Božím království.
To je opravdový prorok!
Chvála Bohu! Chvála Bohu!
Mistře, veď nás svou cestou!
Vysvoboď nás, Pane!
Zachraň nás!
Lidé ho začali přijímat jako Pána a Mistra.
V Jerichu byl jeden vrchní celník jménem Zacheus.
Toužil spatřit Ježíše, a tak vylezl na strom,
aby viděl přes zástup.
Zachee, pojď rychle dolů.
Chci dnes být tvým hostem.
Hostem?
U toho vydřiducha?
Jak to, že se zná s Ježíšem?
To nevím. Je to divné. Takový zloděj!
Víte co?
Polovinu majetku rozdám chudým.
A jestli jsem někoho ošidil,
pak mu to čtyřnásobně vynahradím!
Nevěřím, že by vrchní celník vrátil, co nakradl. Nesmysl!
Sem! Mě taky, mě taky!
Dnes přišlo spasení do tohoto domu!
Teď plným právem patří k Božímu lidu.
Přišel jsem hledat a zachránit právě ty ztracené!
Slyšte.
Jdeme do Jeruzaléma
a tam se vyplní to, co psali proroci o Synu člověka.
Budu vydán pohanům.
Budou se mi vysmívat, a také bičovat.
Pak mne zabijí.
Ale třetího dne vstanu z mrtvých.
A Ježíš šel do Jeruzaléma, i když věděl, že bude zabit za hříchy lidstva.
Mnozí se radovali z jeho příchodu a provolali ho za krále.
Mistře, utiš svoje učedníky!
Říkám vám, jestliže oni zmlknou,
tak potom bude volat i kamení!
Hosana Synu Davidovu!
Sláva Ježíši!
Když se Ježíš přiblížil k městu a uviděl ho,
rozplakal se *** ním.
Aspoň dnes, kéž bys konečně pochopilo, co ti může přinést pokoj.
Ty však nic nechápeš,
a tak přijde den, kdy tě obklíčí tvoji nepřátelé
a srovnají tě se zemí. Tvé děti pobijí,
a v tobě nenechají kámen na kameni
poněvadž jsi nepoznalo čas,
kdy se Bůh k tobě sklonil.
Svatý chrám v Jeruzalémě se spíše než místem uctívání Boha
stal místem obchodu.
5, 6, 7, 8, 9, 10, 11...
23, 24, 25, 26...
Je psáno: „Můj dům bude domem modlitby,“
ale vy jste z něho udělali doupě lupičů!
Chce pustit mé ovce!
Zastavte ho! Pomoc! Zastavte ho!
Kde je stráž? Stráže, sem!
Ale někteří političtí a náboženští vůdcové nesli těžce,
že lid prohlašoval Ježíše za krále.
Slyšel jsem, že už ho všichni oslavují jako krále.
Co, král? Král žebráků, nevěstek a zlodějů.
Takových už bylo!
Přišli, pak zas odešli, a zapomnělo se na ně.
Nebuď slepý. Každým dnem má více následovníků.
Lid ho miluje.
... A má ho za krále.
Ale já vás varuji!
Pokud by dál rušil pořádek,
pak potrestám vás.
Asi má pravdu. Podíváme se na toho Galilejce!
Jak sílily Ježíšovy útoky proti pokryteckým zákoníkům a farizejům,
tak rostl počet jeho stoupenců,
stejně jako odpor těch, které kritizoval.
Ježíš spatřil v chrámu chudou vdovu,
jak obětuje dvě měděné mince.
Tak málo?! To nemáš víc?
Říkám vám, že tato chudá vdova dala víc než ostatní.
Ti dali jen ze svého nadbytku,
ona však dala vše, co měla na živobytí.
Řekni, jakým právem to všechno děláš?
A kdo ti ho dal?
Dřív, než odpovím, chci slyšet od vás:
Byl Janův křest od Boha, anebo z lidí?
Co řekneme?
