Tip:
Highlight text to annotate it
X
25.000 www.titulky.com
LÉTO S MONIKOU
Scénář:
V hlavních rolích:
Režie:
Titulky toma.baza@seznam.cz korekce © faced 2005
Nemáš sirky? Nemůžu najít svoje.
Jaro je tady, všimnul sis? Na práci je příliš krásně.
Zdrhneme a budeme cestovat po světě? Co ty na to?
Dobře.
Pracuješ u Fosberga, že jo? Nic moc, co?
- Viděls to zelinářství, kde pracuju? - Je tam zima, že jo?
V zimě jsem si myslela, že mi umrzne prdel.
Viděl jsi Píseň lásky v Garbiu?
Nechtěla bys...
... jít na to s tebou? To by bylo hezké.
Co dneska večer?
Už musím jít. Uvidíme se v sedm před kinem.
Jaro je ve vzduchu.
To jo.
Kde je ten zatracenej kluk?
Zase zdrhnul, ale já ho naučím.
Řekni mu, že chci ty faktury.
Už je půl čtvrté.
Řekl jsem zákazníkovi, že ty hrnky dostane ve tři.
Ten kluk se nikdy nepředře a teď si zmizel.
Zbav se ho, Johane, tohle není žádné vězení.
A řekni mu, ať ze skladu přinese třiapadesátky.
Tedy jestli tam ještě nějaké jsou.
Pár jich muselo zbýt, tedy pokud je nebral bez zápisu do knihy.
Kde jsi sakra byl?
Co si myslíš, Lunde, jen tak si zmizet?
Přines ze skladu všechny třiapadesátky.
Už tam žádné nejsou, říkal jsem vám to.
Žádné? Stokrát jsem ti to říkal: Piš to do knihy!
Žádné výmluvy. Přines dva tucty osmadvacítek.
- Co ta druhá objednávka? - Už ji může doručit.
Vždycky se kolem mě proplíží.
Co ty faktury? Nedal si Lund přestávku na kafe?
Očividně. Donesu je sám.
- Nějaké osmadvacítky? - Posledních deset tuctů.
Pořád to po tobě musím kontrolovat, jako s těmi třiapadesátkami.
- Zase něco rozbil? - Vyklouzly mi.
Co ty faktury? Kolikrát ti je musím připomínat?
Přinesu je sám.
Jaké faktury?
Prázdné, samozřejmě. Je čas na měsíční vyúčtování.
Odvez tuhle dodávku, bleskově!
Zapouštíš tu kořeny, ty zatracenej pytle brambor?
Není nádherná?
Někteří lidi mají dobrý život. Hezký dům, každý je na ně milý,
jezdí v nových autech do klubů a tancují a všechno tohle.
Podívej na tu krásnou halenku ve výloze.
Ano, je hezká.
Obejmi mě, aby mi nebyla zima.
Teď mě můžeš políbit, Harry.
Jsme do sebe blázni, že jo?
Jsem do tebe blázen.
To jsi jediná.
Je mi zima. Déle už tu nemůžeme sedět.
Než půjdeme, ještě jednou mě obejmi.
Nezlobíš se na mě, Moniko, že ne?
Myslím, že jsi milý.
- Opravdu? - Jasně. Pojď.
Musíš nejdřív domů?
Ne, ale mám na sobě pracovní šaty.
Myslel jsem, že bychom se u mě mohli najíst.
Můj otec je v jachtařském klubu.
Večeří tam s pár lidmi z klubu, než začne výroční schůze.
Tak jsem si myslel, že bychom mohli...
Jsi sladký. Bude to milé, skoro jako kdybychom byli manželé.
Jsi jiný než ostatní, jsi skoro jako ti ve filmu.
Jaký nádherný byt.
Kdyby u nás bylo taky tak hezky, ale kluci všechno zničí.
Kdo to je?
Maminka. Byla stále nemocná a zemřela, když mi bylo osm.
Můj chudáček Harry.
Posaď se, uvařím kafe.
Malý dárek pro tebe.
Jsou nádherné. Díky, Harry.
Sáhni si, jak jsou ty punčochy hladké.
- Tvoje noha je taky hladká. - Teď je to tvoje noha.
- Nechám si ji tady. - Nech si mě tu celou. Nechci pryč.
