Tip:
Highlight text to annotate it
X
KAPITOLA 1 Šťastný princ
Vysoko *** městem na vysokém sloupu, stála socha Šťastného prince.
On byl pozlacený celé s tenkými lupínky ryzího zlata, oči měl ze dvou jasných
safíry, a velký červený rubín zářila na jeho jílec.
Byl velmi obdivoval opravdu.
"Je krásný jako větrná korouhvička," poznamenal jeden z konšelé, kteří
si přál získat pověst pro umění chutná, "jen ne tak docela
užitečné, "dodal, jinak se bát lidí
by si ho nepraktické, který opravdu nebyl.
"Proč nemůžeš být jako Šťastný princ?" Domlouvala střízlivě uvažující matka svému chlapečkovi
, který plakal za měsíc.
"Šťastný princ nikdy sní o tom, pláče za nic."
"Jsem rád, že je někdo na světě, který je docela šťastný," zamumlal
zklamaný člověk, když se díval na tu nádhernou sochu.
"Vypadá jako anděl," prohlásily děti ze sirotčince, které vyplynuly z
Katedrála v jejich světle nachových pláštěnkách as čistě bílými zástěrkami.
"Jak to víte?" Zeptal se učitel počtů, "Ty jsi nikdy neviděl."
"Ah! ale máme v našich snech, "odpověděly děti, a učitel
zamračil a podíval se velice přísně, protože neměl děti snily.
Jednou v noci letěl přes město vlaštováček.
Jeho přátelé odešli do Egypta šest týdnů, ale on se opozdil,
on byl v lásce s nejkrásnější Reed.
Seznámil se s ní brzy na jaře, jak letěl po řece po velkém
žlutou můru, a byla tak přitahuje štíhlého pasu, který se zastavil na
s ní promluvit.
"Mám tě rád," řekl vlaštovka, který rád přijde k věci najednou, a
Reed se mu hluboce uklonila.
A tak letěl kolem a kolem ní, dotýkal se křídly vody a dělat stříbro
vlnky. To se jí dvořil, a to trvalo všechno
přes léto.
"To je směšná známost," štěbetaly ostatní vlaštovky, "Nemá žádné peníze, a
příliš mnoho vztahů "Ta řeka byla rákosím skutečně přeplněna.
Potom, když přišel podzim, všechny vlaštovky odletěly.
Poté, co odešli se cítil osamělý, a začal být unavený z jeho milovaná.
"Ona o ničem mluvit," řekl, "a obávám se, že je koketa, protože
Je pořád přece flirtuje s větrem. "A samozřejmě, když foukal vítr,
Reed se nejvíce elegantní curtseys.
"Přiznám se, že je domácí," pokračoval, "ale mám ráda cestování, a moje
manželka, by proto měla mít cestování taky ráda. "
"Půjdeš se mnou dál?" Řekl nakonec s ní, ale rákosová třtina jen zavrtěla
hlava, byla tak připoutána k domovu. "Byl jsi bezvýznamný se mnou," zvolal.
"Jsem pryč pyramidy.
Sbohem! "A odletěl. Po celý den odletěl, a v noci, když
přišel na město. "Kde mám postavit," řekl, "doufám, že
městě něco přichystali. "
Pak uviděl sochu na vysokém sloupu. "Dám tam," zvolal, "to je
jemné poloze, s dostatkem čerstvého vzduchu. "A přistál přímo mezi nohy
Šťastný princ.
"Mám zlatou ložnici," řekl tiše pro sebe, když se ohlédl, a on
připraveni jít spát, ale jen když si schovával hlavu pod křídlo velkého
kapka vody spadla na něj.
! "To je zvláštní věc," zvolal, "není jediný mrak na obloze, hvězdy
jsou poměrně jasné a světlé a přitom prší.
Podnebí na severu Evropy, je opravdu hrozné.
Reed měl rád déšť, ale to jenom ze sobectví. "
Pak spadla další kapka.
"Co je použití socha, když nechrání před deštěm," řekl, "jsem se dívat
na pěkné stříšce *** komínem, "a rozhodl se odletět.
Ale dříve, než on otevřel jeho křídla, spadla třetí kapka, a vzhlédl a uviděl - ach!