Když řekneme, že z nebe,
tak se zeptá, proč nevěříme Janovi?
Ale když řekneme, že od lidí, tak nás tady ukamenují.
Všechen lid věří, že Jan byl prorok.
Nevíme, odkud ho měl.
Ani já vám nepovím, jakou mocí to činím.
Správně mluví! Dobře to řekl!
Byl jeden člověk, který založil vinici.
Pronajal ji vinařům a na dlouho odcestoval.
Když přišel čas sklizně,
poslal k vinařům svého sluhu,
aby mu odevzdali podíl z úrody.
Ti však posla zmrskali a vyhnali s prázdnou.
Tak tam poslal jiného. Ale i toho zbili.
Vysmáli se mu a nic mu nedali.
Poslal tam ještě třetího.
Toho dokonce zranili a vyhnali.
Majitel si tedy řekl:
Co mám dělat? Pošlu tam svého syna.
Před ním snad budou mít respekt.
Když ho však vinaři viděli,
dohodli se mezi sebou:
"Vždyť to je dědic,
zabijme ho a vinice bude naše."
Tak ho vyvlekli z vinice a zabili.
Co myslíte, že s nimi udělá ten pán vinice?
Přijde, po zásluze je potrestá a vinici svěří jiným.
Co znamená slovo Písma:
Kámen, který stavitelé odhodili,
se ukázal jako nejdůležitější.
Kdo na ten kámen padne, se roztříští,
a na koho ten kámen padne,
toho na prach rozdrtí.
Mistře, víme, že správně mluvíš a učíš
a nestraníš nikomu z lidí,
nýbrž učíš cestě Boží podle pravdy.
Řekni, je proti našemu zákonu
platit daň římskému císaři, nebo ne?
Dej pozor, chce tě nachytat!
Podejte mi peníz.
Čí je ten obraz a to jméno?
Císaře!
Dávejte tedy císaři, co je císařovo,
a co je Božího, dávejte Bohu.
Nyní se přiblížil den nekvašených chlebů,
kdy se slaví hod Beránka.
Ježíš poslal napřed Petra a Jana,
aby pokrm připravili.
Velice jsem si přál jíst
s vámi ještě tohoto beránka, než budu trpět.
Říkám vám, je to naposledy,
brzy se stane to, co Bůh oběťmi naznačoval.
Požehnaný buď, Pane, Stvořiteli vesmíru,
který dáváš úrodu vinicím.
Vezměte a pijte.
Říkám vám, že s vámi nebudu pít,
dokud nepřijde Boží království.
Požehnaný buď, Pane, Stvořiteli vesmíru,
který nám dáváš ze země chléb.
To je moje tělo, které se za vás obětuje.
To čiňte na mou památku.
Tento kalich je znamení nové smlouvy Boha s člověkem,
zpečetěné mojí krví.
Poslyšte: Můj zrádce je tady se mnou u stolu.
Syn člověka musí trpět, jak je určeno.
Vím, že musím zemřít, ale běda zrádci.
Nevěřím! To není možné!
Koho tím myslí?
Zrádce? A mezi námi?
Největší mezi vámi buď jako poslední.
A kdo je v čele, ten ať slouží.
Kdo je větší?
Ten, kdo sedí za stolem, či ten, kdo obsluhuje?
Přece ten, kdo sedí za stolem.
Já jsem mezi vámi jako ten, kdo slouží.
Až dosud jste se mnou stáli ve zkouškách.
Můj Otec mi dal království,
a já vám uděluji právo,
abyste v tom království jedli a pili u mého stolu.
Usednete na trůnech a budete soudit 12 rodů Izraele.
Tak tu žádný zrádce není.
Šimone, poslyš,
Satan si vás vyžádal, aby vás mohl zkoušet,
zrovna tak jako hospodář, když pročišťuje obilí.
Já jsem však za tebe prosil, aby tvá víra neselhala.
Až se obrátíš, utvrzuj ve víře své bratry.