Nenechám tě jít.
Táta!
Zase mu není dobře.
Je vidět, co jsme dělali?
Ne, a bez brýlí moc nevidí.
Ty musíš být Monika.
- Doufám, že nepřekážíme. - Vůbec ne.
- Není ti dobře? - Ano, musel jsem odejít.
Můj žaludek, jako vždy.
Nevydržím to. Raději zase brzy půjdu do nemocnice.
Nevšímejte si mě, slečno, to je moje trápení.
To nic, tak to na světě chodí.
Na chvilku si půjdu sednout do kuchyně.
Radši půjdeme pryč, aby si mohl jít lehnout.
Doprovodím tě domů.
Podívejme, ta tlustá Monika má zase nového amanta.
Zmlkni, nebo řeknu správci, kdo ukradnul jeho kolo.
To bys přeci starému kámošovi neudělala, že jo, Moniko?
Nechám tě jít s tím tvým amantem.
Lelle je otrava.
Řekni těm svým spratkům, aby nám nekopali do dveří, když jdou kolem.
A ty řekni svýmu muži, aby nás celou noc nebudil tím svým chrápáním.
Podej mi toho špačka, co je v kapse kabátu.
- Co mi dáš? - Jsou tam bonbóny, rozdělte si je.
Mami, podej mi sirky.
Nepobíhej tu v noční košili.
Špinavá Monika!
Stojí za hřích.
- Myslela jsem, že už jsi v důchodu. - Potřebuju nějaké peníze.
Nesnáším tyhle chlapy. Proč nejdou domů a neosahávají svoje ženy?
Možná je to nevzrušuje.
- Mám toho všeho dost. - Pojď večer někam vyrazit.
Nic nebude. Mám vážnou známost.
Ty taky? Dokonce i Pyret se zasnoubila, slyšelas to?
Šéf!
Řekl jsem vedoucímu, že si může koupit láhev na můj účet.
Dělej, než zavřou.
Podívej se na nové zboží a vyber všechno zkažené.
Pomůžu ti to dát nahoru.
Nechceš se mnou vyrazit koncem týdne?
Ne, skončila jsem to s tebou, tak!
Dobře, zůstaň si tu, vem tě čert!
Dodák.
- Nepůjdeš už? - Nemám čas.
Jeden rychlý, než půjdeš dovnitř.
Co to?
Zapomněla jsi? Před 25 lety jsme se poprvé setkali.
Já jsem na to docela zapomněla, ale ty sis vzpomněl.
Tak jsem přinesl dort a láhev.
Z dortu budou mít děti radost.
Nenecháte člověka v klidu číst.
Sežeň svíčky a uděláme si Vánoce.
Jako o Vánocích. Mám flašku... Máme nakládačky?
- Nekopej do mých nových bot! - Uklízej si je!
Opilý, jako vždy.
Já tě naučím, ty spratku!
Nebreč. Nechtěl jsem, ale rozzlobí mě, když slyším...
Už se o mě nemusíš starat. Dál tady nezůstanu.
Je uražená.
Blázne starej!
Můj táta je blázen.
- Co udělal? - Bil mě. Říkám ti, je to blázen.
Volala jsem k Forsbergovi, ale tys tam nebyl.
- Vzal jsem tátu do nemocnice. - To můžu zůstat u tebe.
Ne, teta přijede pomoct, má klíče.
Domů se nevrátím.
Počkej tady, obhlídnu situaci.
- Půjdu taky. - Počkej v hale.
Jo, je tady.
Slíbil jsem kamarádovi, že mu půjčím ***ák. Jede stanovat.
- Ale na to je ještě příliš zima. - Slíbil jsem mu to.
Dobře, nic mi do toho není.
Rodiče by neměli dovolit svým dětem stanovat dokud není teplo.
- Odcházím. - Nebuď tam příliš dlouho.
- Možná se nevrátím, než půjdeš. - Mám tu dost práce až do půlnoci.
To je tátův člun. Můžeme v něm bydlet.
Trochu smrdí od barvy.
Jsem promočená, bude mi zima, když si sundám kabát.
***ák je teplý.
Nechci si zmuchlat sukni.
Sundej si kalhoty nebo si pomačkáš puky.
Máš hezké dlouhé nohy.
