Tip:
Highlight text to annotate it
X
Představte si:
Tvrdě spíte...
...a najednou jste vzhůru!
A nevzbudil vás budík.
Otevřete oči
a na hrudi vám sedí démon,
takže se nemůžete hnout.
Snažíte se otevřít ústa a zakřičet,
ale nejde to.
Snažíte se vstát a utéct,
ale uvědomíte si, že jste zcela paralyzováni.
Démon se vás snaží zadusit
a vy se nemůžete bránit.
Probudili jste se do svého snu,
a je to noční můra.
Zní to jako z filmu podle Stephena Kinga,
ale je to skutečný zdravotní problém
zvaný spánková obrna.
Tento zvláštní jev
prožije alespoň jednou za život
asi polovina populace.
Paniku vzbuzující zážitek,
kdy se střetnete s tvory
ze svých nočních můr,
může trvat vteřiny až minuty
a může zahrnovat zrakové či sluchové halucinace
zlého ducha,
nebo pocit, jako byste se vznášeli *** svým tělem.
Někdo si spánkovou obrnu plete
se střetnutím s duchem
či únosem mimozemšťany.
V roce 1867 Dr. Silas Weir Mitchell
jako první lékař
spánkovou obrnu studoval.
„Subjekt se probere
a uvědomuje si okolí,
ale není schopen pohnout jediným svalem.
Přes všechna zdání stále spí.
Zoufale se snaží pohnout
a svírá ho nesmírná úzkost.
Kdyby se byť o píď pohnul,
kouzlo by se rázem rozplynulo.“
I když byl Dr. Mitchell první,
kdo pacienty ve stavu spánkové obrny pozoroval,
je tak běžná, že téměř každá kultura
si pro ni časem vytvořila
nějaké paranormální vysvětlení.
Ve středověké Evropě si mysleli, že je navštěvuje Incubus,
sexuchtivý démon
v mužském těle.
Ve Skandinávii
spící lidi navštěvuje
duch prokleté ženy
a sedá jim na hruď.
V Turecku vás utlačuje džin
a snaží se vás zadusit.
V Thajsku vás ve spánku tluče Phi Am.
Na jihu Spojených Států
si pro vás přijde čarodějnice.
V Mexiku můžete vinit
subirse el muerto - mrtvého.
V Řecku vám na hruď sedá Mora
a snaží se vás zadusit.
V Nepálu mají pod schodištěm
ducha zvaného Khyaak.
Bylo by jednodušší
hodit spánkovou obrnu na zlé duchy,
protože vysvětlit, co se opravdu ve vašem mozku děje,
je mnohem složitější.
Dnešní vědci se domnívají, že spánkovou obrnu
způsobuje nezvyklé překrývání
REM fáze spánku
a fáze probuzení.
Při normálním REM cyklu
vnímáte spoustu smyslových podnětů
ve formě snu
a váš mozek je nevědomý a spí.
Během snění
se uvolňují zvláštní neurotransmitery,
které paralyzují téměř všechny vaše svaly.
Říká se tomu REM atonie.
Díky ní nevyběhnete z postele,
když vás ve snu někdo honí.
Při spánkové obrně
zažíváte normální prvky REM fáze.
Sníte a vaše svaly jsou paralyzovány,
jenomže váš mozek je vědomý a zcela vzhůru.
Proto si myslíte,
že jste se setkali
s nějakým hrozivým duchem.
To vysvětluje halucinace,
ale co pocity paniky,
škrcení,
dušení,
a tlaku na prsou,
které mnoho lidí popisuje?
Během REM fáze
vás stav,
který vám brání v uskutečňování snů,
tzv. REM atonie,
připraví o vědomé
ovládání dechu.
Váš dech se změlčí
a zrychlí.
Začnete zadržovat více oxidu uhličitého
a dýchací cesty se vám jakoby zablokují.
Při spánkové obrně
reakce vašeho těla na strach
z vnímaného útoku zlým duchem
v kombinaci se zcela bdělým mozkem,
zatímco tělo prochází REM fází,
spouští reflex, kdy chcete přijmout více kyslíku.
Proto začnete lapat
po dechu,
ale nenadechnete se,
protože REM atonie
vás připravila o kontrolu *** dechem.
Boj o vzduch, zatímco vaše tělo spí,
ve vás vytváří pocit
tlaku na hrudi
či dušení.
Někteří lidé zažívají
spánkovou obrnu pravidelně.
Může být spojena s poruchami spánku,
jako je narkolepsie.
Mnoho lidí však spánkovou obrnu
zažívá zřídka.
Někdy jen jednou za život.
Můžete tedy klidně spát
s vědomím, že se vás žádný duch
nesnaží strašit,
ovládnout,
ubezdušit
ani zardousit.
Toho si užijete dost v hororech!