Tip:
Highlight text to annotate it
X
Gibson: Dobrý den,
v tomto videu bych rád pojednal o přípravě na konkurz na kontrabas
do Symfonického orchestru YouTube 2010.
Jmenuji se Matthew Gibson, jsem kontrabasista
Londýnského symfonického orchestru
a mám pro vás pár užitečných rad,
které se vám budou hodit
k úspěšnému zvládnutí konkurzu.
Při hraní na konkurzu do jakéhokoliv orchestru
bude zkušební komise
hledět na čtyři různé aspekty
vaší hry.
Jsou to váš zvuk,
muzikalita a výraz,
přesnost intonace
a opravdu dobré, silné rytmické cítění.
Řekl bych, že všechny tyto čtyři aspekty
jsou stejně důležité.
Při přípravě částí orchestrálních skladeb,
které dobře neznáte,
byste si ze všeho nejdříve
měli danou skladu naposlouchat.
Kupte si CD nebo si nahrávku
stáhněte. Pokud možno si sežeňte noty
a seznamte se co nejvíce s kontextem
části, kterou budete hrát.
Potom se zamyslete,
jakou zvolíte rychlost
a podání.
U částí orchestrálních skladeb
často ostatní nástroje hrají ještě něco před tím,
co hrajete vy,
a zrovna tak ještě něco
pokračuje poté, co skončíte.
Nejdříve
se podíváme na třetí větu
Beethovenovy Páté symfonie.
Tato část se dělí na dvě sekce.
Máme tu úvodní sekci v allegru a potom tříčtvrťovou sekci.
Nezapomeňte ale, že pořád patří do stejné věty
a při konkurzu je podle mě důležité
hrát obě sekce ve stejném tempu.
Při určování tempa
bych se nejdříve podíval na tu tříčtvrťovou část
a promyslel si, jak tuto část zahraji.
Hodí se lehká hra, plná energie
a života.
Je zde samozřejmě jedna těžká doba na takt.
V celé skladbě je jedna těžká doba na takt.
Dobře si ale vyberte rychlost
aby osminky na konkurzu pořádně vyzněly.
Třeba...
[scat]
To by mohlo být vhodné tempo.
Takže ho nasadíme na to allegro
a začneme touto rychlostí první větu.
Úvodní allegro se hraje legátem,
začíná tahem nahoru
a je to pianissimo.
[hra na kontrabas]
Na konci prvního řádku,
je forzando,
ale moc bych ho nezdůrazňoval.
Mělo by to být takové nachýlení, spíš než tvrdý akcent.
U taktu před pauzou
dejte pozor, abyste jednotlivé tóny zahráli oddělenými tahy –
Fis na konci taktu
se tak stane součástí toho ritenuta,
které zrovna začíná.
Potom přicházejí na řadu opět plné čtvrtky.
[hra na kontrabas]
Někde máme po taktech s forzandy
diminuendo či subito diminuendo
(v taktu 43 jsou například forzanda
a v taktu 44 máme diminuendo).
V tomto taktu musíte opravdu hodně odlehčit
abyste už v dalším taktu byli zpátky na pianissimu.
Dál tu máme tu tříčtvrteční sekci,
a tu chceme udržet
ve stejném tempu, jako byla sekce předchozí.
Tu první čtvrtku bych rozhodně hrál
dlouhou, ne krátkou.
[scat]
Můžete se od ní jakoby odrazit do dalšího taktu.
V něm zahrajete crescendo
a potom dva tahy dolů ve třetím taktu,
abyste mohli frázovat po dvou taktech
pasáž, která přijde potom.
[hra na kontrabas]
Takže, na začátku této části
je podle mě potřeba dát nějaký tvar
těm čtvrtkám.
Můžete třeba frázovat po dvou taktech.
Poté se dostaneme k taktu
snažte se upbeaty prodlužovat,
ale pomlky jsou také důležitá věc.
Snažte se je mít také v tempu,
aby to opravdu sedělo.
