Tip:
Highlight text to annotate it
X
Okolo roku 1900, celá fyzika, a hlavně Einstein, měli problém: nemohli
přijít na to, jak by se cokoliv mohlo hýbat... Ale než si začnete stěžovat, že přeháním,
mrkněte na tuto kočku! Jasně vidíte, že se vzdaluje od Einsteina
konstantní rychlostí... Při troše klouzavého zaměňování to najednou ale vypadá, jako by
se pohyboval Einstein. To je ten "zastaralý" princip relativity, takže ho samozřejmě
učíme ve školách... Hlavní tady je, že záměny mění relativní věci,
jako umístění a rychlost, a ne absolutní, jako je vzdálenost Einsteina a
kočky.
K tomu problému: předtím, než se Einstein vůbec narodil, fyzikové ukázali, že rychlost
světla je jedna z těch absolutních věcí, které se nezmění záměnou, takže jakoukoli záměnu
uděláme, musíme světlu nechat stejnou rychlost. Pak je ale zřejmé, že nemůžeme
udělat naše klouzavé zaměňování vůbec, takže nemůžeme vysvětlit, jak se může hýbat
cokoliv jiného, než světlo!
OK, přeřekl jsem se... Je tu jedno řešení - vydíte ho? Předpokládali jsme, že naše
záměna musí nechat každý sled času, no, stejný. Ale žádný fyzikální
zákon neříká, že čas je absolutní věc, která by se nedala změnit záměnou. Takže
když budeme prostě točit se sledy času když s nimi kloužeme, můžeme nechat
rychlost času stejnou a taky vysvětlit, jak se můžou věci hýbat.
Samozřejmě, Einstein nepřišel na tento "speciální princip relativity" v roce 1905 -
to už udělal chlápek jménem Lorentz 10 let před tím. Ale Lorentz si myslel, že
tato rotace času je jen matematický trik... A chtělo to Einsteina, aby vystoupil a,
hádáte správně, navrhl, že tato rotace času je skutečná, že čas opravdu je relativní a že
tudíž se současné události pro jednoho pozorovatele nejsou současné
pro dalšího, který se pohybuje. Tomu se říká změna pohledu.