Pane, půjdu s tebou do vězení,
i na smrt půjdu!
Říkám ti, Petře, že než kohout zakokrhá,
třikrát zapřeš, že mě znáš.
Když jsem vás vyslal bez peněz a bosé,
měli jste nedostatek?
Ne, vůbec ne.
Nyní se však dobře vybavte a vyzbrojte.
Kdo nemá meč, tak prodej plášť a kup si ho.
Říkám vám, že se brzy naplní,
co je psáno v Písmu.
A já budu odsouzen jako zločinec.
Pane, tady jsou aspoň dva nože.
To stačí.
Rada starších se sešla,
aby našla způsob, jak se zbavit Ježíše.
Tehdy vstoupil satan do Jidáše Iškariotského,
jednoho z dvanácti.
Prozradil starším, jak zajmout Ježíše.
Ježíš odešel na Olivovou horu,
aby se modlil.
Modlete se, abyste obstáli ve zkouškách.
Jidáš zradil Ježíše za pouhých třicet stříbrných.
Ježíš věděl, že hodina jeho smrti za hříchy lidstva se blíží,
a modlil se.
Otče, kéž mne mine toto utrpení.
Ale ať se stane, co chceš ty, ne to, co chci já.
Tu se mu zjevil anděl z nebe a dodával mu síly.
Ježíš v úzkostech zápasil a modlil se ještě usilovněji.
Jeho pot kanul na zem jako krůpěje krve.
Jak můžete spát?
Vstaňte
a modlete se, abyste neupadli do pokušení.
Jidáši,
polibkem zrazuješ Syna člověka?
Pane, máme tě bránit?
Rychle, zatkněte ho!
Dost, nechte toho!
To je zázrak!
Přišli jste si pro mne s meči a klacky jako pro zločince,
a přitom jsem s vámi denně býval v Chrámu
a ruku jste na mne nevztáhli.
Ale toto je vaše hodina
a vláda temnoty.
Pojďte, jdeme.
Chopte se ho!
Hlídejte ho.
Vojáci ho vzali na dvůr a posmívali se mu, že je židovský král.
Tady je plášť pro krále.
Řekni nám, copak se stane.
Spasíte nás, vaše veličenstvo? Opravdu?
Tak nám to řekni, neboj se!
Tenhle byl taky s Ježíšem.
To ne, já ho vůbec neznám.
Já jsem ho viděla.
Vaši uctiví služebníci!
Tak jaké to je, k někomu vzhlížet?
Ty jsi taky jeden z nich!
Ale ne, člověče!
Určitě s ním byl i tenhle člověk.
Je přece taky z Galileje.
Neotravuj!
Na mou duši, nevím, co povídá!
Tu se Pán obrátil a pohleděl na Petra.
A Petr si vzpomněl, co mu Pán řekl.
Dřív, než dnes kohout zakokrhá, zapřeš mne třikrát.
Pane!
Prosím tě pro tvé jméno
a pro tvou velikou moc.
Ty jsi odpustil našim otcům,
když se proti tobě vzbouřili,
dal's jim pocí*** svůj hněv, ale nezničil's je,
pro svoji lásku. A pro tutéž lásku prosím,
odpusť i mně.
Proroku, hádej!
Povídej, kdo ti ji vrazí teď?
Tak dost, přestaňte s tím!
Zaveďte ho před radu.
Pojď!
Starší lidu, velekněží a zákoníci se shromáždili,
aby Ježíše vyslechli.
Řekni nám, ty jsi ten Mesiáš?
Když vám to řeknu, neuvěříte mi.
Položím-li otázku já vám, neodpovíte mi.
Od této chvíle bude Syn člověka
sedět po Boží pravici.
Jsi tedy Syn Boží?
Sami říkáte, že jsem.
Cože? Jaký Boží Syn? Nesmysl! Rouhá se.
Vinen!
My všichni jsme dobře slyšeli, co řekl.
Odveďme ho k Pilátovi.
