Tip:
Highlight text to annotate it
X
0:00:02.970,0:00:05.180 Nejúžasnější bylo, když jsem si při sledování klipů všiml,
jak jsme si všichni na celém světě
podobní.
Díváte se na neupravený osobní záznam, který vám lidé poskytli
a který by se v dokumentárním filmu normálně neobjevil.
Tyto klipy jsou o narození, o lásce,
dětech, nemocech i smrti.
Je to něco jako... většina těch klipů spadá
do této kategorie.
Po dni, kdy jste viděli přes 200 klipů, nějakých pět,
šest hodin materiálu, se pomalu cítíte jako terapeut
na konci náročného dne, ve kterém na vás lidé
donekonečna chrlili své pocity a osobní
informace a vy zůstanete sedět úplně vyčerpaní.
Když slyšíte obyčejné lidi vyjadřovat základní emoce a myšlenky,
je to velice působivé a velmi bezprostřední.
A to si myslím, že je na tomto filmu krásné,
jeho otevřenost,
bezprostřednost.
V celém filmu vnímáte například plynutí času.
Vypadalo to jako samozřejmá věc,
ale opravdu to funguje. Cítíte, jak svítá
a všichni společně vstávají.
Přejdete od mladého kluka, který ve své ložnici v New Yorku
mluví o tom, co má na světě nejraději, k úžasné masajské
ženě s náhrdelníkem, která stojí před chýší
a říká, co má na světě nejraději ona.
Tento střet je tak úžasný.
Je to způsob budování scény, kdy se
prostřednictvím různých klipů vytváří jeden příběh.
Člověk v Indii si bere noviny z košíku
na noviny.
Kamelot v Kanadě jde po schodech,
noviny odhodí do schránky na dopisy v Itálii. Člověk ve
Španělsku je zvedne a další člověk v Peru je otevře a přečte.
Můžete to vnímat jako jeden příběh, ale v skutečnosti je to
vytvořeno z nesourodých částí, podobně jako Frankenstein.
Je to film, který se snaží seriózním způsobem prozkoumat
jaké to je, být v dnešní době na živu, jaké to je, být naživu
24. července se vším násilím, bolestí
a hrůzou, ale také s láskou, štěstím, ***ějí
a očekáváními, která v ten den byla
a která jsou přítomna každý den.