Tip:
Highlight text to annotate it
X
Myslel jsem si, že bych vám řekl něco málo o čem rád píšu.
Rád se do svých témat ponořím.
Zkrátka se do nich vnořím a stanu se takovým lidským pokusným králíkem.
Vidím svůj život jako řadu experimentů.
Pracuju pro časopis Esquire a před pár lety
jsem do něj napsal článek nazvaný "Můj život za využití subdodavatelů",
kdy jsem si najal skupinu lidí v Bangaloru v Indii,
aby za mě žili můj život.
Odpovídali na mé emaily.
Odpovídali na mé telefonáty.
Hádali se místo mě s mou manželkou, četli mému synovi pohádky na dobrou noc.
Byl to nejlepší měsíc v mém životě,
protože jsem jenom seděl, četl knížky a díval se na filmy.
Byla to úžasná zkušenost.
Nedávno jsem napsal pro časopis Esquire článek
o radikální upřímnosti.
Jde o hnutí -
začal to jeden psycholog ve Virginii,
který řekl, že bychom nikdy neměli lhát,
možná s vyjímkou pokeru a golfu, ale nic jiného.
A nejen to, cokoliv vás napadne
byste měli i říct.
A tak jsem se rozhodl, že to na měsíc zkusím.
To byl nejhorší měsíc v mém životě.
(Smích)
Rozhodně to nedoporučuju.
Abych vám tu zkušenost trochu přiblížil,
tak článek se potom jmenoval "Myslím si, že jsi tlustá."
(Smích)
Bylo to těžké.
Moje nejnovější knížka - ta předchozí se jmenovala "Všechnoználek"
a pojednávala o roce, který jsem strávil čtením encyklopedie Britannica
od A do Z ve snaze naučit se všechno na světě,
nebo abych byl přesnější od A-ak, což je druh jihoasijské hudby
až po Zwyiec, což je - no, nechci vám zkazit konec.
(Smích)
Na konci je opravdu zajímavý zvrat, jako v románech O. Henryho, takže to nechci pokazit.
Ale ten experiment jsem měl opravdu rád,
protože to byl pokus kolik informací
může lidský mozek pojmout,
i když, jak jsme slyšeli Kevina Kellyho, není potřeba si zapamatovat nic.
Stačí si to vygooglovat.
Takže jsem nějaký čas promrhal.
Zbožňuju tento druh experimentů,
ale myslím si, že největším
experimentem, kterým jsem prošel a který změnil můj život,
je můj nejnovější, s nímž jsem strávil celý jeden rok
ve snaze dodržovat všechny biblické zákony --
"Rok života podle Bible."
Podstoupil jsem to ze dvou důvodů.
První byl ten, že jsem vyrůstal úplně bez náboženství.
Jak se zmiňuju v jedné ze svých knih, jsem Žid asi tak moc,
jako je Olive Garden italská restaurace.
(Smích)
Tedy, ne moc.
Ale náboženství mě začalo zajímat víc a víc.
Myslím že, jde o charakteristickou záležitost našich časů,
nebo aspoň o jednu z hlavních.
Mám syna. A rád bych věděl, co ho mám naučit.
Tak jsem se rozhodl do toho skočit po hlavě a zkusit žít podle Bible.
Druhý důvod, proč jsem toto podstoupil je
moje obava z rostoucího fundamentalismu,
náboženského fundamentalismu, a lidí, kteří říkají,
že berou Bibli doslovně, což je podle některých průzkumů
až 45-50% Američanů.
Takže jsem se rozhodl: co kdybych bral Bibli opravdu doslovně?
Rozhodl jsem se to dovést až do logického konce
a vše v Bibli brát doslovně
bez přebírání a vybírání.
První, co jsem udělal, bylo, že jsem si sehnal stoh biblí -
křesťanské bible,
židovské bible,
kamarád mi poslal cosi, co se jmenovalo hip-hoperská bible,
kde je 23. žalm vystižen slovy "Pán je to vše,"
jakožto protiklad toho, jak jsem to znal já: "Pán je můj pastýř."
Pak jsem si několik verzí přečetl
a poznamenal jsem si všechny zákony, které jsem tam našel.
Byl to pěkně dlouhý seznam - přes 700 pravidel.
Od nejznámějších, které jsem slyšel už dřív -
Boží desatero, miluj bližního svého, buď plodný a rozmnožuj se.
Ty jsem chtěl následovat.