Pryč s ním! Pilát si s ním poradí.
Jdeme!
Předvedli ho před Pontského Piláta,
nejkrutějšího z římských prokurátorů,
zodpovědného za ukřižování tisíců.
A co tady vlastně chcete, takhle brzy ráno?
Tenhle člověk rozvrací náš národ!
Způsobil pozdvižení na chrámovém trhu!
To mu nesmí projít!
Ztrestej ho!
Ale já nevidím důvod, proč ho odsoudit.
Ale my ano.
Brání lidu odvádět daně císaři.
Vydává se za Mesiáše, krále.
Král? Tak ty jsi král Židů?
Ty sám to říkáš.
Začal s tím v Galileji, a teď přišel sem k nám.
V Galileji? Takže on je z Galileje?
No tak tedy ať ho soudí Herodes.
Je teď přece v Jeruzalémě, ne?
K němu s ním!
A kdo že to říkáš, že jsi?
Co jsou zač ti tví učedníci?
Říká se, že umíš dělat zázraky.
Ukaž je i mně.
Pane, strhl za sebou celý národ.
Prohlašuje se za krále!
Tenhle? A král?!
Prosím, Veličenstvo.
Zbijte ho!
Tady vládne Pilát.
Pošlete ho zpátky.
Nezdá se mi, že by si ten člověk zasloužil smrt.
Dám ho jenom zbičovat a propustím ho.
O svátcích nám musíš propustit jednoho vězně.
Ale tohohle ne! Propusť nám Barabáše!
Pryč s tím člověkem.
Ukřižuj ho!
Ano, na kříž s ním!
Ty a ty, zbičujte ho!
To máš za to rouhání!
Potrestejte ho.
Ještě. Ještě!
Tak na co čekáš, Piláte?
Zvedněte ho!
Ale oni křičeli a vymáhali, aby byl Ježíš ukřižován.
Na kříž s ním.
A tak Pilát odsoudil Ježíše k smrti,
a propustil Barabáše, který byl vězněn pro vzpouru a vraždu.
A vydal jim Ježíše, aby byl ukřižován.
Tak uhni! Z cesty!
Nepleť se tady!
Pomůžu ti.
Jděte od něho! Nesahej na něho!
Tak uhni, uhni, jdi stranou!
Uhni! Ustup z cesty, slyšíš?
Vstaň, tak seber se!
Už nemůže dál. Pusťte ho, pomozte mu!
Ty! Tvé jméno?
Šimon z Kyrény, pane.
Pomůžeš mu.
Přesekni provazy!
Zvedněte to.
Vstaň! Tak pojď, jdeme.
Nech ho! Uhněte z cesty, hybaj!
Uvolněte cestu!
Dělej, hni sebou!
Musíš mít žízeň, Pane.
Tady je voda. Pij, prosím.
Pláčeme *** tebou.
Ženy z Jeruzaléma, nade mnou neplačte.
Ale *** sebou a *** svými dětmi.
Když se takhle nakládá se zeleným stromem,
co se stane se suchým?
Bůh ti pomoz!
Budeme se za tebe modlit.
Jdi!
Tak pojď! Rychle! Honem!
Rychle!
A teď ty, dělej!
No tak, rychle, přidat!
A teď ty!
No tak rychle!
Pohyb!
Už jsou tady, už ho vedou!
Dělej, honem!
Zvedejte!
Zatluč ten kolík!
Pustit lana!
Otče, odpusť jim,
vždyť nevědí, co činí.
Zachránil jiné, ať se zachrání sám.
Ano, zachraň se, jestli jsi Mesiáš!
Sestup s kříže!
Předveď nám nějaký zázrak!
Ježíš byl ukřižován mezi dvěma zločinci.
Tak se naplnilo proroctví předpovězené před staletími.
To není šat obyčejného mystika!
Ne, nech to! Netrhej to!
Budeme o něj hrát!
Ach! Ty máš ale kliku.
Co s ním teď asi uděláš, co?