Co viděl?
Oči Šťastný princ měl zalité slzami a slzy mu stékaly
Zlatý tváře.
Jeho tvář byla tak krásná v měsíčním světle, že vlaštováčka byl naplněn
škoda. "Kdo jsi?" Řekl.
"Jsem Šťastný princ."
"Proč pláčeš?" Zeptal se polykají, "Ty jsi úplně promočená mě."
"Když jsem byl živý a měl lidské srdce," odpověděla socha, "Nevěděl jsem, co
slzy, protože jsem žil v paláci Sans-Souci, kam nemá přístup zármutek se
ENTER.
Ve dne jsem si hrál se svými druhy v zahradě a večer jsem vedl
tanec ve Velké síni.
Ta zahrada byla obehnána vysokánskou zeď, ale já jsem se nikdy nestaral, co je za ní,
Vše o mně bylo tak krásné.
Moji dvořané mi říkali Šťastný princ, a pak jsem dozajista šťastný byl, je-li radovánky
štěstí. Tak jsem žil, a tak jsem zemřel.
A teď, že jsem mrtev, stojím tady nahoře, tak vysoko, že vidím všechny
hanebnost a všechnu bídu svého města, a ačkoli mám srdce ulité z olova, I
Nemůžete si vybral, ale plakat. "
"Cože? on není samé zlato! "řekl vlaštovka pro sebe.
Byl příliš zdvořilý, aby osobní poznámky nahlas.
"Daleko," pokračovala socha hlubokým melodickým hlasem, "daleko v uličce
je chudý dům. Jedním z oken je otevřené, a přes to
Vidím ženu, která sedí u stolu.
Její tvář je tenký a nosí, a to drsné, červené ruce, vztyčené na
jehlou, protože je švadlena.
Je vyšívání mučenky na atlasové šaty pro nejkrásnější královny
dvorní dáma vezme na příští zámecký ples.
V posteli v rohu místnosti její malý chlapec leží nemocná.
Má ***čku, a žádá o pomeranče. Jeho matka nemá nic mu ale
říční voda, tak pláče.
Vlaštovko, vlaštovko, vlaštováčku, nebudete ji přivedl Ruby z mého meče
rukojeť? Mé nohy jsou připevněny k tomu podstavci a já
nemůže pohybovat. "
"Já jsem čekal v Egyptě," řekl vlaštovka.
"Moji kamarádi létají nahoru a dolů po Nilu, a mluví s velkým Lotus-
květiny.
Brzy půjdou spát v hrobce slavného krále.
Král je tam sám, v malované rakvi.
On je zabalen ve žluté prádlo, a konzervovaný s kořením.
Kolem krku má náhrdelník z bledě zelené Jade, a jeho ruce jsou jako uschlé
listy. "
"Vlaštovko, vlaštovko, vlaštováčku," pravil princ, "zůstaň se mnou na
Jednou v noci, a buď mým poslem? Chlapec má takovou žízeň, a tak matka
smutné. "
"Nemyslím si, že se mi líbí kluci," odpověděl vlaštováček.
"Loni v létě, když jsem bydlel na řece, byly tam dva hrubí chlapci,
Miller synové, kteří byli vždy házením kamenů na mě.
Nikdy mě uhodil, samozřejmě, my vlaštovky létají příliš dobře na to, a já navíc
pocházím z rodiny, známý pro své agility, ale i tak to byl projev neúcty. "
Ale Šťastný princ se tvářil tak smutně, že vlaštováčka líto.
"Je velmi chladno," řekl, "ale já s tebou zůstanu na jednu noc, a bude
tvým poslem. "
"Děkuji vám, vlaštováčku," řekl princ.
Takže vlaštovka vybral veliký rubín z princova meče, a odletěl s
ho v zobáčku *** střechami města.
Letěl kolem věže katedrály, kde byly vytvarované z bílého mramoru anděly.
Letěl kolem paláce a slyšel zvuk tance.
Krásná dívka vyšla na balkon s milencem.