Ve skutečnosti beru své projekty velice vážně,
a důkazem je, že se nám ten rok narodily dvojčata,
takže rozhodně beru své projekty vážně.
Ale mimo to jsem chtěl následovat i ty stovky
tajemných a nejasných zákonů, které jsou v Bibli.
V 3. knize Mojžíšově (Leviticus) je zákon:
"Neoholíš si kouty svých vousů.
Nevěděl jsem, kde mám kouty,
tak jsem se rozhodl, že to nechám všechno růst
a na konci jsem vypadal nějak takto.
Dokážete si představit, že jsem strávil hodně času s ochrankou na letištích.
(Smích)
Poslední dva měsíce mě moje žena nedala pusu.
Takže to rozhodně byla výzva.
Bible říká, že nesmíte nosit oblečení vyrobené ze směsi vláken,
tak jsem si pomyslel: "Zní to zvláštně, ale vyzkouším to."
Dokud nevyzkoušíte, tak nevíte.
Zbavil jsem se všech svých triček ze směsi s bavlnou.
Bible říká, že pokud se dva muži perou
a žena jednoho z nich chytne varlata toho druhého,
pak její ruka má být useknuta.
Chtěl jsem to pravidlo následovat.
(Smích)
Následoval jsem ho už od základů tím,
že jsem se nepustil do rvačky s nikým, kdo měl nablízku manželku,
která vypadala, že má silný stisk.
(Smích)
Takže -- ještě jedna fotka s mými vousy.
Můžu říct, že to byl úžasný rok,
protože skutečně změnil můj život a byl neuvěřitelně podnětný.
Zvláště dva druhy zákonů byli velmi náročné.
První byl vyhýbání se malým prohřeškům, které děláme každodenně.
Víte, dokážu strávit rok aniž bych zabil člověka,
ale strávit rok aniž bych pomlouval, toužil nebo lhal --
žiju v New Yorku a pracuju jako novinář,
takže tohle bylo 75, 80 procent náplně mého dne.
Ale bylo to nesmírně zajímavé, protože jsem byl schopen nějakých pokroků,
byl jsem totiž hrozně překvapený,
jak moc mé chování změnilo mé myšlenky.
Byla to jedna z největších lekcí za celý rok,
téměř jsem předstíral, že jsem lepší člověk
a skutečně se ze mě stal o něco málo lepší člověk.
Víte, vždycky jsem si myslel: "Změň svou mysl
a změní se tvé chování", ale často je to přesně naopak.
Změníte chování a změní se vaše mysl.
Takže pokud chcete mít víc soucitu,
navštěvujte pacienty v nemocnicích
a skutečně se stanete soucitnější.
Darujte peníze na nějaké účely,
a stanete se citově zapojenější do dané problematiky.
Šlo skutečně o kognitivní psychologii -
kognitivní nesoulad - který jsem zažíval.
Bible ve skutečnosti mluví o kognitivní psychologii,
velmi primitivní kognitivní psychologii.
V Příslovích se píše, že jestliže se budete smát, budete šťastnější,
což všichni víme, je pravda.
Druhý typ zákonů, který se těžko následoval,
byly zákony, které vás dostanou do maléru
v Americe 21. století.
Tím nejlepším příkladem je kamenování cizoložníků.
(Smích)
Ale jde o velkou část Bible,
takže jsem si říkal, že ji musím aplikovat.
Měl jsem jednu příležitost kamenovat cizoložníka.
Stalo se to v parku, byl jsem oblečený do svého biblického oblečení -
sandálů a bílého hábitu -
protože zas a znova, zevnějšek ovlivňuje vnitřek.
A já jsem chtěl vidět, jak bude oblékání se biblicky ovlivňovat mou mysl.
A přišel ke mně muž a zeptal se
"Proč jste takhle oblečený?"
Vysvětlil jsem mu svůj projekt
a on řekl: "No, já jsem cizoložník, takže mě teď ukamenuješ?"
A já odpověděl: "No, to by bylo skvělé!"
(Smích)
Vytáhl jsem z kapsy hrst kamenů,
které jsem tam nosil už týdny
doufajíc v takovouto interakci - a, vždyť víte, byly to jen oblázky -
ale on mi je vzal z ruky.
Vlastně to byl postarší muž, kolem 70 let, jen abyste věděli.
Ale i tak to byl cizoložník, a vcelku naštvaný.
Vzal mi je z ruky
a mrštil mi je do obličeje, a já jsem cítil, že bych mohl
oko za oko, mohl jsem mu to vrá*** a taky po něm jeden hodit.