*** hlavu mu umístili nápis: Toto je král Židů.
Zachraň se, jestli jsi králem Židů.
Ty...
...nejsi ty...
...ten Mesiáš?
Zachraň...
...sám sebe...
...i nás!
Nebojíš se Boha?
Byl odsouzen stejně jako ty,
a nic zlého neprovedl.
Pamatuj na mě, Ježíši, až přijdeš jako král.
Říkám ti, že ještě dnes budeš se mnou v ráji.
Bylo kolem poledne.
Tu až do tří hodin nastala po celé zemi tma.
Chrámová opona se roztrhla v půli.
Otče, do tvých rukou
odevzdávám
svého ducha.
Když velitel vojáků viděl, co se stalo,
velebil Boha a řekl:
Bůh je velký. Ten člověk byl určitě nevinný.
Josef z Arimatie, spravedlivý člen židovské rady,
nesouhlasil s jejich činem. Získal od Pontského Piláta
povolení uložit Ježíšovo tělo
do hrobu ještě před sobotou.
Odpusť nám, chtěly jsme se rozloučit s naším Pánem.
Rád vás vidím, ale pospěšte si, brzy bude sobota.
V neděli za časného jitra přišly k hrobu ženy
s vonnými mastmi, které připravily.
Nalezly však kámen od hrobu odvalený.
Vešly dovnitř,...
ale tělo Pána Ježíše nenašly.
Proč hledáte živého mezi mrtvými?
Ježíš tady není. Byl vzkříšen.
Vzpomeňte si, co říkal, když pobýval v Galileji:
Syn člověka bude trpět, zemře a třetího dne
vstane z mrtvých.
Petře, Jane!
Hrob je otevřený!
Šly jsme dál, ale tělo našeho Pána bylo pryč!
Cože? Pryč? Jak pryč?
A ještě tam byli dva andělé!
Zářili tak... jako slunce! A řekli nám:
Proč hledáte živého mezi mrtvými?
Doopravdy!
Věřte nám! Je to pravda!
Viděly jsme je! Kámen u vchodu je odvalený
a hrob je prázdný!
Petře, proč nám nevěříš?
Ježíš se zjevil dvěma učedníkům.
Ti se vzrušení vrátili k ostatním.
Pán opravdu vstal z mrtvých!
Ukázal se poblíž Emaus!
Napřed jsme ho nepoznali! Stál na cestě.
Až teprve - když lámal chléb.
V Emauzích? Co by tam vůbec dělal?
Pokoj vám!
To je duch!
Co se lekáte?
A proč si vymýšlíte takové věci?
Podívejte, moje ruce a nohy!
Jsem to opravdu já.
Dotkněte se mne.
Duch přece nemá tělo z masa a kostí, jako mám já.
To jsou ty věci, o kterých jsem vám vyprávěl.
Jak se musí naplnit všechno,
co je o mně předpovězeno
u Mojžíše, proroků a v žalmech.
Vzpomeňte si: Mesiáš musí trpět,
zemřít a třetího dne vstát z mrtvých.
V jeho jménu bude kázáno pokání
a odpuštění hříchů všem národům.
Začne to v Jeruzalémě.
Vy to dosvědčíte
a já vám dám,
co zaslíbil můj Otec.
Čekejte ve městě,
dokud vás Bůh nevyzbrojí svou mocí.
Bůh vám žehnej a buď s vámi.
Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi.
Jděte ke všem národům a získávejte mi následovníky,
křtěte je ve jméno Otce, Syna i Ducha svatého,
a učte je, aby zachovávali všechno, co jsem vám přikázal.
A spoléhejte na to, že já jsem vždy s vámi,
až do konce světa.
V Písmu svatém Bůh prohlásil,
že Mesiáš přijde a stane se Spasitelem světa.
Ježíšův život dokazuje, že byl skutečně tím,
o kom mluvili proroci.
Izajáš předpověděl, že panna počne a porodí syna.