"Jak úžasné jsou ty hvězdy," řekl jí: "A jak úžasná je síla
láska! "
"Doufám, že mi ty šaty budou připraveny včas pro státní míč," odpověděla, "jsem
nařídil mučenky být vyšité na to, ale švadleny jsou hrozně líné ".
Prošel přes řeku a viděl lucerny zavěšené na stožárech lodí.
Letěl *** ghettem a viděl staré Židy vyjednávání s sebou, a
váží mince na měděných vážkách.
Konečně přišel k chudým domu a podíval se dovnitř
Chlapec se zmítal v ***čce na posteli, a matka usnula, byla
tak unavená.
V skákal, a položil veliký rubín na stůl k ženině náprstku.
Pak krotce poletoval kolem postele, Fanning chlapce čele s jeho křídly.
"Jak se cítím cool," řekl chlapec, "já musím být stále lepší", a ponořil se do
Delicious spánku. Pak se polykají odletěl zpátky k Šťastnému
Prince, a řekl mu, co udělal.
"To je divné," poznamenal, "ale je mi docela teplo, i když je taková zima."
"To je proto, že jste udělali dobrý skutek," řekl princ.
A vlaštováček o tom začal přemýšlet, a pak usnul.
Přemýšlení ho vždycky ospalý. Když den, slétl k řece
a vykoupal se.
"To je významný fenomén," řekl profesor ornitologie, který byl kolem
přes most. "Vlaštovka v zimě!"
A napsal dlouhý dopis o tom do místních novin.
Kdekdo ho citoval, je plná tolika slovy, že oni nemohli rozumět.
"Dnes večer jdu do Egypta," řekl vlaštovka, a on byl v dobré náladě na vyhlídku.
Navštívil všechny pomníky a dlouho seděl na vrcholu kostela
věže.
Kdekoli on šel vrabci chirruped, a řekl k sobě: "Co
vznešený cizinec! ", takže on si užil sám moc.
Když vyšel měsíc, letěl zpátky k Šťastnému princi.
"? Máte nějaké provize pro Egypt", zvolal: "Já jsem právě začíná."
"Vlaštovko, vlaštovko, vlaštováčku," pravil princ, "zůstaň se mnou jeden
noc už? "" Já jsem čekal v Egyptě, "odpověděl
Vlaštovka.
"Zítra Moji přátelé budou létat až do druhého kataraktu.
Řeka kůň gaučů tam mezi sítin a na ohromném žulovém trůně
sedí Memnon Boha.
Celé noci pozoruje hvězdy, a když zazáří jitřenka, že vypustí jediné
výkřik radosti, a pak je ticho. V poledne žluté lvi sestoupil do
břehu k pití.
Oči mají jako zelené beryly a jejich řev je hlasitější než řev
šedého zákalu.
"Vlaštovko, vlaštovko, vlaštováčku," pravil princ, "daleko odtud, na druhém konci města, vidím
Mladý muž v podkroví.
Sklání se *** stolem plným papírů av obyčejné sklenici jeho straně
Je kytičku zvadlých fialek.
Jeho vlasy jsou hnědé a křupavé, a rty rudé jako granátové jablko, a on má velké
a zasněných očí.
Se snaží dokončit hru pro ředitele divadla, ale on je příliš studená
psát víc. Není tam žádný oheň v krbu, a hlad
se z něj slabý. "
"Počkám s vámi ještě jednu noc," řekl vlaštováček, který měl opravdu dobré
srdce. "Mám mu donést další rubín?"
"Běda!
Nemám ruby, "řekl princ," jenom oči mi zůstaly.
Jsou ze vzácných safírů, přivezených z Indie před tisíci lety.
Vytrhnout jeden z nich a vzít mu ho.
Prodá je klenotníkovi, koupí si jídlo a dříví a dopíše svou hru. "
"Milý kníže," řekl vlaštovka, "nemohu udělat", a dal se do pláče.
"Vlaštovko, vlaštovko, vlaštováčku," pravil princ, "dělat, co vám přikazuji."
Takže vlaštovka vyklovl princi jedno oko a odletěl na studenta podkroví.
To bylo dost snadné se dostat, protože tam byla díra ve střeše.
Prostřednictvím tohoto on vyrazil, a přišel do místnosti.