Takže to byla moje zkušenost s kamenováním, která mi dovolila
mluvit o takovýchto velkých problémech mnohem vážněji.
Jak může být Bible na některých místech tak barbarská,
a zároveň na jiných tak úžasně moudrá?
Jak bychom se měli dívat na Bibli?
Měli bychom se na ni dívat jako původní záměr,
jako Scaliovskou verzi Bible?
Jak byla Bible napsána?
A vzhledem k tomu, že tady je technicky gramotné obecenstvo,
ve své knize mluvím o tom, jak mi Bible ve skutečnosti připomíná
Wikipedii, kvůli všem těm autorům a editorům
v průběhu stovek let.
A svým způsobem se vyvinula.
Nejde o knihu, která by byla napsána a pak seslána shůry.
Napadlo mě, že bych skončil povídáním o
pár lekcích na cestu,
které jsem se v průběhu toho roku naučil.
Zaprvé: Nebudeš bráti Písmo svaté doslovně.
Tohle bylo jasné už velmi brzo.
Protože pokud tak učiníte, skončíte jako blázen,
budete kamenovat cizoložníky, nebo - tady je ještě jeden příklad -
no, a tady další - strávil jsem nějaký čas jako pastýř.
(Smích)
Je to velmi odpočinkové zaměstnání. Doporučuji.
Toto je další, Bible říká, že během určité doby v měsíci
se nesmíte dotknout žen, a nejen to,
nesmíte si sednout na sedadlo, kde seděla menstrující žena.
Moje žena tohle považovala za velmi urážlivé,
takže si posedala na všechny místa v našem bytě
a já musel většinu roku strávit vestoje
dokud jsem si nekoupil svoji vlastní židličku a nenosil si ji všude s sebou.
A potkal jsem stoupence kreacionismu.
A šel do jejich muzea.
To jsou ti, co to berou naprosto doslova.
Ale bylo to fascinující, protože vůbec nejde o hloupé lidi.
Vsadil bych se, že jejich IQ je stejné jako průměrné IQ evolucionistů.
Jde jen o to, že jejich víra je tak silná,
co se týče doslovné interpretace Bible,
že veškerá data překrucují, aby je napasovali do svého modelu.
Aby toho dosáhli, tak podstupují úžasná mentální cvičení.
A i přesto musím říct, že to muzeum bylo úchvatné.
Skutečně odvedli skvělou práci.
Pokud někdy pojedete do Kentucky,
tam to je - můžete se podívat na film o biblické potopě,
a ve stropě jsou postřikovače,
které vás během scén potopy zamokří.
Takže ať si myslíte o kreacionismu cokoliv, a já si myslím, že je to šílené,
odvedli skvělou práci.
(Smích)
Další lekce je: Budeš vzdávati díky.
A to byla velká lekce, protože jsem se modlil,
odříkaval modlitby na díkuvzdání, což je pro agnostika divné.
Ale děkoval jsem pořád, každý den,
a začal jsem měnit svůj úhel pohledu
a začal jsem si uvědomovat ty stovky malých věcí,
které se denně povedou bez mého povšimnutí,
a které jsem bral automaticky - a místo toho jsem se soustředil
na tři až čtyři, které se pokazili.
A to je ve skutečnosti můj klíč ke štěstí,
mít na paměti, že po cestě sem
se auto nepřevrátilo a na schodech jsem nezakopl.
Jde o věc hodnou povšimnutí.
Třetí: Budeš míti úctu.
To bylo nečekané, protože jsem svůj rok začal
jako agnostik a na konci roku
se ze mě stalo něco, čemu můj kamarád říká "uctivý agnostik", a já to zbožňuju.
A rád bych z toho udělal hnutí.
Takže jestli se někdo chcete přidat,
základní myšlenkou je, že ať už Bůh je nebo není,
na myšlence svátosti je něco důležitého a nádherného
a naše rituály by měli být svaté.
Šábes může být svatý.
Tohle byla jedna ze skvělých věcí na tom roku, držet šábes,
protože já jsem workoholik, takže mít jeden den,
kdy nemůžete pracovat - to mi opravdu změnilo život.
To je idea svátosti, ať už Bůh existuje či ne.
Neměj předsudky.
Tohle ponauční vzešlo z toho,
že jsem hodně času trávil v rozmanitých náboženských komunitách
v celé Americe, protože jsem si přál, aby šlo o víc,
než jen o mou cestu.
