Tip:
Highlight text to annotate it
X
>> CYNTHIA: Ahoj, jmenuji se Cynthia. Pracuji v oddělení pro rozvoj strategických partnerství
ve společnosti Google. >> ERIC: Ahoj, já jsem Eric. Jsem systémový administrátor
v společnosti Google. >> SCOTTIE: Já jsem Scottie. Pracuji u Google.
Vyrůstal jsem na předměstí Chicaga. >> RANDY: Moje jméno je Randy Reyes. Vyrostl jsem
tady v okolí San Franciska. A v současné době pracuji v Google.
>> SHAUN: Pamatuji si na dobu kdy jsem byl mladší. Mám čtyři bratry a ono není
lehké být gay když máte čtyři bratry protože je v domě tolik kluků.
Vzpomínám si, když jsem byl mladší, jak jednou sedím v mém pokoji, jak ležím na posteli a jak mě
svírá pocit strachu protože vím, že jednou to musím říct rodičům a
dalším lidem. Jen to pomyšlení mě dokázalo pořádně vyděsit.
>> MICHAEL: Když jsem vyrůstal tak se u našeho jídelního stolu běžně mluvilo o tom, že všichni gayové
by měli umřít na AIDS a že homosexuálové jsou horší než, však víte, normální lidi. To vedlo
k tomu, že jsem se doma necítil moc bezpečně. A současně jsem se necítil moc bezpečně
ani ve škole. >> ERIC: Pak jsem začal chodit na druhý stupeň základní školy a potom
na střední školu, a tam to byla škola plná sportovců. A já jsem neznal nikoho kdo by byl gay. Byl jsem
typický počítačový šprt a všichni si mě kvůli tomu dobírali, ani ne tak kvůli tomu že jsem gay.
>> MARCO: Byly dny kdy jsem předstíral, že je nemocný jen proto, že jsem se bál
jít do školy.
>> TAMMY: Jsem transsexuální žena. Vyrostla jsem
na kanadském venkově v opravdu konzervativním prostředí, v docela konzervativní rodině.
Chodila jsem do dost konzervativní školy a když jsem vyrůstala, tak to bylo všechno o přizpůsobení se,
o zapadnutí mezi ostatní a chování se tak jak se ode mě očekávalo. Vůbec jsem neměla čas přemýšlet o
věcech jako moje sexuální identita nebo sexuální orientace, až dokud jsem nevyrostla. Na střední škole to
bylo o tom jak zapadnout. >> WEI: Šel jsem na maturitní ples, samozřejmě
s dívkou - vlastně se dvěma. Je to celkem komplikované. A vzpomínám si, poté co jsem je
zavezl domů, když jsem odjížděl, musel jsem zastavit na krajnici. A začal jsem brečet.
Jen jsem přemýšlel o tom jak je to všechno zpackané a snažíl jsem se rozhodnout co udělám
se svým životem. >> MARK: Nevěděl jsem, co mám dělat nebo na koho se
obrá***. A bál jsem se, že mi někdo může ublížit. A byl jsem v takové depresi, že jsem dokonce
uvažoval o tom, že si něco udělám. >> ANDREW: Sedíte ve svém vlastním domě, je to na
malém městě. A nemůžete - cítíte tu tíhu jako byste se nikdy neměli dostat ven, jako byste
nikdy neměli nikam vyjít. A to opravdu vyčerpává. A máte pocit, že není žádná ***ěje,
že neexistuje nikdo kdo by vám někdy porozuměl. Jsem softwarový inženýr a nyní pracuji v Google.
Já - jen vám chci zkrátka říct, že věci se strašně lepší.
>> JOHN: Pro mě se všechno zlepšilo když jsem se dostal na vysokou školu. Tam jsem potkal mnoho,
nových lidí. A někteří z nich, jak jsem pak zjistil, byli lesbičky a gayové, a byli docela šťastní a v pohodě. A
taky - spousty z nich byli docela úspěšní. >> NICK: I v době kdy mě moje rodina nemohla podporovat
protože nevěděli, že jsem gay, nebo jsem jim to neřekl, a i poté
co jsem vyšel s pravdou ven ale všechno bylo stále ještě trochu čerstvé, věděl jsem, že se
můžu opravdu spolehnout na své kamarády. A tehdy se mi stali mou rodinou.
>> LAURENCE: V mém případě se věci začali opravdu měnit v posledních dvou letech střední školy,
když jsme si mohli, víte, zvolit předměty, které jsme chtěli studovat a rozhodnout si jak
trávit volný čas, a tehdy jsem mohl začít opravdu poznávat město a
taky sám sebe. >> MICHAEL: Když jsem odešel studovat na univerzitu,
byl jsem už schopen říct, kdo jsem. Neměl jsem žádný vymyšlený příběh. Opravdu jsem cítil, že můžu být
sám sebou a vyjádřit své pocity. >> SCOTTIE: A jak tak pomalu vyrůstáte
a dokončíte střední školu, přestanete být pod vlivem těch co by vás mohli šikanovat.