Mladík měl hlavu v dlaních, a tak neslyšel šum
ptačí křídla, a když se podíval, zjistil leží krásný safír na
zvadlých fialkách.
"Začínám být oceněn," zvolal, "to je z nějakého mého velkého obdivovatele.
Teď jsem svou hru mohu dopsat, "a vypadal docela šťastně.
Další den vlaštovka letěl dolů do přístavu.
Posadil se na stožár ohromné lodi a pozoroval námořníky dopravovat velké bedny ven
nákladového prostoru s pomocí lan.
"Hej, Hoy," křičeli pokaždé, když se bedna zvedala.
"Jedu do Egypta!" zvolal vlaštovka, ale nikoho to nezajímalo, a když vyšel měsíc
odletěl zpátky k Šťastnému princi.
"Já jsem přišel, aby se ucházely si sbohem," zvolal. "Vlaštovko, vlaštovko, vlaštováčku," řekl
Prince ", nebudete se mnou zůstat ještě jednu noc?"
"Je zima," odpověděl vlaštováček, "a mrazivý sníh bude brzy zde.
V Egyptě zahřívá slunce zelené palmy a krokodýli leží v blátě
a podívejte se líně o nich.
Moji kamarádi si stavějí hnízda v chrámě baalbeckém, růžové a bílé
holubice na ně dívají, a vrkání ke každému jiný.
Vážení Prince, musím odejít, ale já nikdy na tebe nezapomenu a na jaře příštího roku se budu
vás vrátí zpět dva krásné drahokamy místo těch, které jste dali pryč.
Ruby je červenější než červená růže a ten safír bude modrý jako
širé moře. "" Dole na náměstí, "řekl Šťastný
Prince, "stojí malá holčička a prodává sirky.
Má ty sirky upustila do škarpy a nejsou už k ničemu.
Její otec ji bil když domů nepřinese peníze, a ona pláče.
Nemá žádné boty a punčochy, a její malá hlava je holá.
Vyklovni mi druhé oko, a dát jí je, a její otec nebude ji bil. "
"Zůstanu s tebou ještě jednu noc," řekl vlaštovka, "ale nemohu vytrhnout
vaše oko. Ty by se potom dočista slepý. "
"Vlaštovko, vlaštovko, vlaštováčku," pravil princ, "dělat, co vám přikazuji."
Tak on vytáhl z princi druhé oko a slétl s ním dolů.
On prolétala kolem utkání dívka, a upustil jí drahokam do dlaně.
"To je ale krásný kousek skla," zvolala holčička, a ona se smíchem běžela domů.
Pak se polykají vrátil k princi.
"Teď jsi slepý," řekl, "tak já s tebou zůstanu navždy."
"Ne, vlaštováčku," pravil ubohý princ, "musíš odejít do Egypta."
"Zůstanu s tebou vždycky," řekl vlaštovka, a on spal na prince nohy.
Celý příští den seděl pak princi na rameno, a vyprávěl mu, co
viděl v cizích zemích.
Řekl mu o červených ibises, kteří stojí v dlouhých řadách na březích Nilu, a
chytit zlaté ryby v jejich zobáky, z Sfinga, která je stará jako svět sám,
a žije v poušti, a ví,
vše, o kupcích, kteří pomalu kráčejí vedle svých velbloudů, a
nosí jantarové korálky v jejich rukou, krále hor Měsíce, který je
černý jako eben a koří se velké
krystal, v obrovském zeleném hadu, který spí v palmy a má dvacet
kněžím, aby ho krmili, koláče s medem, a trpaslících, kteří se plaví po rozsáhlém jezeře na
velký byt opustí, a jsou vždy na válku s motýly.
"Milý vlaštováčku," pravil princ, "řekněte mi divné věci, ale více
podivuhodnější než všechno ostatní je utrpení mužů a žen.
Neexistuje žádná záhada tak velký jako Misery.
Fly *** moje město, vlaštováčku, a řekni mi, co vidíš. "
Takže vlaštovka Přelet *** velké město, a viděli bohaté veselili se v jejich
krásné domy, zatímco sedí žebráci u bran.
Odletěl do temných průchodů a viděl bílé tváře hladovějících dětí, vyhlíží
apaticky na černé ulice.