Přál jsem si, aby to bylo o náboženství v Americe.
Trávil jsem tedy čas s evangelíky, chasidisty a amiši.
Jsem velice hrdý, protože
si myslím, že jsem jediný člověk v Americe,
kdo předstihl svědka Jehovova v hovoru o Bibli.
(Smích)
Po třech a půl hodinách se podíval na hodinky
a řekl "Už musím jít".
(Smích)
Mockrát děkuju.
Děkuju. Buďte požehnáni.
Ale bylo to zajímavé,
protože jsem měl určité předsudky o, například,
evangelickém křesťanství, a zjistil jsem, že
jde o tak široké a rozmanité hnutí,
že se o něm dají jen stěží dělat obecné závěry.
Potkal jsem skupinu, která si říká Křesťané červeného písma,
kteří se zaměřují na červené slova v Bibli,
tedy ty, které řekl Ježíš -
tak se tehdy tiskli ve starých biblích.
Jeden z jejich argumentů je, že Ježíš nikdy nemluvil o hmosexualitě.
Mají brožuru, na které je napsáno:
"Tady stojí, co Ježíš řekl o homosexualitě,"
a když ji otevřete, je prázdná.
Tvrdí tedy, že Ježíš mluvil o pomoci vyděděncům,
pomoci chudým.
To mě velice inspirovalo.
Doporučuji Jima Wallace a Tonyho Campola.
Jsou to velmi inspirující vůdci, ačkoliv nesouhlasím
s valnou většinou toho, co říkají.
Rovněž: Nebudeš podceňovati iracionálno.
To bylo velmi nečekané, protože
jsem vyrůstal ve vědeckém pohledu na svět,
a tak to byl pro mě šok, když jsem zjistil, jak velkou část mého života
ovládají nevysvětlitelné síly.
A jde o to, že pokud nejsou nebezpečné,
nemusíme je zcela odmítat.
Naučil jsem se totiž - přemýšlel jsem, že jsem
dělal všechny tyto biblické rituály,
odděloval vlnu od lnu a ptal jsem se věřících:
"Proč by nám Bible říkala, abych tom udělali? Proč by se o to Bůh staral?"
A oni odpovídali: "Nevíme,
ale jsou to jen rituály, které nám poskytují význam."
A já řekl: "Vždyť to je šílené."
A oni odpověděli: "No a co ty?
Sfoukáváš svíčky na narozeninovém dortu.
Kdyby přiletěl Marťan a viděl jednoho člověka,
jak sfoukává oheň na dortu
a druhého člověka, který by nenosil oblečení ze směsice látek,
řekl by snad Marťan: "No, tenhle člověk dává smysl,
ale tenhle je blázen?"
Myslím, že ne, mysím, že rituály jsou od přírody iracionální.
Klíčové je zvolit si správné rituály,
které nikomu neublíží - ale rituály samy o sobě
by neměly zmizet.
A jako poslední jsem se naučil: Budeš vybírati a voliti.
A to jsem se naučil, protože
jsem se snažil následovat vše, co je v Bibli.
A selhal jsem na plné čáře.
Protože to nejde.
Musíte si vybírat a volit, a kdokoliv následuje Bibli
bude vybírat a volit.
Důležité je vybrat si ty správné části.
Existuje obrat "bufetové náboženství",
fundamentalisté jej používají v pejorativním smyslu,
říkají "Ach, to je jen bufetové náboženství.
Jen si vybíráš a volíš."
Ale mým argumentem je: "Co je špatného na bufetech?"
Několikrát jsem se tam skvěle najedl.
Ale měl jsem tam i jídla, z kterých jsem se málem udávil.
Takže jde skutečně o vybírání částí Bible mluvící o soucitu,
toleranci, lásce k bližnímu,
nikoliv částí, které označují homosexualitu za hřích,
mluví o netoleranci a násilí,
což se v Bibli vyskytuje rovněž v hojné míře.
Máme-li tedy v této knize najít nějaký význam,
budeme ji muset skutečně angažovat a porvat se s ní.
Říkal jsem si, že skončím ještě s pár dalšíma fotkama.
To jsem já jak čtu Bibli.
A jak přivolávám taxík.
(Smích)
Vážně, a fungovalo to - a ano,
to byla ve skutečnosti vypůjčená ovce,
takže jsem ji musel ráno vrá***, ale dobře mi pro jeden den posloužila.
No každopádně vám mockrát děkuji, že jste mě něchali mluvit.