V sekci B
začínáme na forte, potom diminuendo,
potom piano a nakonec sempre piu piano.
A snažte se opravdu soustředit
na odlehčení nástroje,
a hrát tak slaběji a slaběji
se zachováním tempa.
Takže další část
je Mozartova Pětatřicátá symfonie, čtvrtá věta.
To je celkem ošemetná pasáž,
čtvrtky jsou tu spojeny obloučky mezi takty pěkně piano.
Cvičil bych to nejdříve pomalu,
oddělenými tahy
metodou krátkých not ve dvou variantách
Předvedu vám, co tím myslím.
[hra na kontrabas]
To byla varianta na druhou krátkou
a teď varianta na první krátkou
[hra na kontrabas]
dále bych cvičil totéž, ale vázaně.
[hra na kontrabas]
A druhá varianta.
[hra na kontrabas]
Nakonec si to můžeme dát celé rovně.
Nejdřív odděleně
[hra na kontrabas]
a potom vázaně.
[hra na kontrabas]
A potom, pokud používáte metronom,
nastavte o jednu úroveň vyšší tempo
a celý proces v něm zopakujte
Stejně pokračujte v čím dál vyšších tempech.
K zahrání rychlých pasáží, jako je tato,
je dobré omezit zbytečné pohyby,
zejména v levé ruce.
Nezvedejte prsty moc vysoko *** hmatník.
Musí zůstat u strun.
Snažte se vyhnout zbytečným změnám polohy.
totéž platí o přechodech ze struny na strunu.
A hlavně udržujte prsty levé ruky uvolněné.
[hra na kontrabas]
Další zajímavá věc na této pasáži
je dynamika.
V taktu 134, což je pro nás první takt,
je vyznačeno piano.
O pět taktů dále je vyznačeno znovu.
A v taktu 147 je potom forte.
A to je vlastně víceméně všechno,
s výjimkou dvou forzand
v posledních čtyřech taktech.
Samozřejmě tomu přesto musíme dát nějaký tvar
a udělat z toho hudbu.
Nemůžeme to celou dobu hrát úplně placatě,
například od taktu 139...
[hra na kontrabas]
Ve třetím taktu
bych oddělil to první D
a další tři čtvrtky zahrál jedním tahem,
natáhl přes ně crescendo
do dalšího taktu a potom zase diminuendo
na A a Fis.
Když se dostaneme k taktu 152,
můžeme frázi zahrát crescendem,
a v další pokračovat diminuendem.
Potom zahrát crescendo do taktu 157 a nakonec
[scat]
každou frázi pořádně vykreslit.
Zahraji vám to.
[hra na kontrabas]
Ještě poslední tip.
Nervy.
Všichni jsme někdy nervózní.
Já sám jsem teď nervózní. Jsem úplně zpocený.
A pokud vám někdo tvrdí, že není nikdy nervózní,
je nejspíš zrovna také pěkně nervózní.
Ve skutečnosti si profesionální hudebníci
na nervozitu při vystoupení zvykají
a využívají ji jako pozitivní energii.
Já jsem se hodně brzy naučil
jednu věc, která zabírá:
Když mám před sebou něco,
z čeho jsem nervózní,
pět nebo deset minut předtím
provádím dechové cvičení:
pět sekund se nadechuji,
na dalších pět zadržím dech,
výdech se snažím roztáhnout také na pět sekund
a po výdechu pět sekund počkám.
To opakuji čtyřikrát, šestkrát nebo osmkrát.
Zjistil jsem, že to zpomalí tep,
když jste nervózní, a umožní vám to
mít situaci pod kontrolou
a snad si i užít to, co vás čeká.
Musím říct, že si hraní v orchestru
moc užívám.
Hudba, kterou hrajeme, je úžasně různorodá
a záživná.
Za 20 let jsem se tu ani chvilku nenudil.
Takže se snažte, jak umíte, a možná vyberou právě vás.
Hodně štěstí.