Pod obloukem mostu dva malí kluci leželi jeden druhému v náručí, aby
a snažili se zahřát. "Máme hrozný hlad!" Řekli.
"To se nesmí ležet tady," křikl na ně strážník a oni vydali do
deště. Pak odletěl zpátky a vyprávěl princi, co
viděl.
"Jsem pokryt ryzím zlatem," řekl princ, "musíš sundat, list od
list, a dát ho do své chudé, žijící stále myslí, že zlato jim může dát
šťastní. "
Lupínek po ryzího zlata vlaštovka vzala pryč, do Šťastný princ
vypadala docela nudné a šedé.
Lupínek po ryzího zlata přinesl chudým, a tváře dětí vzrostl
růžovější, a smály se a hrály si na ulici.
"Máme chléb, teď!" Volali.
Potom přišel sníh a za sněhem přišel mráz.
Ulice vypadaly, jako by byly ze stříbra, tak byly jasné a třpytily se;
dlouhé rampouchy visely jako křišťálové dýky dolů od okapů z domů, každý
chodil v kožešinách a kloučci nosili tmavočervené čepice a klouzali se po ledě.
Ubohá malá vlaštovka čím dál víc zima, ale on nechtěl opustit Prince,
ho miloval až moc dobře.
Zobal drobty před vchodem do pekařství, když pekař nedíval, a
aby se trochu zahřál, pořád mával křídly.
Ale v poslední věděl, že on zemře.
On jen sílu létat až do ramene prince ještě jednou.
"Sbohem, drahý kníže," zašeptal, "Dáte mi políbit ruku?"
"Jsem rád, že se chystáte do Egypta, vlaštováčku," řekl princ,
"Vy jste byl příliš dlouho zde, ale musíte mě políbil na rty, protože jsem tě rád."
"To není do Egypta, že já jdu," řekl vlaštovka.
"Jdu do domu smrti. Smrt je sestra spánku, viď? "
A políbil prince na rty, a padl mrtev k jeho nohám.
V tu chvíli se ozvalo zvláštní zaprasknutí uvnitř sochy, jako by se něco
zlomený.
Faktem je, že olověné srdce rozlomilo na dva kusy.
Určitě to bylo strašně krutý mráz.
Brzy ráno starosta šel na náměstí níže společně s
konšelé.
Když míjeli kolony se podíval na sochu: "Proboha! Jak ošumělý Happy
Prince vypadá, "řekl.
"Jak zchátralého opravdu!" Volali konšelé, kteří vždy souhlasil s
Starosta, a šli se podívat na to.
"Ruby vypadl z jeho meče, jsou jeho oči pryč, a on je zlatý už není,"
řekl starosta ve skutečnosti, "Je litttle Beter než žebrák!"
"Bezmála jako žebrák," řekl konšelé.
"A tady je vlastně mrtvý pták u nohou!" Pokračoval starosta.
"Musíme vydat prohlášení, že ptáci nemají být dovoleno umřít tady."
A městský písař na vědomí návrh.
Takže oni strhli sochu Šťastný princ.
"Když už není krásný, není vhodné," řekl profesor výtvarných umění na
University.
Pak sochu roztavili v peci, a starosta svolal
Corporation se rozhodnout, co je třeba udělat s kovem.
"Musíme mít další sochu, samozřejmě," řekl, "a to je socha
sám sebe. "" sám od sebe, "řekl každý z města
Rady, a začali se hádat.
Když jsem o nich slyšel naposled byli pořád hádali.
"To je divné," řekl dozorce dělníků ve slévárně.
"Tohle puklé olověné srdce ne a ne se v peci roztavit.
Musíme vyhodit. "Takže je vyhodili na smetiště, kde
Vlaštovka mrtvý byl také lže.
"Přines mi dvě nejcennější věci ve městě," řekl Bůh k jednomu svému andělovi;
a anděl mu přinesl to olověné srdce a toho mrtvého ptáčka.
"Vy jste správně vybrali," řekl Bůh, "v mé rajské zahradě tento ptáček
bude zpívat na věky, a ve svém městě zlata Šťastný princ se mě chválit. "