O staletí později tato slova
naplnilo Ježíšovo narození.
Písmo říká, že Ten svatý, který se narodí,
bude nazván Božím synem.
To znamená, že Ježíš bude nazýván Božím synem
v duchovním, ne fyzickém smyslu.
Vidíme to v tom, jak žil.
Uzdravoval lidi z nemocí, odpouštěl jim hříchy,
vedl je zpět k Bohu a slíbil jim místo
v Božím věčném království.
Sám sebe nabídl jako oběť za hřích místo lidí
a pak vstal opět z mrtvých a tím porazil smrt.
Ježíš řekl: „Nikdo mi můj život nebere,
ale já jej dávám sám od sebe.“
Ježíšův život nenaplnil jen slova proroků,
ale potvrdil i pravdu Božího svatého slova.
Proroci říkali: „Hospodinovo slovo je přímé.
Tvé slovo, Hospodine, je věčné.“
Ježíš sám řekl: „Nebe a země pominou,
ale má slova nepominou.“
Ježíš přišel, aby nám dal život ve vší jeho plnosti.
Když ale člověk neuposlechl Boha v zahradě Eden,
rozhodl se jít svou vlastní cestou
a jeho činy ho oddělily od Stvořitele.
Písmo svaté říká, že všichni lidé zhřešili
a že důsledkem hříchu je smrt.
Znamená to duchovní smrt, věčné oddělení od Boha.
Ovšem stejně, jako Bůh poskytl berana,
který zemřel místo Abrahamova syna,
poslal i Mesiáše Ježíše, aby zemřel místo nás.
Jeho život, smrt a vzkříšení
obnovily vztah mezi Bohem a lidmi,
kteří se na něj spoléhají.
Lidem, kteří následují Ježíše, Bůh odpustil hříchy
a zachránil je před věčným trestem.
Mohou si být jisti tím, že s ním budou žít navěky v ráji.
Tento život a osvobození od viny a moci hříchu
nabízí Ježíš všem lidem i dnes.
Neznamená to řídit se náboženskými zásadami,
ale rozhodnout se věřit v Ježíše, který říká:
„Stojím přede dveřmi a tluču;
zaslechne-li kdo můj hlas a otevře mi,
vejdu k němu.“
Znamená to obrá*** se k Bohu a požádat Ježíše,
aby přišel do našeho života, odpustil nám hříchy
a změnil nás v takové lidi, jaké nás chce mít.
Nestačí jen intelektuálně souhlasit s tím, co říká,
nebo prožít nějaký emocionální zážitek.
Ježíše přijímáme díky Boží milosti vírou,
rozhodnutím svojí vůle.
Když jsou lidé připraveni stát se následovníky Mesiáše Ježíše,
mohou k němu mluvit v prosté modlitbě.
Je možné, že jste v tuto chvíli připraveni otevřít svůj život Bohu.
Pokud ano,...
...můžete mu tiše ve svém srdci říci tuto modlitbu:
Pane Ježíši, potřebuji tě.
Děkuji ti, že jsi na kříži zemřel za mé hříchy.
Vyznávám ti své hříchy a lituji jich.
Otevírám ti dveře svého života
a přijímám tě jako svého Spasitele a Pána.
Děkuji ti, že jsi mi odpustil hříchy a dáváš mi věčný život.
Změň mě, abych byl takovým člověkem, jakého mě chceš mít.
Chci být jedním z lidí, kteří tě následují.
Amen.
Ježíš o těch, kdo ho následují, řekl:
„Moje ovce slyší můj hlas,
já je znám, jdou za mnou.“
Aby mohli prožívat tento plný život, který Ježíš slibuje,
mluví jeho následovníci s Bohem každý den v modlitbě
a čtou nebo poslouchají jeho slovo.
Říkají o Ježíši jiným lidem
a pravidelně se setkávají s dalšími, kteří ho milují a následují ho.
Nezapomínejte na jeho úžasné zaslíbení:
„Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi.
A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku.“