Co je?
Zaspal jsem. V práci bude peklo.
Minulý týden jsem se na práci vykašlala. Nechoď tam dneska.
Vrátím se brzo, po páté. Přinesu něco k jídlu.
Nemáš peníze? Jsem švorc.
- Je to dost? - Je.
Dávej na sebe pozor.
- Kolikpak máme hodin? - Promiňte, zaspal jsem.
Právě, když máme tolik práce. To je nezodpovědnost.
- Mám doručit tohle? - Ne, urychleně zabal támhleto.
Jde sem starej.
Teď to schytáš. Ví, že jsi přišel pozdě.
Jak milé, že jsi nakonec přišel.
Otec je nemocný a já jsem neslyšel budík.
Tahá se s tou děvkou ze zelinářství.
- Starej se o sebe! - Dej si pozor na pusu!
Ten kluk je nemožný.
Nepoužívej tenhle tón, Lunde. Stěžují si na tebe.
Dělám co můžu, ale vždycky to odnesu. Nejraději bych tu skončil.
Můžeš dát týdenní výpověď.
Ne, necháme ho jít hned. Napište mu zápočtový list.
Nemá nárok na týdenní plat, ale proplatíme mu dovolenou.
Dělej.
Balte vy, já odcházím.
Ale máme tolik práce. Nemůžu pracovat přesčas.
Johane, mám trochu...
Teď můžeme jít, kam chceme.
Pamatuješ, jak jsi mluvila o cestování? Teď se můžeme na všechny vykašlat.
Zabila bych všechny, co by nás chtěli zadržet a rozkazovat nám.
Ať se dřou, co je nám do toho.
Pojeďme hned!
Zaspal jsem.
- Nezaspal jsem. - Uvařila jsem kafe.
Rozdělala jsi oheň? Jsi šikovná.
U Forsberga se teď dřou.
A v zelinářství tahají bedny.
Vzbouřili jsme se proti nim, i proti všem ostatním.
Pamatuješ na ten příběh co jsme četli včera? Milenka pod zákonem.
Neumím tancovat.
To nevadí, jsi z nich nejšikovnější.
Pojďme. Znám lepší molo.
Není to Lelle?
Jsi blázen. Pojď.
Víš, svým způsobem jsem byl vždycky osamělý.
Matka onemocněla, když mi bylo pět. Když mi bylo osm, zemřela.
Otce to vzalo, stal se velmi mlčenlivým.
Každý večer jsme jedli doma, on a já, bez jediného slova.
Jenom jsme seděli.
Nikdy jsem nebyla sama doma. Kluci jsou hluční, rozbíjejí věci.
Táta chodí domu opilý, křičí a někdy nás bije.
Ale taky je zábavný.
Nebyla jsi na tom líp než já.
Moniko, chtěl bych doma studovat.
Když vydržím, můžu se stát inženýrem. Vždycky jsem chtěl být inženýr.
Vloni jsem opravil motor u člunu, táta to neuměl.
Až budeš inženýr, mohli bychom se vzít, nebylo to pěkné?
Myslím, že budu mít dítě.
Tak to musíme jet domů, musím začít pracovat. Potřebuješ pořádné jídlo.
Ne, nevrátím se. Chci prožít tohle léto takové, jaké je.
Harry, jsi ten nejmilejší člověk, kterého znám.
Ty a já dokážeme v životě něco pořádného.
Budeme se mít rádi.
Budu studovat a pracovat, takže se budeme moci vzít,
žít v hezkém bytě a mít pěkné věci, my dva a děti.
A když přijdeš domů, bude večeře na stole.
A v neděli budeme chodit s dětmi na procházku.
Já nebudu muset pracovat, ale budu doma a vždycky budu mít hezké šaty.
Budeme mít všechno společné, budeme držet spolu.
Jenom ty a já.
Hoří nám člun! Někdo tam je.
Moniko, náš *** se stěhuje.
Sem první sklenka! A teď druhá sklenka!
Houby smažené, vařené, v polívce. Houby všude, kam se podíváš.
Náš malý Harry nebude děťátko, bude to houba.
Musíme něco vymyslet.
- Možná bychom měli jet domů. - Nechci.
Ale potřebuješ pořádné jídlo.