Máte pak kontrolu *** svým vlastním životem.
>> TAMMY: Všechno se zlepšilo když jsem vyšla s pravdou ven, když jsem byla schopná říct svým přátelům a rodině, že
jsem to stále já, ale že nejsem přesně to, co si mysleli. Když jsem byla schopna říct: "Jsem transgender."
>> SHAUN: Věc se má tak, že ono se to všechno nezplepší jen jednou a naráz. Není to
tak, že jednoho dne se probudíte a řeknete si, "Pane Bože, to se to ale zlepšilo." Věci se lepší a
lepší znovu a znovu a opravdu po malých krůčcích. Život se zlepšil, když jsem si poprvé
řekl, "Tak dobře, připouštím. Jsem gay." Tak to byl obrovský pokrok. Život se zlepšil,
když jsem to poprvé řekl kamarádovi a najednou to věděl někdo jiný než já. Život se zlepšil,
když jsem se postavil před bratra, ale byla to ta nejtěžší věc na světě říct mu to
a připustit to. Nemohl jsem ani dopovědět celou větu. A začal jsem brečet a on
mě objal. A pak se mi skoro začal smát. Byla to vlastně fakt nepříjemná situace.
Ale on se skoro smál a jen řekl: "Jo, to je v pořádku." A pak mě objal.
>> RANDY: Kdybych mohl sám sobě říct, když mi bylo 14 let, co bych býval chtěl slyšet od
někoho staršího, tak by to bylo, že se věci zlepší a že si to zlepšení zasloužím. A taky
vynikající vzdělání. A někdo mě bude mít rád. Někdo mě bude milovat.
>> MARK: Já bych řekl, "Nezajímej se moc o nálepky na škatulkách, o přesné definice,
o zjišťování toho co přesně jsi, kdo přesně jsi a nebo kdo můžeš být."
>> CYNTHIA: Tehdy na základní a střední škole, víte, já si myslela, že to je snad jen
mezi mnou a, víte, několika dalšími lidmi, které jsem znala. Vůbec jsem si neuvědomila, že existují
všechny ty organizace, víte, centra pro podporu gayů a lesbiček a mládeže. A pomohlo by
kdybych to bývala věděla. A možná bych bývala kontaktovala tyhle organizace a uvědomila si,
že, víte, existují i jiné způsoby jak řešit rodinné problémy, zejména v asijských
komunitách. >> JOHN: No, když jsem byl sotva teenager,
kdyby mi někdo řekl, že za 10 let budu žít v Kaliforni nebo že budu
mít přítele, obě tyhle věci by se zdály stejně zvláštní a stejně nemožné.
Takže pravda je, že i když si myslíte, že víte všechno, co se
stane ve vašem životě a že jste schopni předvídat všechny ty strašné, smutné a depresivní
věci, ve skutečnosti opravdu nikdy nevíte jak rychle se věci můžou
zlepšit. >> JOEY: Není kam jít, jenom nahoru. Tohle
je dočasné. A to co zažíváte ve škole nebo čím právě
procházíte v životě je něco čím prochází i spousty dalších lidí. A rozhodně by bylo hloupé
nepřenést se přes to. Bylo by opravdu smutné přemýšlet o ukončení života právě teď
protože je tak strašně brzy a v životě nás toho čeká o tolik víc.
>> MARK: Takže pokud si myslíš, že když si něco uděláš, že je to
dobrý způsob jak se zbavit bolesti, nedělej to. Jen pomysli na to až budeš trochu
starší, možná ne 40, ale 25 let. A představ si, že se vracíš zpátky a říkáš sám sobě, že všechno
je v pořádku, protože ono to v pořádku je. >> SHAUN: Ať už v osobním životě, mezi
přáteli, nebo v práci, život se stále zlepšuje, a opravdu rychle. Zůstaň tady a uvidíš.
>> JOEY: Jenom to nedělej. Nevím, co jiného na to říct. Je to jen - všechno bude
o tolik lepší, když vydržíš. >> MARK: Život bude mnohem, mnohem lepší.
>> CYNTHIA: Opravdu se to zlepší. >> NICK: A bude to ještě lepší.
>> JOHN: Jestli tady nezůstaneš aspoň rok nebo aspoň pár měsíců, cokoliv,
může se stát, že nepotkáš svého nejlepšího kamaráda či kamarádku, že nepotkáš
svého partnera a nestrávíte spolu zbytek svého života. Takže jen vydrž a ono to příjde.