Tip:
Highlight text to annotate it
X
Rok 1886 jsme zvolili kvůli událostem, které mu předcházely,
ale i tomu, co se dělo potom.
Od průmyslové revoluce v roce 1848 se život překotně měnil,
vlastně až do první světové války.
Viktoriánské období, město samotné, rozvíjející se průmyslová revoluce.
Jsi tak trochu na prahu moderní doby.
A současně máš neodbytný pocit přetrvávající mystiky.
Využili jsme celou řadu podobných událostí. Vždy mě například fascinovala
legenda o Camelotu a rytířích kulatého stolu.
Nejde tu náboženství, ale o samotnou lidskost ve své nejhlubší podobě.
Některé artušovské legendy sahají až ke Keltům
a předrománské doby
a my jsme v té nejstarší části The Order
chtěli tu keltskou historii opět zapracovat.
Je to velmi bohaté na tradice, interakce a lidi,
řada šlechetných rytířů v podstatě chrání samotné lidstvo, bylo to něco jako
„Když smícháme takový příběh, když vytvoříme takové lidi,
když vytvoříme něco, co je trochu za hranicemi reality,
dokážeme to dost realisticky?“
Chceme, aby to lidem docházelo postupně, aby vnímali 1886 jako něco, co bylo,
ale koutkem oka zaznamenávali věci,
kde jsme se záměrně odchýlili od historie,
jen abychom získali rovnováhu mezi prvním pohledem a věrohodností
a druhým pohledem doprovázeným úžasem, jak je to skvělé a jiné.
Snažili jsme se vytvořit jakousi ozvěnu tehdejší skutečnosti.
Nechtěli jsme ale opakovat historii, chtěli jsme ji pozměnit.
Prostě jsme prostudovali historii té doby, mapy a uspořádání Londýna.
Chtěli jsme to město pochopit. Pochopit, jak skutečně vzniklo.
Dvacet lidí proto jelo do Londýna, hledalo vhodná místa
a pořizovalo ohromné množství fotografií.
Pokud jste tam nebyli, musíte se tam vypravit, abyste pochopili,
jak se tam žilo, jaké to bylo v ulicích, protože řada jich stále existuje.
Je tam tolik historie, že můžete vidět jednotlivé časové
i architektonické vrstvy. Dokonce i dnes.
Studovali jsme dobové oblečení a udělali spoustu fotek.
Nejen abychom zachytili všechny složité detaily oblečení,
ale i to, jak se v nich lidé pohybují.
Uniformy evropských armád té doby byly skutečná mistrovská díla,
spousta symbolů, nášivek i vyšívaných ozdob.
Zaznamenali jsme pancéřovaný žoržet i nátepníky,
u těchto věcí jsme strávili spoustu času studiem odkazů,
ale pak jsme vložili všechen um do tvorby specifických podob jednotlivých postav
i celého Řádu.
Jakmile jsme začali míchat fikci a skutečnost,
vyvstala potřeba udržet *** celým procesem dostatečnou kontrolu.
Brzy jsme měli hromadu prvků, které byly velmi „fantastické“.
Bylo velmi lákavé a snadné si říct,
„když už děláme alternativní historii, pojďme svět změnit hodně“.
Riziko takového přístupu a takto nastavené rovnováhy mezi fikcí a skutečností
je v tom, že jakmile vám jednou hráč přestane věřit,
už ho znovu nijak nepřesvědčíte.
Dojde k určitému narušení reality a věrohodnosti situací a postav
a pak je prostě všechno pryč.
Nechtěli jsme všechno tlačit do alternativní historie,
a tak třeba často používáme dobové způsoby přepravy.
Třeba koně s povozy, jsou tam ovšem i technologie jako vzducholodě,
které v té době neexistovaly a my je tedy trochu postrčili časem.
Vzali jsme věci, které přišly o dvě tři desetiletí později,
a použili je v roce 1886.
Podařilo se nám zachovat celkové panorama Londýna, ale vidíte i věci,
jako jsou kotvicí věže pro vzducholodě nebo světlomety,
které vnímání tohoto světa mění.
A to je základní dogma, které jsme v celé hře dodržovali.
Klade to otázku, zda dnešní lidé
mohou uvěřit smyšlenkám, které do naší historie přidáváme.
Snažíme se spojit všechno dohromady
a vytvořit pocit, že jde o dobu, která někdy někde existovala.
Na historii je fascinující to, že všechna ta fikce, kterou píšeme,
nikdy nebude tak tajemná jako byla skutečná historie.
Můžete si přečíst spoustu knih o událostech, které se staly,
ale nikdy se z nich nedozvíte 100% pravdu.
Vždycky je něco, co bylo ve skutečnosti trochu jinak.
To nám dalo spoustu nápadů k vytvoření nové značky a příběhu,
díky nimž máte pocit, jako byste hru skutečně prožili.
Chtěli jsme, aby lidé pochopili, jak se v takovém světě žilo,
se všemi odchylkami od naší historie,
měli to z první ruky a očima někoho, kdo tuhle historii taky zažil.