Pamatuješ se na tu zahradu, co jsme viděli před pár dny?
Jablka jsou lepší než houby. Mají tam taky brambory.
A co když nás chytí?
Nikdo mě neviděl, když jsem šlohla to mlíko. A ty ses tak bál.
Musíš jíst, ale...
Pojedu tam sama, jestli máš strach.
- Nemůžeš jet sama. - Tak jeď taky.
- Není dost tma. - Nikdo tam teď nebude.
Je sobota, o víkendech jezdí lidi na chaty.
Aspoň si to tam můžem prohlédnout.
Samozřejmě, můžeme si to tam prohlédnout.
To nepůjde tak lehce, holčičko. Koukneme se na tebe.
Myslela jsem, že to byla krysa.
Lekla jsem se tak, až jsem upustila bandasku s mlékem.
Nejlepší bude, když se o tebe postará policie.
Jak se jmenuješ?
Už je na cestě. Autem tu bude během 10 minut.
Budeš spát ve vězení. Možná to nebude poprvé.
Jez.
Tohle ti nevoní?
Potom všem potřebuju pivo, abych se uklidnil.
Proč jsi mi nepomohl?
Nic jsem nevěděl, kde jsi a tak.
Mělo ti dojít, že mě chytili.
Měla jsi zůstat ve člunu. Myslel jsem, že jsi šla pro jablka.
Kdybych zůstala ve člunu, neměli bychom teď maso.
Potřebuju pořádné jídlo. Když se o to nepostaráš ty, udělám to sama.
Myslím, že jsem si vyvrkla kotník!
Ukaž.
Asi to není vážný.
Mám všeho dost! Jsem těhotná, nemám šaty, nic.
To se zlepší.
Musíme všechno urovnat a vzít se. Budu pracovat pro nás tři.
Nechci se vrá***!
Ale brzy bude příliš zima na to, abychom tu mohli zůstat.
Nic nechci! Nechci! Nechci!
Proč někteří lidé mají pořád štěstí, zatímco jiní nikdy?
Máme jeden druhého, ne?
Nezbyl žádný čaj?
Ne, ani líh do vařiče. Musíme počkat, dokud se nevrátíme.
Každopádně jsme měli krásné léto. Ale ode dneška bude všechno jinak.
Těšíš se, až se vrátíme do města?
Neviděli jsme žádný film od "Vysněné dívky".
Sami jsme žili ve snu.
Harry, jsme zase doma.
Ukážeme jim, že to zvládneme.
Teď mám něco, pro co mohu pracovat, Moniko.
Můj bratr byl šest měsíců v nemocnici. Teď je v sanatoriu.
Sol hlídá děti a... víte...
Slečna Erikssonová je v jiném stavu a chtějí se vzít.
Kolik je jim let?
Harrymu je devatenáct a jí sedmnáct.
No, to je velmi mladá.
Ano, nebýt dítěte, ale mysleli jsme si...
Pokud není plnoletá, potřebují získat povolení od soudu.
Máme ho. Tady jsou dokumenty.
Doufáme, že hned po ohláškách se budou moci vzít.
Chápu. Musíme vyplnit několik formulářů.
Čekám, že to budou dvojčata. Zavolají ti, až bude po tom.
Je všechno v pořádku? Je v pořádku?
Byl to jen vítr, nakonec?
Je to holčička a všechno probíhalo dobře.
Teď běž a vrať se střízlivý zítra ráno.
Vezmi si nejhezčí šaty a kup květiny. Karafiáty.
- Rudé? - Ne, zelené, ve vašem věku.
Jaké krásné květiny.
Nevadí ti, že to je holka?
Samozřejmě, že ne.
Nemáme malého Harryho.
Budeme jí říkat Monika.
Myslím, že June je mnohem hezčí.
June Monika.
Nechceš se na ni podívat?
Moje holčička teď musí spát.
Nedokážeš ji utišit?
- Zkus, jestli to dokážeš líp. - Ne, brzo usne.
"Podle Pythagora se čtverec *** přeponou
rovná součtu čtverců *** oběma odvěsnami."
"Je moudré naučit se tuto větu srdcem."
Moniko, probuď se, je půl osmé.
- No a? Proč mě budíš? - Teta je na cestě.
Nesnáším ji. Pořád ten pořádek.
