Tip:
Highlight text to annotate it
X
Nacházíme se v kostele Santa Maria del Carmine
uvnitř v kapli,
které se říká kaple Brancacci.
Je vymalovaná freskami a také tempa malbami
a nalevo ve vyšším patře se nachází malba od Masaccia
Jsou to vlastně dvě malby. Jedna je Vyhnání z ráje
a napravo vidíme mnohem větší malbu - Peníz daně.
A kaple je plná lidí, kteří jsou tady, aby viděli Masacciovo mistrovské dílo.
Masaccio tady namaloval několik výjevů ze života sv. Petra,
ale zbytek kaple byl z velké části vymalován jedním z jeho současníků, Masculinem.
Nicméně my jsme se sem přišli podívat na Masaccia.
Nejprve si povíme o obrazu Peníz daně
Je to velmi komplikovaný výjev. Jde o příběh z Nového zákona, který vypráví o Ježíši,
když byl konfrontován výběrčím daní pracujícího pro Řím.
Problém je, že Ježíš se vzdal veškerého světského majetku
a nemá čím zaplatit.
Takže Ježíš a apoštolové nemají peníze, kterými by zaplatili výběrčímu, kterého vidíme tady uprostřed
v oranžové barvě, k nám otočenému zády.
A v krátkých šatech, na rozdíl od ostatních postav, které jsou více zahalené.
Také Ježíš a apoštolové mají svatozář a my můžeme výběrčího identifikovat,
protože on žádnou svatozář nemá.
A dělá pohyby, jako by vyžadoval peníze.
Výběrčí daní stojí v hezkém postoji zvaném contrapposto.
Někteří historikové umění navrhují, že by mohli být namalováni podle římského sochařství.
To contrapposto by také mohlo pocházet od Donatella.
Určitě.
Kristus nasměřuje sv. Petra ke Galilejskému jezeru, aby získal peníze pro výběrčího z úst ryby.
Ježíš tedy vykoná zázrak, apoštolové jsou vskutku schopni zaplatit
výběrčímu daní, protože ty peníze se objeví v ústech ryby,
kterou vidíme, jak ji sv. Petra chytá daleko na levé straně
a pak na pravé straně vidíme sv. Petra, jak výběrčímu daní předává peníze.
Takže tu máme tři různé časové momenty.
Ježíš v Novém zákoně říká:
"Dávej Cézarovi, co je Cézarovo a Bohu, co je Boha."
Tímto způsobem říká, že Cézar razil tyto mince, tudíž mu je můžeme vrá***,
to není důležité. Co je důležité je duše.
Tady existuje opravdu specifický florentský kontext.
Florentská vláda právě vytvořila novou daň,
které se říkalo "Catasto", což byla daň z příjmu.
Myslím si, že tohle bylo Florenťany viděno jako myšlenka,
že Kristus přehlížel tento typ občanské odpovědnosti.
Velmi mě zajímá, jak je ten příběh komplikovaný
a jak ho dokázal Masaccio přesto jasně sdělit.
Naše oko se nejprve nepodívá na levou stranu výjevu,
kde bychom pravděpodobně začali, protože čteme zleva doprava.
Ale místo toho se podíváme doprostřed na Krista.
Veškerá pozornost apoštolů i výběrčího daní
je upřena na Krista. A tím pádem se naše oko na něj podívá také.
Kristus ukazuje na Petra, který zase, skoro nevěřícně, ukazuje ke Galilejskému jezeru.
Odkud že chceš, abych přinesl peníze?
A to pak samozřejmě přesune naše oko nalevo
k místu, kde opět vidíme Petra.
Petra rozeznáváme, i přestože je jeho tvář tak zkreslená.
Svlékl si červený oděv, nejspíš aby si ho nezašpinil či nenamočil, když si klekne.
Můžete ho vidět právě ve chvíli, kdy otevírá rybě ústa.
Moc se mi to líbí. Je to tak přesné.
Je to velmi hezké.
Masaccio také ten výjev nalevo odděluje,
takže my ho vidíme jako samostatnou scénu.
Protože umístil sv. Petra velmi hluboko do pozadí.
A opravdu tam pozadí je.
Toho bylo docíleno mnoha různými způsoby.
Je to díky hezké atmosférické perspektivě,
která nám umožňuje se vrá*** z hory na horu,
jak se nebe zesvětluje.
Masaccio tady vytvořil hlubokou iluzi prostoru.
Takže postavy jsou opravdu ve velmi uvěřitelné krajině.
Nejenom atmosférická perspektiva
ale napravo pracuje i lineární perspektiva.
Na budově napravo, která vypadá spíše anticky, můžeme vidět kolmice.
Ve skutečnosti jsem párkrát považoval za jediný důvod,
proč na té malbě vůbec nějaká budova je,
Masacciovo velké zaujetí lineární perspektivou.
Toto je jeden z prvních dochovaných příkladů užití lineární perspektivy v malbě.
Obraz Svaté Trojice máme jen asi o rok dříve.
Kristova hlava je tím mizejícím místem v jeho užití lineární perspektivy,
takže nejenže veškerá pozornost apoštolů je věnována Kristu,
ale vůbec celá struktura malby k tomu přitahuje naše oko.
Díváte se na Krista. Vypadá velmi klidně.
Sledujete jeho gesto směřující ke sv. Petru
a sv. Petr vypadá zneklidněný a otrávený.
Opravdu vypadá nabručeně, že?
A nevěřícně.
A pak si kolem nich všimnete kruhového shromáždění apoštolů
a začnete si všímat jejich reakcí.
Někteří vypadají jako by říkali: "Co se teď stane?"
Znepokojení.
Někteří z nich vypadají trochu klidněji.
Ale během toho všeho Kristus zůstává ústřední postavou a klidný,
když vykonává zázrak.
Opravdu to je jakýmsi rozhovorem.
Všechno je to o gestech, které vypráví příběh.
Opravdu ten příběh spouští. Bez pochyb.
Také se mi velmi líbí kontrast mezi některými apoštoly.
Například, měla si naprostou pravdu.
Petr vypadá naštvaně.
A není si jistý, zda by vlastně měl
Krista před výběrčím daní ochraňovat nebo ne.
Zatímco Jan, ten s blonďatými vlasy vedle něj, je takovou pasivní tváří.
Velmi klidný.
Tak klidný. Nemůžu si pomoct. Myslím si, že Masaccio umístil
tyto tváře dohromady, aby dosáhl
toho největšího kontrastu.
Myslím si, že o tom se nedá dohadovat.
Masaccio přemýšlí o každém možném způsobu,
jak může způsobit, aby tento obraz vypadal opravdově.
A já si myslím, že divákovi z 15. století prostor
vypadal velmi realisticky.
Využití světla a stínu opravdu oživuje Giottův úspěch
z minulého století. A dramaticky ho posouvá dopředu.
Podle mě elementy, které přidávají nejvíce realismu, jsou stíny vržené na zem.
Ano, ty jsou úžasné.
Jsou tak uvěřitelné. Chci říct, že opravdu získáváte pocit,
že ty postavy stojí v krajině. Světlo, které je zprava osvětluje,
míří mimochodem stejným směrem jako skutečné světlo v kapli.
Je tam nahoře napravo okno.
Hned *** oltářem.
Když ty stíny sledujete zpátky, když se podíváte na zem,
střídají se světlo s tmou,
to pomáhá vytvořit popředí a pozadí.
Musím říct, že mě opravdu ohromila reprezentace chodidel.
Mluvili jsme o dojmu masy a objemu v postavách.
Každá z těchto postav vypadá tak pevně zasazená.
Ach, jejich chodidla se mi velmi líbí.
Jsou tak uzemněná. Když se, například, podíváte
nalevo od výběrčího daní, uvidíte,
že levá strana jeho kotníku je ve stínu,
ale část jeho levého chodidla je ve světle.
Masaccio věnuje takovou opatrnou pozornost světlu a stínu.
A podívejte se na ty zkreslené svatozáře, které tam Masaccio umisťuje,
tak aby nebyly těmi plochými zlatými kruhy, které...
Jsou zkreslené tak jako Petrův obličej na levé části malby.
Správně, až na to, že svatozář není skutečná.
Takže v jistém smyslu bere tento symbol spirituality
a chová se k němu, jako by to byla pevná látka.
Jde o zvláštní moment v 15. století, kdy symbolické tradice reprezentace,
které byly předány ze středověku, příchází do kontaktu
s jakousi naturalistickou dovedností a zájmem o naturalismus.
Takže tady máme velmi zvláští vztahy.
Masaccio nám opravdu dává mistrovské dílo
iluzionismu, iluze prostoru a iluze objemu.
Pro mě jsou ty postavy zcela lidské ve způsobu,
jakým přemýšlím o postavách Donatella a San Michele.
Mají psychologickou hloubku.
Jaktože florentská kultura dovoluje
tento druh vyjádření zcela lidského?
A toto je jedno z velkých center humanismu, které se ohlíží za klasicismem,
a my to určitě vidíme v několika přímých cestách.
Ale víc než to. Povznesení lidské zkušenosti
je podle mě tím ústředním svévole, kterou tady Masaccio zaváděl.