Ale byl to tvůj nápad.
Samozřejmě, je od ní milé, že pohlídá dítě, zatímco jsi pryč.
Vezmi si to. Zvládneš to?
Není to moc, ale vrátíš se v pátek, že jo?
Je to v plánu. Možná trochu ušetřím z denních diet.
Proč pořád máme tak málo peněz?
Moniko, počkej, až dostuduju.
A co teď? Nemůžeme si dovolit jít do kina. Žijeme jako prasata.
Až se vrátím, mohli bychom jít.
No a nemám co na sebe, tak je to.
Dělám, co můžu!
Ale nezapomeň zaplatit nájem, říkal, že dneska je poslední den.
Potřebuju nový kabát.
Ty si cestuješ a já musím trčet doma.
Měj se hezky, co budeš mít June z ruky.
Nezapomeň, že si teta myslí, že opět pracuješ.
Dobrý nápad, ne? Zbláznila bych se, být ve dne v noci s dítětem.
Zvládnu to, i když jsou to celé věky, kdy moje děti byly tak malé.
Musíme si pomáhat. Od firmy bylo hezké, že ti dali tu práci.
- Dej na sebe pozor. - Ty taky.
Příští stanice Stockholm střed.
- Skoro doma. - Tu práci jsme zvládli docela rychle.
Nechápu, jak jsme dokázali namontovat tam všechny ty věci.
- Unaven, chlapče? - Vůbec.
Na práci je třeba si zvyknout. Jsi s námi teprve potřetí.
Lund je dobrý pracant. Požádej šéfa, aby zůstal v naší partě.
Pamatujete toho posledního kluka, toho lenocha? Pořád žebral cigarety.
Skvěle, Lunde. Zapadl jsi dobře, všichni tě máme rádi.
Zase to stejné vzrušení, když opět vidím město.
Když si pospíšíš, můžeš ještě skočit do postele ke staré
a trochu si užít, než půjde do práce.
Co řekne, když přijdu domů o den dřív, než jsme čekali?
Musel jsi tvrdě pracovat, aby ses dostal domů. Stýskalo se ti po mně?
Byla by mnohem více překvapená, když by s ní v posteli byl někdo další.
Říkej si, co chceš, pořád mě vzrušuje vidět město.
Dělej si, co chceš. Děláš to už dlouho.
S tebou se nedá mluvit.
Dobře, no a?
Měli bychom se rozvést. Takhle nemůžeme pokračovat.
Myslíš si, že to je moje vina, ale není.
Nezáleží na tom, čí je to vina.
Pořád studuješ a zabýváš se svými věcmi.
Pro nás dva a pro holčičku.
Pořád jen šetřit, šetřit, vůbec nic si nemůžeme dovolit.
Kupuješ si věci.
Za peníze na nájem. Musím mít něco na sebe, ne?
Každou chvíli nás můžou vystěhovat, ale teď už je to jedno.
Přestaň! Nesnesu ty tvoje výčitky už ani minutu!
Ale na nájem mám vydělávat, co?
Nebylo by to tak, kdybys mě nenutil do rodiny.
Jsem úplně hotová, chci spát. Promluvíme si zítra.
Kromě toho jsem zošklivěla.
Nevím, proč se to s námi stalo.
Nikdy ses o mě nestaral, jenom o své vlastní věci.
Nechci se tu pohřbít zaživa, chci se bavit, dokud jsem mladá.
Ale dělal jsem všechno pro to, abychom se měli líp.
Tím to je.
Kolik si jich měla, zatímco jsem vydělával peníze pro tvou zábavu?
Jsi sprostý!
Jaká jsi ty, když ti nebylo hanba jít do postele s tím idiotem Lellem?
Zamilovala jsem se.
Nebij mě!
Spousta krámů. Pět korun za všechno.
Buďte ráda, že to odvezeme pryč.
Ale jenom za lampu zaplatil můj manžel 50 korun!
- 7,50. - Ani o halíř víc.
Díky, že ses o ni starala. Vezmu ji domů.
- Ale ty a otec se nemůžete... - Chci se o ni starat.
Dobře, je to tvoje dítě a její matka ji opustila.
10 korun a to je konečné. Berte nebo nechte být.
Tu lampu si nechám.